Nacisté a komunisté se snažili zrušit Vánoce. Jak přesně postupovali?

Jindy umírněný papež František si v souvislosti s uniklými návrhy Evropské unie, jak korektněji pracovat s vánočními svátky, rozhodně nebral servítky. Papež údajně řekl, že o potlačení vánoční tradice a umenšení křesťanské roviny v těchto svátcích se snažily mimo jiné nacistická i komunistická diktatura. Můžeme se samozřejmě dohadovat, zdali je skutečně nutné srovnávat aktuální kauzu s totalitními režimy, v této souvislosti však stojí za připomenutí i samotné snahy, na které papež narážel. Jak se komunisté a nacisté snažili zabránit křesťanskému prožití Vánoc?

Nerozhodní komunisté a Děda Mráz

Marxisticko-leninská doktrína hlásala státní ateismus, a tak jakékoli náboženské praktiky byly komunistickému režimu trnem v oku. Krátce po vítězství bolševiků v revolučním roce 1917 byly vánoční tradice prohlášeny za buržoazní přežitek. V roce 1925 byla v Sovětském svazu ustavena Liga militantních ateistů, která měla dohlížet na potírání náboženských přežitků. Krátce po svém založení například rozjela kampaň, v jejímž rámci měly školní děti plivat na krucifixy a odmítat doma vánoční stromky; a ideálně celé svátky kompletně bojkotovat. Namísto Vánoc v tradičním duchu Liga zavedla protináboženské prázdniny, jež se měly slavit na konci každého měsíce.

V druhé polovině 30. let se však vánoční svátky do života sovětského lidu začaly navracet. Strůjci sovětské propagandy se rozhodli, že obliba svátku u dětí znemožňuje, aby režim Vánoce zcela zrušil; navíc se zdůraznila pohanská povaha svátků, předcházejících křesťanským tradicím. Přesto se však Vánoce vrátily v trochu upravené podobě: Zdobení stromků i předávání dárků se přesunulo na Nový rok, kdy také chodil Děda Mráz – mytologická postava vycházející i z legendy o svatém Mikulášovi.

Za zmínku stojí, že Děda Mráz byl ještě ve 20. letech nepřítelem režimu a údajným spojencem kulaků; zato o dekádu později už během oslav Nového roku nosil dárky. A výrazně se zapsal i do československých dějin, když se touto ruskou figurou prezident Antonín Zápotocký neúspěšně pokoušel v roce 1952 nahradit tuzemského Ježíška.

Nacistické křesťanství bez Krista

Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se Německo pokoušelo o něco podobného. Poučeni sovětským vzorem nacisté věděli, že nemohou hluboce zakořeněné vánoční svátky prostě zrušit, zakázat či nahradit něčím zcela odlišným. Trnem v oku přitom nebyla pouze samotná náboženská povaha svátků, nýbrž i Ježíšův židovský původ.

Hitler zpočátku propagoval tzv. pozitivní křesťanství – mísení nacistické ideologie s křesťanskými prvky, jež bývá spojováno s nacistickým ideologem Alfredem Rosenbergem. Během 20. let se jednalo v zásadě o populistickou snahu nacistů zaujmout početnou křesťanskou obec tím, že se strana bude hlásit k náboženskému odkazu. Ve 30. letech však proběhl radikální odklon od vánoční tradice – Hitler se snažil svátky přejmenovat na Julfest a zaměřit se na pohanské oslavy zimního slunovratu v souladu s bohatou germánskou historií.

Nazi toys and Nazi chess... pic.twitter.com/43oCAxhZxt

— Nolen Gertz (@ethicistforhire) May 21, 2016

Návštěvy kostelů a domácí rituály však mezi lidmi přetrvaly, pouze se naoko jednalo o slavení přírodních cyklů namísto narození Ježíše Krista. Státní úřady upravily texty koled, na vrchol stromků namísto hvězdy občas pověsily svastiku, později nechaly vyrábět hračky s válečnou tematikou (včetně čokoládových esesáčků). Nacisté tedy byli v přetváření Vánoc o něco úspěšnější než komunisté, i přesto se však ani jednomu z totalitních režimů nepodařilo zcela vymýtit tradiční pojetí těchto svátků.