Bizarní konspirační teorie byla pravdivá. Nehumánní experimenty na lidech měly vyrábět špióny pro CIA
Některé konspirační teorie jsou tak neuvěřitelné, že se těžko věří tomu, že se ukázaly být pravdou. Nechvalně známý projekt z poloviny minulého století ukazuje, že čisté svědomí má skutečně málokdo.
Jedná se o velmi temnou kapitolu amerických dějin, a především vodu na mlýn všech konspiračních teoretiků – ve druhé polovině 20. století totiž probíhala řada experimentů, v nichž se ty nejděsivější konspirace proměnily v realitu. Takzvaný Projekt MKUltra zahrnuje téměř vše – CIA, psychiatrii, drogy, mučení, sex i manipulaci s mozkem. Co se tedy před mnoha dekádami skutečně stalo?
Už počátkem 50. let se snažila CIA vědecky vyzkoumat, zdali je možné někoho přinutit k pokusu o vraždu – a to proti jeho vůli. Techniky hypnózy a různých drog za účelem kontroly lidské mysli tehdy nesly název Projekt Artyčok a staly se základem pro mnohem rozsáhlejší Projekt MKUltra, jenž se datuje do roku 1953. Nepřehledné období studené války a strach z komunistické hrozby vedly k tomu, že se americká zpravodajská služba pod vedením svého ředitele Allena Dullese odhodlala k opatřením, jež byla později výrazně odsouzena.
Snaha o ovládnutí světa
Podnětem k experimentování na lidech byla těžko vysvětlitelná zkušenost s veterány z korejské války, o nichž se opakovaně zjistilo, že zradili americké ideály, stali se komunistickými špiony a spolupracovali se Severní Koreou. CIA přišla s jediným možným vysvětlením – daní jedinci jsou zmanipulovaní, ovládaní komunistickými pohlaváry. Což by pochopitelně šlo využít i opačně.
Chemik a špion Sidney Gottlieb byl Dullesem pověřen, aby vytvořil látky na kontrolu mysli. Jednak šlo o hledání séra pravdy, jež by odhalilo potenciální sovětské špiony, dalším cílem bylo i zdrogování světových vůdců nově vytvořenými léky, díky nimž se jinak nepoddajní politici podřídí americké vůli – prvním na seznamu byl kubánský diktátor Fidel Castro.
Do svérázných a výrazně neetických výzkumů byly zapojeny desítky institucí – univerzit, nemocnic, věznic či soukromých společností. Do leckterých výzkumů se hlásili studenti či dobrovolníci, nalákaní na finanční odměnu; v případě psychicky nemocných pacientů či vězňů už spolupráce dobrovolná být nemusela. Základním prvkem výzkumu bylo podání netradičních kombinací léků nic netušícím lidem – tedy často nedobrovolným pokusným králíkům. Leckdy se jednalo o kombinaci protichůdných látek, došlo třeba na podání LSD opilým lidem či spojení amfetaminů (stimulačních látek, např. pervitin) s barbituráty (tlumící látky). Následně se zkoumalo, co tato podivná a pro lidský mozek velmi nepřirozená kombinace látek udělá.
Hrůzy v Montrealu
Zdaleka ne všichni zaměstnanci zahrnutých institucí věděli, na čem se přesně podílejí, neboť napojení projektu na samotnou CIA samozřejmě nebylo nijak zjevné, natož veřejné. To platí třeba i pro nechvalně známé montrealské experimenty, v nichž psychiatr Donald Ewen Cameron léčil pacienty se schizofrenií prostřednictvím vymazání paměti a přeprogramování vědomí.
Cameron, který byl také součástí lékařského tribunálu v rámci Norimberského procesu, neváhal svým pacientům podávat LSD, vystavit je elektrokonvulzivní terapii (čili elektrošokům), senzorické deprivaci, hypnóze, a dokonce je několik týdnů držet v komatózním stavu během poslechu zvukových nahrávek. Leckdy se přitom jednalo o lidi s úzkostnými problémy či depresemi, kteří na základě této „léčby“ následně museli čelit celoživotním následkům. Tyto praktiky nakonec neměly daleko k mučení – pochybné a nevhodně zvolené psychiatrické metody byly navíc často prováděny v kombinaci s podáváním halucinogenů v čele s tehdy atraktivní LSD.
Dodnes se přesně neví, jaké všechny pokusy se pod Cameronovým vedením odehrály, jedná se však o jeden z nejvýraznějších případů zneužití psychiatrické moci – co začalo jako léčba schizofrenních pacientů, skončilo doživotním poškozováním nevinných lidí. A aby pověst psychiatrie nebyla už tak dost pošramocená, sám Cameron se stal v roce 1961 dokonce prezidentem Světové psychiatrické asociace (World Psychiatric Association).
Konspirační studnice
Během 60. let byly rozsah i rozpočet projektu omezeny a roku 1973 došlo k jeho kompletnímu zastavení. V polovině 70. let však v souvislosti s vyšetřováním aféry Watergate vypluly na povrch i kusé informace o MKUltra. Případem se zabývala speciálně sestavená Rockefellerova komise, avšak k nikterak zásadním závěrům nedošla – ředitel CIA Richard Helms totiž nechal už v roce 1973 po ukončení projektu zničit většinu relevantní dokumentace.
Vágním závěrem tedy byla pouze informace, že projekt zaměřený na ovlivňování lidské mysli pod hlavičkou CIA skutečně probíhal. Ještě ke konci 70. let se zveřejnily relevantní dokumenty, jež unikly zničení díky chybnému zaevidování, k definitivnímu odtajnění všech zbývajících listin došlo v roce 2001. V několika vlnách tedy CIA musela přiznat, že skutečně prováděla pokusy na lidech – navzdory tomu, že dlouhodobě tvrdila opak a nařčení popírala. Každopádně však dlouhodobě realizované experimenty, které si s etickou stránkou věci hlavu nelámaly, nevedly k žádným relevantním závěrům co se týče manipulace mysli – kouzelné nástroje k ovládání cizích mozků se najít prostě nepodařilo.
Čtěte také: Ukrajině hrozil jaderný útok. Rusové ho zvažovali, USA chystaly krizové plány, píše CNN
Projekt MKUltra se stal námětem řady seriálů, zmínit můžeme třeba Akta X, Hranice nemožného či Stranger Things; zároveň též posloužil jako základ pro program Treadstone, jenž hraje klíčovou roli ve filmech o agentu Jasonu Bournovi. Kvůli tomu, že byla většina materiálů zničena, se nikdy nedozvíme přesnou šíři prováděných experimentů, což spekulace samozřejmě ještě podporuje. Pro konspirační teoretiky se však jedná o nevyčerpatelnou studnici inspirace, co všechno se pod patronací státní instituce může dít – a podle mnohých dokonce děje dodnes…
Zdroj: BBC, The Guardian
Video, které jste mohli minout: Absurdní vtípek z Uničova: Někdo přilepil pětistovku na chodník. Hrozí mu půl roku vězení
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
