Prameny Karlových Varů byly legendárním projímadlem, jezdil tam i ruský car. Slavný Becher vše změnil

Dějiny Karlových Varů jsou různých Becherů doslova plné – zaplňují je desítky jmen nositelů známého jména. Všichni svůj původ odvozují od Jindřicha Georga Bechera, který se do města přistěhoval v roce 1570. Jeho potomci se později rozdělili do tří větví. Zatímco první větev se po 11 generací živila krejčovstvím, příslušníci druhé větve Becherů byli hlavně lékárníky. Lékárnu si předávali z otce na syna dlouhých 260 let a několikrát také stanuli coby purkmistři v čele města.

Čtěte více: Američané na jaře 1945 osvobodili západ a jih Československa. Výjimkou byly Karlovy Vary

Místo křižovníka lékař

David Becher se narodil uprostřed vlády Karla VI., tedy otce Marie Terezie, 19. února 1725 v domě U dvou řetězů poblíž karlovarského Vřídla. Habsburský dvůr Karlovy Vary miloval. Zajížděla sem i rakouská císařovna a česká královna Marie Terezie, která zde byla poprvé coby čtyřletá v roce 1721, později pak ještě třikrát.

Rodiče si pro mladého Bechera přáli cestu duchovního, nejlépe v řadách křižovníků s červenou hvězdou. Přípravou k tomu mělo být studium filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, na kterou se zapsal v roce 1744. Tady ale Becher rychle zjistil, že ho mnohem víc než teologie zajímá medicína. V roce 1751 promoval na lékaře a vydal se sbírat zkušenosti do Itálie, kde se zajímal o lázně, a později do Vídně, kde si zkusil práci v tamních špitálech. Na jeden rok se dokonce stal děkanem své alma mater, tedy lékařské fakulty UK v Praze, aby v roce 1758 definitivně zakotvil v rodných Karlových Varech a stal se lázeňským lékařem.

12 litrů vody denně

Kdo se vlastně na věhlasu Karlových Varů v 18. století podílel? Město žilo z bohaté klientely tvořené šlechtici a umělci z mnoha zemí Evropy, výjimkou ale nebyly ani léčebné pobyty králů a císařů. Kromě Habsburků je určitě nejznámějším karlovarským pacientem té doby ruský car Petr Veliký, který sem přijel už v letech 1711 a 1712, objevili se tu ale také Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Schiller, Ludwig van Beethoven, Frederyk Chopin, Niccolo Paganini nebo Johann Sebastian Bach.

Mohlo by vás zajímat: Rusko je zemí carů, bez nich ho požere anarchie. První Romanovec ho ovládl před 400 lety

Když do města dorazil David Becher, používala se minerální voda všelijak. Dlouhé hodiny koupelí ve vanách se už sice stávaly minulostí a pacienti začínali zdejší vodu i pít, zato jim ale lékaři ordinovali až 12 litrů denně. Pacienti leželi na postelích, voda se jim nosila přímo do pokoje a léčba se soustředila hlavně na její projímavý účinek.

Vstávat a chodit

David Becher to začal měnit. Jako náruživý chemik – na lékařské fakultě mu dokonce nabízeli místo na katedře chemie – se pustil do zkoumání složení minerální vody a při tom objevil v ní rozpuštěný oxid uhličitý. Nazval ho „fixe luft“ a usoudil, že jde o hlavní léčebnou složku minerální vody. Začal své pacienty nutit, aby chodili vodu pít po malých douškách přímo k pramenům, protože u nich je podíl oxidu uhličitého nejvyšší.

Rukama Davida Bechera prošly stovky pacientů včetně básníka Schillera, hraběte Chotka nebo císařovny Marie Terezie. U všech sledoval, jak se jejich zdravotní stav během pití minerální vody mění, ordinoval nejen Vřídlo, ale také pramen Mlýnský, Nový (Rusalka), Bernardův (Kníže Václav) a Zámecký. Jeho pacienti museli chodit na procházky nejen k pramenům, ale i po okolních lesích, a dodržovat dietu.

Další Becherovou specialitou se stala karlovarská vřídelní sůl. Ne snad že by její výrobu přímo vynalezl, zasadil se však o její zjednodušení a export soli do celého světa. Za vydělané peníze pak postavil v letech 1787-88 kamenné karlovarské divadlo, které nahradilo původní dřevěné. Díky Becherovým léčebným postupům začaly vznikat v Karlových Varech kryté kolonády, které umožňovaly užívat vodu z pramenů i za nepříznivého počasí. První kolonáda vznikla u Nového pramene až v roce 1792, tedy v roce, kdy David Becher zemřel.

ZDROJ: David Becher: Život a dílo karlovarského lékaře a balneologa (Trejbalová Petra, diplomová práce)