Bible a stvoření světa za 7 dní: Vědecké vysvětlení

Mohla být Země stvořena za 7 dní, jak se píše v Bibli? Ano, má to však háček

Morgan Freeman jako Bůh ve filmu Božský Bruce Zdroj: Universal pictures

Jak se věda staví ke stvoření planety Země a jejích obyvatel za pouhých sedm dní? Na první pohled se jedná o nesmysl, ovšem fyzikální zákony přece jen určité skulinky obsahují...

Bylo by možné stvořit Zemi a vše na ní za pouhých sedm dní, jak se píše v Bibli? Na první pohled je tato představa nesmyslná – Země je stará přes čtyři a půl miliardy let a vývoj oceánů, pevnin, fauny i flory probíhal po většinu její existence. Navíc člověk, podle Bible stvořený šestého dne, obývá planetu pouhých několik set tisíc let. Za předpokladu určitých velmi specifických podmínek by se však celý tento proces mohl odehrát na ploše pouhých několika dní – tak, jak se píše v Písmu svatém.

Einsteinův pohyb

Podle Einsteinovy teorie relativity platí, že čím rychleji se pohybujeme, tím pomaleji kolem nás plyne čas. To je patrné třeba na astronautech, kteří stráví nějaký čas na Mezinárodní vesmírné stanici – většinu času se pohybují oproti Zemi rychleji, a tak se vracejí na rodnou planetu o malinko mladší, než kdyby na ní zůstali. V tomto případě se jedná o rozdíl v řádu milisekund, takže jakákoli změna není reálně postřehnutelná, ale svým způsobem lze říci, že astronauté cestují o chviličku do budoucnosti.

Touto logikou by tedy čistě hypoteticky mělo být možné sledovat celou historii planety Země za pouhých sedm dní – a to za předpokladu, že by člověk (či spíše mnohem, mnohem vyspělejší bytost) měla k dispozici vesmírnou loď schopnou cestovat rychlostí světla, která by celý týden kroužila kolem formující se Země. Pro tohoto vesmírného cestovatele by uběhlo jen pár dní, zatímco na planetě by se odehrály miliardy let trvající procesy. V současnosti není způsob, jak tyto podmínky simulovat, takže je třeba takovou hypotézu brát s velkým nadhledem, ovšem proč si trochu nezateoretizovat, že?

Možnosti černé díry

Existuje však ještě jedna možnost, jak pozorovat vývoj Země zrychleně, přestože v tomto případě jsou rizika ještě výrazně větší. Opět s velkou mírou hypotetičnosti by totiž šlo zapojit černou díru – objekt, v němž standardní fyzikální zákony přestávají platit a čas se tak může v podstatě zastavit. Pro tento experiment by musela existovat černá díra nedaleko Země, anebo by se na našem myšleném vesmírném plavidle musel nacházet velmi výkonný teleskop, pomocí něhož by bylo možné vzdálenou Zemi pozorovat.

Nikdo přesně neví, co se v černé díře skutečně stane. Jakmile objekt (třeba potenciální vesmírná loď) překročí tzv. horizont událostí, není cesty zpět, jelikož gravitační síla černé díry už nic nepustí ven; dokonce ani světlo. Právě rostoucí gravitace přitom vede ke vnímanému zpomalení času oproti objektu, na který působí gravitace menší. V našem příkladu by tedy zvídavý pozorovatel s výkonným teleskopem na palubě lodi, jež vydrží silnou gravitaci poblíž horizontu události, mohl během několika sekund sledovat dění na planetě Zemi trvající celé roky.

Takový scénář samozřejmě skýtá celé množství rizik – počínaje tím, že momentálně není ani představitelná technologie, která by něco takového umožnila. Dále nelze přehlédnout nevyhnutelnout špagetizaci vesmírné lodi, spočívající v mnohem silnější gravitaci na přídi lodi nežli na zádi a vedoucí k extrémnímu natažení takového objektu. A nakonec je tu nemožnost vlnových délek světla překonat silný gravitační odpor černé díry, což by pozorování pozemského vývoje značně zkomplikovalo.

Božský výkon

Obě zmíněné metody jsou skutečně velmi hypotetické, a především neuspokojivé i v tom, že ani jedna nenabízí cestu zpátky časem a sledování postupného vývoje lidstva. Jednou se však možná podaří všechny nástrahy vesmíru překonat a přijít s technologiemi, díky nimž půjde sledovat vývoj jiných planet a civilizací v příjemně krátkém čase. Těžko však předpokládat, že by se na tuto úroveň dostalo lidské pokolení, což ze schopností křesťanského Boha dělá něco skutečně jedinečného – ať už v něj věříte, či nikoli.

ZDROJ: Wikipedia