5 000 pobitých sirotků, masakr ale pokračoval dál. Husité prožili na Slovensku krutou porážku

Polní vojska táboritů a sirotků překročila hranice Slovenska na konci září 1431. Sirotci vedení hejtmanem Janem Čapkem ze Sán vpadli na Slovensko Jablunkovským průsmykem, zatímco táborští v čele s knězem Prokopem Holým postupovali podél řeky Vláry spadající z Bílých Karpat k Váhu.

Čtěte také: Stěžejní bitva u Žatce: Husité se bránili pětinásobné přesile, zlomovou roli sehrál oheň

Obě armády se spojily u Žiliny, kterou vyplenily, a zamířily na Liptov, kde jim padl do rukou hrad Likava. Husité táhli dál Turčanskou a Nitranskou stolicí až k Nitře, kterou se koncem října táboritům podařilo obsadit. Už zde ale začaly mezi oběma husitskými vojsky spory.

Osiřelí sirotci

Nešlo jen o obvyklé dělení kořisti, ale také o další postup dosud úspěšné spanilé jízdy. Překvapivý vpád koncem září uherské velmože i krále Zikmunda nejprve zaskočil, o měsíc později se jim už ale dařilo sehnat poměrně silnou hotovost. A ta teď v čele s Mikulášem Rozgoněm táhla rabujícím husitům naproti.

Když se navíc začalo začátkem listopadu zhoršovat počasí, rozhodl se Prokop Holý se svými tábority otočit a vrátit se na Moravu. Jeho přechod přes Váh u Hlohovce s dotírajícími pronásledovateli v zádech se ale stal bezprostřední příčinou budoucí katastrofy. Aby kryl svůj ústup, nechal zkušený Prokop Holý strhnout důležitý most přes řeku. Když se pak 9. listopadu 1431 k Váhu probili i sirotci, ústupová cesta byla zatarasena.

S uherským vojskem na dohled se tedy musely husitské sirotčí houfy vydat podél Váhu na sever a hledat vhodné místo k přechodu řeky. Nebylo to nic snadného – v deštivém počasí, které vystřídal sníh, se kořistí obtížené vozy hluboko bořily a postup byl velmi pomalý. Když se po deseti dnech konečně za neustálého dotírání ze strany uherské jízdy objevila na dohled opevněná Ilava s vytouženým brodem, došlo k další bitvě. Při přechodu řeky bylo mnoho husitů zabito nebo zajato, další utonuli.

Bitva u Bánova

Aby toho nebylo málo, zatarasili Uhři průsmyky pomocí záseků a přinutili tak husity, aby si cestu na Moravu probojovali. U Bánova, který už leží na moravské straně hranice nedaleko Uherského Brodu pak těžce zkoušení sirotci museli dokonce sestavit ze zbylých válečných vozů hradbu a postavit se uherskému vojsku v regulérní bitvě. To už z původních asi 7 000 sirotků zbývaly jen 2 000, dalších 5 000 bylo při ústupových bojích pobito nebo zajato.

Husité srazili zbylých 50 vozů (původně jich měli na 300) do vozové hradby a chystali se útok odrazit. Uherská jízda ale rozrazila pravý šik husitské obrany, načež se hejtman Jan Čapek ze Sán dopustil osudové chyby. Nechal otevřít vozovou hradbu, aby se prchající druhové měli kam ukrýt. Spolu s nimi ale do husitského tábora pronikli i útočníci.

Návrat do Prahy

Když se 14. prosince zbytky sirotčího vojska vracely do Prahy, byl to žalostný pohled. Všechna kořist byla vniveč, většina vojska pobita. Uherská jízda pronásledovala sirotky až k řece Moravě, v níž se mnozí utopili. Další pak padli do rukou loupeživým Valachům, kteří tuto část moravsko-uherského pomezí kontrolovali. Sirotčí vojsko bylo zničené a jeho obnova trvala dlouho. Sirotci také obviňovali tábority ze zrady, když za sebou strhli most přes Váh.

Spory a vzájemné obviňování mezi oběma hlavními polními vojsky husitských válek trvaly několik let a podařilo se je urovnat až na jaře roku 1434, kdy se obě vojska chystala k rozhodujícímu boji s katolickou, ale také umírněnou husitskou šlechtou. Došlo k němu v neděli 30. května 1434 asi kilometr jižně od středočeské vesnice Lipany…

Zdroj: Válka.cz / Rudolf Pokorný: Z potulek na Slovensku / Brandýské noviny