10. srpna 2022 06:00

Nejhorší české povodně zabily v pražské zoo přes 130 zvířat. Ošetřovatelé čelili hroznému rozhodnutí

Když na Prahu udeřila v roce 2002 tisíciletá voda, v zoo v Troji začal závod s časem o životy polodivokých exotických zvířat, jejichž domovy stály povodni v cestě. Ošetřovatelé si přitom uvědomovali jedno: Některá z těch, která musí zachránit, jsou extrémně nebezpečná a nesmí uniknout.

Zaměstnanci zoo tušili, že velká voda dorazí i k nim, nikdo ale nemohl vědět, jak strašlivou silou udeří a kam až vystoupá. Kdyby tušili, že nepřijde jen padesátiletá, ale rovnou tisíciletá povodeň a měli alespoň 24 hodin k přípravě, začali by s evakuací velkých zvířat. Věděli by, že jim nebude stačit gorily umístit do protipovodňové věže a nemuseli by s žalem v srdcích některé cenné zvířecí svěřence zabíjet, aby je uchránili před pomalým umíráním, případně aby ostatní lidi ochránili před nimi.

Jenže tuhle informaci tehdy nemohli dostat. Nikdo to nevěděl. A tak, jak kalná voda rychle šplhala pražskou zoo vzhůru, nezbylo nic jiného, než začít dělat bolestivá rozhodnutí a snažit se zachránit všechny, kdo se zachránit dali. A ošetřovatelé to tehdy dělali s nasazením vlastních životů.

Gorily a sloní samec Kadíra

Jedním z případů byla záchrana zmíněných goril z protipovodňové věže, která se ukázala jako zcela nedostatečná. Když veterinář uspal poslední zvíře, první se už zase začínalo budit a ošetřovatelům nakonec nezbylo než mezi nebezpečné primáty vejít i tak, ozbrojení pouze pádly od připravených raftů a dopíchat jim anestetika ručně, než se je pokusí z věže na rafty spustit. Fotografie spících goril jen tak položených na gumových raftech patří k nejsilnějším, které byly tehdy pořízené. Kdyby se tehdy probudily, mohly ublížit sobě i dobrovolníkům.

A podobné drama zažívali ošetřovatelé v případě mnoha dalších velkých savců. Pod vodou se ocitl pavilon velkých šelem, hroši, sloni i výběh nosorožců. A zatímco například slonice zvládli odvést do bezpečí a najít jim provizorní místo k bytí u hlavního vchodu, sloní samec Kádíra bohužel nakonec musel zemřít. Nebyl zvyklý na přímý kontakt s lidmi, byl by bezpochyby agresivní, protože agresivitou vždy reagoval na strach a riskovat jeho evakuaci proto bylo nemožné.

Posted by Praha on Saturday, August 14, 2021

Ošetřovatelé dlouho doufali, že povodně zvládne přežít tam, kde je. Sloni jsou totiž vynikající plavci. Jenže voda ve výběhu se tehdy vyšplhala až do výšky deseti metrů a i když u výběhu asistovali i hasiči, odčerpat vodu se nepodařilo. Kadíra si nikde nemohl odpočinout a trápil se; ve studené vodě byl uvězněný až po uši. Kdyby se mu navíc díky stále stoupající vodě povedlo z výběhu dostat a uplavat po řece, mohl by někoho zabít. Zaměstnancům zoo došly možnosti. Jen těžko si představíme, co mohli cítit, když se rozhodli sloního samce raději zastřelit…

Hroší celebrita Slávek, lachtan Gaston a utracené šelmy

Takhle těžkých rozhodnutí ale museli zaměstnanci udělat víc. Třeba v případě hroší samice Lentilky. Její dcera, hrošice Barborka, se utopila a ošetřovatelé měli dlouho za to, že stejně přišli i o hrošího samce Slávka. Ten je ale k jejich radosti a pobavení živý a zdravý uvítal z okna druhého patra pavilonu. Aby ho odtamtud dostali ven, museli mu po povodních postavit speciální lávku.

Lev Bert a jeden z medvědů museli být také utraceni. K oběma mohutným šelmám byl velmi komplikovaný přístup a hrozilo, že pokud jim ošetřovatelé podají anestetikum, mohou se utopit. V případě Berta navíc už měli vyzkoušené, že na něj uspávací prostředky nepůsobí tak, jak by měly, a jeho převoz by mohl znamenat pro ošetřovatele smrtelné nebezpečí.

Uniknout ze zaplavené zoo do volného prostranství se podařilo jen lachtanům, a ti se navíc zuby nehty snažili držet doma. Samicím se to povedlo, ale lachtana Gastona silný proud smetl a unášel pryč. Ošetřovatelé ho neměli jak vylovit, mohli ho jen sledovat a občas ho nakrmit. Spolu s nimi Gastonovi držela palce celá Evropa, jeho příběhu si všimli i v BBC nebo Deutche Welle. Po několika dnech a víc než 200 naplavaných kilometrech se Gastonovi konečně povedlo dostat na břeh v německém městě Lutherstadt-Wittenberg nedaleko Drážďan. Zemřel brzy poté, při převozu do Prahy. Jeho tělo si nedokázalo poradit s vyčerpáním.

134 zvířat zahynulo, víc než 1 000 zachránili

Celkem museli ošetřovatelé během zhruba 48 hodin evakuovat víc než tisícovku zvířat, z toho 100 savců. Pracovali ve dne i v noci. Dodnes vzpomínají například na to, jak v sáčcích, košilích nebo v nohavicích kalhot přenášeli plazy. Přes všechnu snahu ale bohužel 134 zvířat zachránit nedokázali. Některá utonula, některá musela být utracena a některá uhynula stresem kvůli evakuaci.

Zoo už si nehodlala tragédii zopakovat a připravila záchranné plány, evakuační boxy a začala budovat nové pavilony, na které voda nedosáhne. Povodeň v roce 2013 tak zvládla o dost lépe.

Události z roku 2002 dodnes zůstávají jednou z největších povodňových tragédií, které kdy nějakou ze světových zoo postihla. Vyrovnat se jí může snad jen katastrofa z roku 2015, kdy se pod vodou ocitla zoologická zahrada v gruzínské metropoli Tbilisi. Tam nejenže mnohá zvířata utonula, ale některá smrtelně nebezpečná se dokonce dostala na svobodu, včetně tygrů, medvědů, lvů, krokodýla a hrocha.

Zdroj: Zoo Praha

Klára Ochmanová

Klára Ochmanová

redaktorka FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom