Upalování, topení a řádění s palcátem. Největší bitvy Jana Žižky ukazují jeho genialitu i nekompromisnost

Zatímco o Žižkově příslušnosti k jihočeské lupičské bandě Matěje Vůdce na počátku 15. století existují poměrně přesné záznamy, jeho službu v polském žoldu halí do značné míry tajemství. Podle historika Petra Čorneje je ale jisté, že bojoval v roce 1410 u Grunwaldu, v největší bitvě své doby, kde čeští a moravští žoldnéři zasáhli po boku vítězných polsko-litevských vojsk proti Řádu německých rytířů.

Přečtěte si také: Jan Žižka byl schopný, ale krutý válečník. Drancoval města, poražené odpůrce upaloval

Co bylo s budoucím husitským hejtmanem dál, není jisté. Žižka zřejmě úspěšně prodával své bojové zkušenosti, podle některých pramenů se účastnil na straně Angličanů i krvavé řeže u Azincourtu, kde v roce 1415 ostrovní lučištníci pobili na 5000 francouzských rytířů. Jisté je, že když se v roce 1419 potomek jihočeských zemanů vynořil z historické mlhy, dovedl se nejen ohánět mečem a palcátem, ale také číst terén a úmysly protivníka, jako nikdo jiný. Své vojenské umění pak ve službách kalicha zúročil v mnoha krvavých bitvách. Pojďme si některé z nich připomenout.

Bitva u Nekmíře: První krev

První známá bitva husitů pod vedením Jana Žižky se odehrála na blíže neurčitém místě u tvrze Nekmíř asi sedmnáct kilometrů severozápadně od Plzně. Nepočetný husitský oddíl Jana Žižky z Trocnova tady v posledních dnech roku 1419 nebo začátkem ledna 1420 porazil výrazně silnější vojsko plzeňského landfrýdu pod velením Bohuslava ze Švamberka. V bitvě došlo k prvnímu doloženému použití vozové hradby v období husitských válek.

Bitva u Sudoměře: Vozy a hráze

Když se pozdě odpoledne 25. března 1420 houf asi 400 husitů jihovýchodně od Sudoměře spěšně šikoval za vozovou hradbu, Jan Žižka už přesně věděl, co dělá. A nejen díky střetnutí u Nekmíře. Právě za provizorní hradbou z vozů pospojovaných řetězy se u Grunwaldu marně snažili ukrýt prchající němečtí rytíři. U Sudoměře se naopak přesila těžké rytířské jízdy o vozy rozbila, další útočníci přišli o život kvůli Žižkou geniálně vybranému místu bitvy, jež dnes obklopují hned tři rybníky.

Bitva na Vítkově: Smrti do očí

Strategický odhad Žižkovi vyšel i při obraně Prahy před vojsky první křížové výpravy v čele se Zikmundem Lucemburským. Na vrchu Vítkově nechal budovat provizorní opevnění vyztužené příkopy vedenými napříč úzkým temenem kopce, proti němuž se 14. července 1420 hnala těžká jízda křižáků. Husitů včetně Žižky nebylo ani třicet, přesto se právě díky terénu a hradbě dokázali účinně bránit. Samotný Žižka se v jednu chvíli ocitl v ohrožení života, když ho křižáci strhli z hradby. A nejspíš by ho zabili, nebýt odhodlaného výpadu cepníků. Bitvu rozhodly posily vyslané z obležené Prahy. Křižáci přišli nejméně o 200 rytířů a nakonec od města odtáhli.

Dobytí Prachatic: Desítky upálených obránců

Prachatice musel Jan Žižka v roce 1420 dobývat hned dvakrát. Napodruhé, 12. listopadu 1420, už se se svými tábority postaral, aby město zůstalo v rukou husitů. Jak píše historik Petr Čornej v knize Jan Žižka, husité na několika místech přistavili k hradbám žebříky, po nichž rychle vylezli do úrovně cimbuří. „Táborští střelci střelbou z kuší a práčata přitom znesnadňovali Prachatickým účinnou obranu. Střelba z několika pušek, vylévání smůly na hlavy dobyvatelů ani vrhání kamení drtivý táborský útok nezastavily.“ Na konci útoku zavřel Žižka 85 zajatých mužů do kostela a nechal je upálit. Ženy a děti pak vyhnal do okolí, aby po kraji šířily zvěsti o hrůzách, které mohou katolické obyvatelstvo potkat.

Bitva u Žlutic: Geniální únik

V listopadu 1421 tehdy již slepý Jan Žižka (o druhé oko přišel při obléhání hradu Rabí) v čele asi 1500 pěších a kolem 400 jízdních husitů hledal úkryt před pronásledovateli i nepříznivým počasím na temeni rozložitého vrchu Vladař na dohled od Žlutic. Vojsko plzeňského landfrýdu ho zde po tři dny obléhalo, poté se hejtman rozhodl k akci. Nařídil rozebrat vozovou hradbu, za níž se husité úspěšně bránili, a než se obléhatelé vzpamatovali, prorazit obklíčení směrem k Žatci. Tady Žižku dostihla naléhavá žádost z Prahy, aby se připojil k tažení proti vojskům druhé křížové výpravy.

Bitva u Kutné Hory: Zikmundova pohroma

Nový Zikmundův pokus nastolit v zemích Koruny české pořádek směřoval přes Kutnou Horu k Praze. Tam ale křižáci nikdy nedorazili. Žižka v obraně proti desetitisícům účastníků druhé křížové výpravy v prosinci 1421 hned dvakrát u Kutné Hory zbudoval ze stovek vozů opevněný tábor, aby nakonec křižáky na hlavu porazil 8. ledna 1422 u Německého Brodu. Podle Starých letopisů českých ztratil Zikmund v boji 12 000 mužů, dalších 548 jich utonulo nebo bylo pobito v řece Sázavě. Ke ztrátám je nutné připočíst i 540 vrchovatě naložených vozů a dále klenoty, roucha, truhlice a vzácné knihy.

Bitva u Strauchova dvora: Husité proti husitům

Nedaleko Hradce Králové se 4. srpna 1423 vůbec poprvé od začátku husitských válek střetla dvě vojska husitů. Jednomu velel Jan Žižka, druhému pak jeho ještě nedávný spojenec Diviš Bořek z Miletínka, který stál v čele vojska pražských husitů. Žižka postavil vozovou hradbu nedaleko hradeckého opevnění na mírné návrší poblíž usedlosti Strauchův dvůr. Síla obou armád ani jejich ztráty nejsou známy, jisté ale je, že Žižka drtivě zvítězil, získal na 200 zajatců a velkou kořist, a navíc podle Starých letopisů českých zabil palcátem kněze Pražanů, který do bitvy nesl schránku s posvěcenou hostií. Je proto možné, že v té době měl ještě alespoň slepecké vidění, které mu umožňovalo vnímat alespoň obrysy okolí.

Mohlo by vás také zajímat: Do Prahy se po 400 letech vrací Žižkův meč. Švédům se ukradený poklad nechtělo půjčovat

Vítězných bitev i úspěšných obléhání měst absolvoval Jan Žižka mnohem víc a nikdy nebyl poražen. Po pouhých pěti letech ve službách kalicha zemřel 11. října 1424 u hradu Přibyslavi, kolem kterého táhl se svým vojskem na Moravu. Historikové se shodují, že příčinou smrti nezdolného vojevůdce nakonec bylo hnisavé kožní onemocnění nazývané karbunkl.

Zdroj: VHÚ, Petr Čornej: Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka, Praha 2019

Video, které jste mohli minout: Vědci se pokusili o rekonstrukci podoby Jana Žižky z Trocnova