Nejkrvavější americká bitva proběhla v lese. Němci změnili stromy v děsivou zbraň
Měla to být několik týdnů trvající procházka lesem směrem na Berlín. Místo toho Američanům průchod lesnatým terénem trval půl roku a vyžádal si životy desítek tisíc vojáků.
Když se americké jednotky od západu poprvé přiblížily k německé hranici, měly před sebou vrchovinu Eifel, která jim zatarasila cestu a nasměrovala je do úzkého údolí známého jako koridor Stolberg. Jižně od koridoru, kterým vede přímá cesta do Německa, leží Hürtgenský les velký jako polovina Brd. Američanům došlo, že by se v něm Němci mohli zakopat a napadnout jejich síly z boku. Řešením bylo vyslat do lesa o rozloze 130 km2 průzkumnou skupinu tvořenou 6000 příslušníky 28. pěší divize.
Přečtěte si také: Podívejte se na výstřel z gigantického děla. Hitlerovo monstrum zasáhne cíl až 64 kilometrů daleko
Siegfriedova linie
Operace s cílem vyhnat potenciální německé obránce z Hürtgenského lesa začala 12. září 1944. Ještě před samotným lesem předvoj amerických sil narazil na bariéru táhnoucí se v délce 16 kilometrů tvořenou několik metrů širokým pásem překážek, jež měly zastavit postup tanků a nákladních aut. Američtí ženisté si s betonovými bloky zvanými dračí zuby poradili po svém – jednoduše je pomocí buldozerů zahrnuli zeminou a technika mohla postupovat dál. První kontakt s obávanou Siegfriedovou linií, které Němci říkali Západní stěna, dopadl pro Američany dobře.
Přestože byla tato první obranná linie neefektivní, ztratila 28. divize za pouhých šest dnů bojů na 1500 mužů a k doplnění stavů a odpočinku se musela přesunout do Belgie. Tíhu rodící se bitvy v Hürtgenském lese mezitím převzala 9. pěší divize, která do lesa vstoupila 29. září 1944. Ale i ona během následujících tří týdnů přišla o 4500 vojáků, přičemž postoupila o pouhých 2700 metrů. Američané ještě ani neměli německé obránce na dohled a už utrpěli masivní ztráty.
Na konci října se 28. divize vrátila, aby těžce zkoušenou 9. divizi posílila. Postup byl mimořádně obtížný. Ve zvlněném lesnatém terénu pouhých pět kilometrů od dračích zubů Američané objevili linii železobetonových bunkrů rozmístěných na strategicky vyvýšených místech s překrývajícími se palebnými poli. Malé skupiny amerických vojáků bunkry obešly a napadly je zezadu, kde byly zranitelnější. I tuto část Siegfriedovy linie se postupně podařilo překonat, záhy ale Američané narazili na mnohem vážnější problém, než jaký dosud představovaly všechny německé obranné stavby – na samotný les.
Les jako děsivé bojiště
Tým expertů zkoumajících bojiště pomocí LIDARu s vysokým rozlišením objevil devět kilometrů za dračími zuby a 3,6 km východně od betonových bunkrů množství podivných obdélníkových útvarů. Ukázalo se, že šlo o zákopy a kryty, které byly důkazem toho, že postup 28. divize uvízl na mrtvém bodě. „Toto nebylo žádné dočasné útočiště, ale součást komplexu promyšlených zákopů,“ vysvětlují tvůrci dokumentu Odhalená tajemství druhé světové války na Prima ZOOM.
Prostředí postupně začínalo v bitvě hrát stejně významnou roli, jako obě znepřátelené strany. Les vysazený o 100 let dříve Prusy představoval zdatného obránce – jeho 30 metrů vysoké stromy stojící jen 2,5 metru od sebe tvořily velkou překážku a bránily leteckému průzkumu, takže vojáci postupovali naslepo. Americká armáda byla zvyklá na podporu dělostřelectva, letectva a obrněné techniky, v Hürtgenském lese ale o tyto výhody přišla. V lesním porostu ani jedna strana nemohla nasadit své nejsilnější zbraně a les tak síly obránců i útočníků vyvažoval.
Strašlivým protivníkem se staly samotné stromy, které v kombinaci s minometnými minami ráže 75 mm, kterými Němci bušili do amerických pozic, vytvářely smrtící koktejl. Miny s citlivými rozbuškami explodovaly ještě v korunách stromů, odkud se kromě tlakové vlny na Američany snesl déšť žhavých střepin s úlomky větví a částí kmenů. Právě tyto „vybuchující stromy“ zastavily Američany v Hürtgenském lese a způsobily smrt tisíců vojáků. Na děsivé účinky minometné palby se můžete podívat tady:
Zima v Ardenách
Do bitvy v Hürtgenském lese proudily další a další americké jednotky, rozhodující vítězství ale bylo v nedohlednu. Po třech měsících zuřivých bojů v mlze, sněhu a mrazu uvázla americká armáda na mrtvém bodě. Vojáci špatně vybavení na zimu, která byla v tom roce mimořádně krutá, zaplatili vysokou cenu. Odhaduje se, že na 70 000 vojáků utrpělo omrzliny a další zranění související s drsnými podmínkami panujícími v Hürtgenském lese.
V polovině prosince 1944 se ale situace začala měnit. Za německými liniemi shromažďoval Hitler mohutnou sílu tanků a živé síly k překvapivému útoku. Ten začal 16. prosince proražením amerických linií v Ardenách ležících na sever od lesa. Úderné tankové hroty Hitlerovy armády pronikly až 100 kilometrů do hloubky americké obrany, kvůli nedostatku pohonných hmot a vzdušné převaze Spojenců ale byly v lednu zastaveny a postupně zničeny. Poslední Hitlerova ofenzíva skončila debaklem.
Pozornost Američanů se na začátku února 1945 znovu soustředila na Hürtgenský les, kde se v provizorních zákopech stále bránily zbytky německých jednotek. Poučeni z předchozích neúspěchů tentokrát ženisté v lese prostříleli nové zásobovací trasy a pěchotu podpořily tanky a letadly. Výsledkem byl postup až k řece Rúr a konečné vyčištění lesa.
Zbytečná bitva?
Vojenští historikové hlavní podzimní fázi bojů v Hürtgenském lese označují za nejdéle trvající bitvu na území Německa a druhou nejdelší bitvu, kterou americká armáda za druhé světové války svedla (tou vůbec nejdelší byl boj o filipínský Bataan na jaře 1942, který trval o čtyři dny déle). Podmínkám, které v lese panovaly, odpovídaly i ztráty. Podle různých zdrojů Američané přišli o 33 000-55 000 mrtvých a zraněných vojáků, Němci evidovali 28 000 obětí. Z pohledu americké strany tak byl boj o Hürtgenský les krvavější než dobývání japonské Okinawy.
Mohlo by vás také zajímat: Poslední voják wehrmachtu z Česka Josef Bialas zahynul kvůli požáru. Bylo mu 97 let
V lese se Američané dopustili mnoha fatálních chyb včetně podcenění síly protivníka a jeho vůle bojovat. Tou největší chybou ale nejspíš byla bitva samotná – pokud by se americká armáda Hürtgenskému lesu vyhnula, na výsledku bojů na západních hranicích Německa by se prakticky nic nezměnilo.
Zdroj: Warfare History Network. Liberation Route Europe
Video, které jste mohli minout: Tank s plamenometem byl postrachem nacistů. Podívejte se, jak rozpoutával ohnivé peklo
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
