Vědci popsali dlouhodobý vliv videoher na mladé. Výsledek je šokoval

Autoři rozsáhlé vědecké práce totiž zjistili, že videohry nemají žádné dlouhodobé účinky na empatii člověka, což naznačuje, že hraní na počítači, konzolích i mobilech nijak psychicky nedeformuje. Jak je to možné?

Minulé studie lhaly?

Řada předchozích vědeckých prací, které se věnovaly analýze toho, jak počítačové hry člověka ovlivňují, konstatovala, že je mezi těmi videohrami a empatií jednoznačně prokazatelný vztah – tedy, že po hraní videoher se empatii hráče výrazně snižuje. Autoři nové studie to nijak nevyvracejí, přesto dospívají k radikálně odlišnému názoru.

Všechny předchozí práce totiž souvislost mezi hraním a nedostatkem empatie popisovali pouze krátkodobě. Tedy vlastně všechny tyto studie jen měřily, jaká je míra empatie těsně po dohrání nějaké hry. Autoři studie zveřejněné v odborném časopise Frontiers in Psychology si ale uvědomili, že to je velmi zavádějící postup. Vědecký tým vedený hannoverským profesorem Gregorem Szycikem vycházel z toho, že hraní je emocionálně velmi náročná činnost, měřit tedy nějaké parametry těsně po něm musí nutně vést k zavádějícím výsledkům. Řada her, založená na potřebě vítězit, v hráčích uvolňuje adrenalin, prohra vede ke vzteku apod. Existují také videohry, které vyvolávají pozitivní emoce – ať už díky vítězství, nebo v příběhových dobrodružstvích složitější emoce. A to ani nemluvě o faktu, že vítězství/prohra je u řady her spojována s finanční odměnou, emoce hráče tedy mohou být napjaté zcela oprávněně.

Když se měřily výsledky těsně po hraní, bylo to tedy velmi podobné, jako kdyby se někdo ptal zcela vyčerpaného fotbalisty těsně po zápase, jak se cítí. Odpověď by byla nejspíš zněla „vyčerpaně“, ale to přece neznamená, že hraní fotbalu způsobuje dlouhodobou vyčerpanost.

Jen špatný výklad a špatná metoda

"My si vykládáme naše výsledky jako důkaz proti hypotéze desenzibilizace; naznačují, že dopad násilných médií na emocionální zpracování informací může být poměrně akutní a krátkodobý," píší vědci ve studii.

Jednalo se o jednu z nejrozsáhlejších prací, které v tomto novém oboru doposud vznikly. Do studie byla zapojena skupina 30 lidí – 15 z nich pravidelně hrálo násilné videohry (čtyři hodiny denně v průměru) a 15 kontrolních subjektů dosud násilné videohry nehrálo. Násilnými hrami se v tomto případě rozuměly různé verze her Call of Duty a Counter-Strike.

Aby se vědci ujistili, že neměří krátkodobé účinky, byli hráči požádáni, aby se zdrželi hraní her po dobu tří hodin před experimentem. Potom byly obě skupiny požádány, aby odpověděly na otázky pokládané psychology. Přitom byl jejich mozek snímán v MRI skeneru. Vědci pokládali hráčům různé otázky a také jim ukazovali nejrůznější obrázky a fotografie, které v nich měly vyvolat patřičnou emocionální reakci. Vědci přitom studovali, které oblasti v mozku se aktivují a které naopak „spí“. Hráči tak nemohli lhát, tyto údaje zcela přesně zachycují, co se vlastně děje v mozku.

Výsledek byl překvapivý: Jak dotazník, tak výsledky z MRI skenu jednoznačně potvrdily, že mezi hráči a nehráči nebyl žádný rozdíl v mírách agrese a empatie. "Tyto výsledky vědce překvapily zejména proto, že byly zcela v rozporu s jejich počáteční hypotézou,“ uvádí se v tiskovém prohlášen. „Naznačují, že jakékoli negativní účinky násilných videoher na vnímání nebo chování jsou nejspíš jen velmi krátkodobé.“

Výzkumníci přiznávají, že jejich práce má i několik slabých míst, zejména malou velikost vzorku zkoumaných osob a také fakt, že se ptali jen na násilné počítačové hry a nikoliv na další jevy, které mohou přispívat k zhoršenému nebo zmatenému emocionálnímu vnímání. Nicméně výsledky jsou zajímavé a podnětné při diskusi o násilných videohrách – přiznávají i oponenti této studie. Účinek na empatii je vysoce kontroverzní, takže není pochyb o tom, že tato nejnovější studie debatu rozhodně ještě více rozdmýchá...

Text: MK