28. května 2024 16:11

Generál Rommel byl nepředvídatelným stratégem. Jeho největší slabinou byla tvrdohlavost

Druhá světová válka v barvě (6) – Rommelovy schopnosti

Po úspěšném obsazení Francie na jaře 1940 byl Erwin Rommel povýšen na generálporučíka. Na své nadřízené udělal takový dojem, že často přehlíželi jeho porušování rozkazů a nedostatek komunikace s jinými jednotkami. Sami Němci často nevěděli, kdy a kde Rommel udeří, standardně podnikal neohlášené útoky bez potřebného krytí. Své brilantní taktické schopnosti měl brzy ukázat v Africe, tam ale poznal, jak moc je externí podpora důležitá.

Jeho skupina, zvaná Deutsches Afrikakorps, byla zprvu podřízena italským silám v severní Africe. Rommelovým úkolem bylo zastavit ústup Italů a držet se aktivní defenzivní taktiky. Rommelovi bylo ale jasné, že Hitler, jehož v té době nekriticky obdivoval, od něj čeká trochu více. Zbytku armády se však se svými myšlenkami jako obvykle nesvěřil, a tak zaskočil nečekanou ofenzívou jak Brity, kteří odposlouchávali radiovou komunikaci, tak své vlastní nadřízené.

Čtěte také: První slovenský prezident byl dosazen Hitlerem, první demokraticky zvolený čelil únosu syna

Vítr se obrací

Při svém postupu Rommel smetl předsunuté britské síly a zastavil se až na hranicích Egypta. S britskými jednotkami zvláštní problémy neměl - podnikly jen dvě nepříliš dobře naplánované operace Brevity a Battleaxe s cílem osvobodit Tobruk. Během bojů Rommel projevil extrémní lstivost, která mu na obou stranách vynesla přezdívku Pouštní liška. Záběry z jeho bitevních úspěchů uvidíte v pořadu Druhá světová válka v barvě na Prima ZOOM. U Britů si Rommel získal určitý respekt, od většiny velitelů se totiž odlišoval dodržováním Ženevských konvencí a dobrým zacházením s válečnými zajatci bez ohledu na jejich etnický původ, a to včetně Židů. Rozkazy, které byly s těmito konvencemi v rozporu, před svými vojáky zatajoval a rovnou pálil.

Po několika  nerozhodných pokusech se Rommelovi 21. ledna 1942 podařilo dobýt Tobruk, jenž Britové v důsledku odeslání části jednotek na Dálný Východ a rozptýlení zbytku po pouštních oblastech Kyrenaiky příliš nechránili. Brzy se ale začaly projevovat problémy, jež měly Rommelovy jednotky během celého tažení. Zásobování bylo relativně komplikované a vojsku začalo docházet palivo. Vítr se tak začal povážlivě obracet.

Konec iluzí

„Těžké kobercové nálety RAF zpomalily náš postup na východ a současně odhalily dispozice našich jednotek soustředěným britským obrněným jednotkám, připraveným k okamžité protiakci, což nás přinutilo provést obrat na sever dříve, než jsme plánovali,“ napsal později jeho náčelník štábu. Jak Britové postupně sílili a Rommelovy síly vlivem špatného zásobování slábly, dospěl generál nakonec k závěru, že Afrika je ztracena. Vedl tedy své jednotky zpět do Tuniska a ignoroval rozkazy ohledně držení různých přirozených obranných linií. Neměl na to dost lidí.

Sice následně porazil Američany v průsmyku Kasserine, bylo mu ale jasné, že další úspěchy slavit nebude. Žádal Hitlera, aby jeho muže evakuoval z Afriky, ten ale stále trval na udržení Tunisu a naopak mu posílal další lidi. Rommel nakonec 9. března 1943 na vlastní žádost Afriku opustil. Sešel se s Hitlerem, aby jej ještě jednou požádal o evakuaci armády. Hitler na jeho naléhání nereflektoval, a tak se Rommel chtěl do Afriky vrátit. Nebylo mu to ale povoleno.

Zdroje: Encyclopedia Britannica/Holocaust Encyclopedia

Filip Šula

Redaktor FTV Prima, Prima ZOOM

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom