Ukrajina měla tisíce jaderných zbraní a může si vyrobit nové. Zmapovali jsme složitou aktuální situaci
Ukrajina byla po obnovení samostatnosti několik let třetí nejsilnější jadernou mocností světa. Západ ji ale přinutil odevzdat jaderné hlavice a nosiče Moskvě výměnou za peníze a bezpečnost garantovanou Ruskem, Británií a Spojenými státy.
Největší noční můrou Západu se na přelomu 80. a 90. let stala hrozba rozpadu Sovětského svazu. Politici, vojáci i někteří vědci se obávali, co se v tom případě stane s gigantickým jaderným arzenálem, který Sověti desítky let hromadili.
Přečtěte si také: Umělá inteligence má pomoci se zabezpečením jaderných zbraní. Co by se mohlo pokazit?
Rozpadem SSSR se doslova přes noc na konci roku 1991 ocitly jaderné zbraně na území Ruska, Běloruska, Kazachstánu a Ukrajiny, přičemž Ukrajina disponovala v té době třetím největším jaderným potenciálem na světě. Tvořilo jej kolem 6000 hlavic, které bylo možné instalovat na 130 mezikontinentálních raket SS-19 a 46 rovněž mezikontinentálních raket SS-24. Mezi nosiče jaderných zbraní se počítalo i 44 strategických bombardérů Tu-160 a Tu-95MS.
Celkově se jednalo zhruba o třetinu veškerého jaderného arzenálu SSSR, a přestože klíčové elementy celého procesu držela v rukou Moskva, pro Ukrajinu by v té době nebylo složité si během relativně krátké doby proces výroby jaderných zbraní osvojit.
Západ i Rusko ale tlačily na to, aby se počet zemí vlastnících jaderné zbraně dál nerozšiřoval. Už do května 1992, tedy pět měsíců po zániku SSSR, se podařilo do předem určených skladů na území Ruska stáhnout taktické jaderné zbraně. Díky nabídkám hospodářské pomoci a bezpečnostních záruk nakonec Ukrajina souhlasila i s předáním strategických jaderných zbraní Moskvě. Při demontáži raket pak Kyjevu asistovaly hlavně USA.
Memorandum jako cár papíru
Memorandum o tom, za jakých podmínek a s jakými garancemi se Ukrajina vzdá jaderných zbraní, po dlouhých a komplikovaných jednáních podepsali 5. prosince 1994 v Budapešti prezidenti Boris Jelcin (Rusko), Bill Clinton (USA) a Leonid Kučma (Ukrajina), za Británii připojil podpis ministerský předseda John Major. Územní integritu Ukrajiny garantovanou budapešťskou dohodou jako první porušilo v roce 2014 Rusko, když obsadilo Krym a vojensky podpořilo proruské separatisty na východě země. V únoru 2022 pak Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu.
Po obsazení Krymu v roce 2014 začalo Rusko na poloostrově budovat zázemí pro své jaderné síly. Především zde rozmístilo zbraně, jež mohou sloužit jako nosiče jaderných střel, jako jsou protiletadlové systémy S-300, rakety Iskander-M a bombardéry Tupolev Tu-22M3. Po roce 2020 Rusko provádělo práce na sovětském skladišti jaderných zbraní Feodosija-13 v Krasnokamjance (Kyzyltaš) a přidalo nové tunely k základně jaderných ponorek v Balaklavě.
Může Ukrajina získat jaderné zbraně?
Kyjev opakovaně zdůrazňuje, že se nechystá stáhnout svůj podpis pod Smlouvou o nešíření jaderných zbraní (NPT), která je od roku 1970 klíčovým dokumentem redukujícím oficiální jaderný klub na USA, Rusko, Francii, Británii a Čínu, a že se bez jaderných zbraní obejde. To ale neznamená, že je nedokáže vyrobit.
Na podzim 2024 informoval britský deník The Times o zprávě Centra pro armádní, konverzní a odzbrojovací studie (CACDS), které je nezávislou ukrajinskou výzkumnou organizací, podle níž země dokáže vyrobit jednoduchou jadernou pumu na bázi plutonia podobnou té, jež byla svržena na Nagasaki.
Zatímco obohacování uranu by byl časově i finančně náročný úkol, plutonium získané z vyhořelého paliva z devíti ukrajinských jaderných reaktorů by poskytlo dostatek materiálu na výrobu stovek taktických jaderných hlavic o síle několika kilotun. „Hmotnost reaktorového plutonia, které má Ukrajina k dispozici, odhadujeme na sedm tun,“ uvedla ve své zprávě CACDS.
Návrat Ukrajiny k jaderným zbraním díky štěpnému materiálu dostupnému v uzavřené elektrárně Černobyl ale vyžaduje mnohem víc než jen výrobu hlavic. Jak připomíná britský Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS), nezbytný je také vývoj nosičů.
Balistické rakety jsou ale na Ukrajině v počátečním stadiu vývoje a trvalo by roky, než by je bylo možné použít. „Slibnější cestou by byly řízené střely odpalované ze vzduchu nebo z moře, což by nabízelo možnost úpravy systémů, jež jsou již v provozu, jako je námořní střela R-360 Neptune. Gravitační bomby, i když jsou technicky méně složité než rakety, by vyžadovaly pokročilá letadla, která by se dokázala spolehlivě vyhnout ruské protivzdušné obraně,“ shrnul ukrajinské možnosti analytik IISS Alexander K. Bollfras.
Zopakovat izraelský model je obtížné
Lákavě vyhlížející model silně vyzbrojeného státu potenciálně s přiznanými nebo nepřiznanými jadernými zbraněmi a silnou politickou a vojenskou garanci ze strany USA, jaký známe z Izraele, ale v případě Ukrajiny ztratil obrysy po setkání ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského s jeho americkým protějškem Donaldem Trumpem v Bílém domě.
Mohlo by vás zajímat: Just: Ukrajina jaderné zbraně nikdy nedostane. Nic zásadního by nepřinesly, řekl Mikulecký
Pravděpodobnější variantou se tak jeví sázka na silnější podporu v konvenčních zbraních s větším doletem nebo dostřelem ze strany evropských států. Ukrajina by se tak nemusela vzdát podpisu pod Smlouvou o nešíření jaderných zbraní a při tom získat trumfy potřebné k obraně i k jednání s Kremlem.
Zdroj: Belfer Center, IISS, Meduza
Video, které jste mohli minout: Bílý dům přehodnocuje přerušení pomoci Ukrajině. O surovinách se dále jedná
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
