Proč lidé po porodu neolizují novorozence? Mezi savci jsme jediní, kdo to nedělá

Výčet suchozemských savců, u kterých tohle chování můžeme pozorovat, by byl setsakra dlouhý. Prakticky každé savčí mládě na planetě, které se rodí alespoň trochu podobně jako ta lidská, od své novopečené maminky tuhle péči dostane. Má to koneckonců svoje důvody.

Samé výhody

Vědci se domnívají, že olizování novorozenců má hned několik  benefitů pro matku i dítě. Matka miminku vyčistí dýchací cesty, zbaví ho husté plodové vody, která by ho studila, a s ní také různých bakterií a dalších cizích organismů, stimuluje mu přes kůži vnitřní orgány, navazuje s dítětem důležité emocionální pouto. Možná i chemické, alespoň se tak domnívají někteří odborníci.

Přečtěte si také: Záhady mateřství: Těhotenský mozek překvapivě není výmysl. Co mají ženy společného s mroži?

Matka na oplátku získá výživu, například v podobě placenty, a obecně se soudí, že i potřebnou ochranu před predátory, kteří by jinak novorozené mládě mohli po čichu snadno objevit. Zkrátka, v olizování novorozeňat se skrývají samé výhody. Tak proč ho lidé nedělají?

Odpovědí je evoluce

Samozřejmě se nabízí jednoduchá odpověď – protože už zkrátka nemusíme. Nerodíme v divočině a oproti jiným zvířatům máme jednu extrémní výhodu – šikovné ruce, které všechno potřebné zastanou lépe než jazyk. Takhle alespoň naši neochotu olizovat novorozence obhajuje americký evoluční biolog Lee Dugatkin v jedné ze svých knih. „Hádám, že máme zkrátka spoustu jiných způsobů, jak výhody a emocionální či chemické informace spojené s olizováním získat. Vizuální a hmatové smysly u lidí jsou velice silné,“ tvrdí. „Spoléháme víc na sofistikovanější metody.“

Mohlo by vás zajímat: Když odmítnutí neexistuje. Oběti při stalkingu ztrácí kontrolu nad životem, z jejich příběhů mrazí

A samozřejmě je tu také teorie známého antropologa Ashleyho Montagua, který tvrdil, že olizovat novorozence nemusíme vzhledem k tomu, jak absurdně dlouho trvá průměrný lidský porod. Plod tak podle něj dostane potřebné signály k nastartování orgánů už během kontrakcí a při putování porodními cestami. Ne všichni odborníci ale jeho teorii považují za opodstatněnou.

A pozor – někteří antropologové navíc tohle chování u lidí viděli. Konkrétně William Rockhill ho popsal v roce 1895 u tibetských matek. A tak je důvod se domnívat, že jsme ho skutečně jen potlačili, když přestalo mít evoluční opodstatnění.

„Pojídáte“ svoje děti?

Nabízí se samozřejmě otázka, jestli nám kvůli tomu, že svoje děti neolizujeme, něco podstatného uniká, třeba nějaká hormonální či emocionální reakce. Na druhou stranu, dnešní novopečené matky svoje právě narozené děti pusinkují, „okusují“ jim malinkaté ručičky, nožičky, „prdí“ jim na bříška… zkrátka, ta potřeba „ochutnávání“ miminek navázat emocionální pouto v nás, zdá se, stále je.

Zdroj: Lee Alan Dugatkin a Lyudmila Trut, How to Tame a Fox (and Build a Dog)