Nejtragičtější povodeň 20. století zaplavila třetinu Česka. Kolik měst a vesnic bylo pod vodou?

Když se v pátek 4. července 1997 odpoledne na horách rozpršelo, málokdo si dokázal představit, jaká hrůza těmi několika dešťovými kapkami právě začíná. Země byla už nasycená vodou z předchozích měsíců, a když v sobotu 5. července déšť neustal a naopak vytrvale kropil Moravu a Slezsko, neměla se voda už kam vsakovat. Přesto ani tehdy ještě nikdo nevěnoval řekám a vodním tokům moc pozornosti. To se ale mělo rychle změnit.

Rekordní srážky po dvou propršených měsících

V noci na neděli pršelo jako málokdy. V Beskydech a Jeseníkách spadlo během několika hodin 200 milimetrů srážek, a během dne už se operátoři tísňové linky ani záchranáři nezastavili. Voda začala dorážet na lidská obydlí a mnohde zatopila sklepy. Zaplavila tisíce hektarů polí a luk, nejhorší problémy ale působila v infrastruktuře. V podhůří Beskyd odřízla od světa první z mnoha vesnic. Rozlila se na silnice u Nového Jičína, na Frýdeckomístecku nebo třeba Ostravsku. Problémy měla i železniční doprava.

Na evakuacích, záchraně životů a snaze poskytnout zaplaveným a odříznutým oblastem alespoň nějakou materiální pomoc se v té době už podílely nejen všechny hasičské profesionální i dobrovolné jednotky v republice, ale také 21 vrtulníků a pětistovka vojáků, z toho stovka byla povolána ze zálohy.

Zápas s vodním živlem ale připomínal marný boj. Kromě Odry se z břehů vylila Bečva, Morava a 8 dalších řek. A sílu, kterou povodeň měla, si jde jen těžko představit: v Jarcové Vsetínské Bečvě naměřili průtok 670 metrů krychlových za vteřinu. Toho dne přišlo o život prvních 5 obětí. Nefungovala elektřina, netekla pitná voda a nikomu se nedalo dovolat ani v případě, že šlo o život. Ukázalo se, že je český systém protipovodňové ochrany nepřipravený.

To nejhorší má teprve přijít

V noci na úterý 8. července voda prakticky bez varování spláchla obec Troubky na soutoku Moravy a Bečvy. Na 150 domů se zhroutilo, zemřelo v nich 8 lidí a Troubky se už navždy staly jakýmsi ponurým symbolem těchto povodní, přestože podobnou hrůzu prožily desetitisíce lidí a v oblasti se záplava rozlila na 150 kilometrech čtverečních. Na Bruntálsku bylo tou dobou pod vodou už 70 procent tamních měst a vesnic. S vodou bojovala i třetina Opavy. Bečva v Dluhonicích dosáhla neuvěřitelných 838 kubických metrů za vteřinu.

Pomalu sice přestávalo pršet, ale slunce ve středu 9. července už ničemu nepomohlo. Povodeň postoupila na Kroměřížsko a střední Moravu, odkud vyděšené a zmatené, mnohdy dokonce bosé lidi bez jakýchkoli osobních věcí evakuovaly vrtulníky. Zaskočila i olomoucký krizový štáb – ten se musel dokonce třikrát přestěhovat, protože se pod vodou ocitlo centrum města. Zlínsko, Ostrava, Brno, Adamov… nově postižených oblastí byly samozřejmě desítky. Hasiči, vojáci a záchranáři se nemohli zastavit ani na minutu.

Jenže se objevily další problémy související s průmyslovými oblastmi. V Olomouci vojáci katastrofě například zabránili na poslední chvíli, když zajistili nebezpečné chemikálie, které by při kontaktu s vodou vybuchly.

10. července si východní Čechy, Slezsko a severní Morava mohly konečně oddechnout, v ohrožení se ale ocitli lidé na dolním toku Moravy. Z Otrokovic museli po protržení hráze evakuovat 7 tisíc lidí. V pátek 11. července v Uherském hradišti voda limit pro třetí stupeň povodňové aktivity trojnásobně překonala a taky to tam podle toho vypadalo. A od lidí, kteří během minut přišli o vše, bylo stále slyšet jedno a to samé: Nečekali jsme to, vždyť poslední dny už vůbec nepršelo. Bohužel, i kvůli tomu počty obětí stoupaly, mnozí lidé odmítli opustit své domovy, dokud nebylo pozdě.

Druhá vlna

V sobotu 12. července, týden poté, co se zvedly první hladiny řek, už mnohde mohli začít s odklízením infekčního bahna, trosek a uhynulých zvířat, demolováním poškozených domů a sčítáním škod, které byly astronomické. Na Hodonínsku, kam se povodňová vlna valila, ale zatím trnuli strachy. Morava se vylila do širého okolí, což způsobilo další škody a problémy, ale zpomalilo ji to; přesto jen z Hodonína hasiči evakuovali na 11 tisíc lidí. Nakonec, jak se v pondělí 14. července ukázalo, zůstali obyvatelé Hodonína na rozdíl od stovek tisíc jiných ušetřeni, zaplavené ropné vrty ale způsobily ekologické problémy a ochranné hráze neustále hrozily protržením. Strach, který zažívali ti, kdo měli své domy v cestě povodňové vlně, se dá jen těžko představit, protože už mohli vidět příšernou destrukci a zmar, jež za sebou povodně zanechaly jinde.

Někde byli ušetřeni, někde ne, trpěla ale celá země, protože škody šly do desítek miliard, hrozily epidemie, chyběly základní potraviny, infrastruktura byla zdevastovaná a bylo jisté, že náročný úklid potrvá měsíce. Během odstraňování škod na Hodonínsku ve čtvrtek 17. července zemřel jeden padesátiletý muž vyčerpáním. Povodeň toho dne už definitivně opustila republiku a přesunula se do Polska, kde způsobila záplavy tisíciletí.

Když v pátek 18. července znovu začalo pršet, byla už většina lidí naprosto apatická, jako by jim voda už neměla co vzít. Toky znovu nabraly na síle a tentokrát se nejhůř vyřádily ve východních Čechách. Druhá vlna ale zdaleka neměla sílu té první a 20. července se dalo říct, že je konečně po všem, alespoň co se týče akutního ohrožení.

Děsivá bilance

50 přímých obětí povodní, mezi které se počítají i tři hasiči, ještě doplnilo deset dalších úmrtí, které jsou s touto katastrofou spojené; například mezi ně počítáme čtyři lidi z toho dva záchranáře, kteří zemřeli na Weilovu žloutenku způsobenou bakteriálním onemocněním leptospirózou. Výskyt tohoto zákeřného onemocnění se po povodních v roce 1997 zvýšil na pětinásobek. Ekologické problémy na sebe také nenechaly čekat, závažných úniků škodlivých látek záchranáři zaznamenali devatenáct.

Zaplavená byla třetina Česka, přesněji 536 měst a obcí v neuvěřitelných 34 okresech, a povodeň se nějak dotkla sedmi set tisíc lidí. Deset tisíc lidí zůstalo úplně bez střechy nad hlavou a škody byly neuvěřitelné. Přesáhly 60 miliard korun, což byla tehdy víc než desetina státního rozpočtu. A aby toho nebylo málo, policisté museli řešit i téměř padesát případů vloupání do evakuovaných domů a bytů. Jediné dobré, co povodně přinesly, bylo následující promptní zlepšení celostátního pohotovostního protipovodňového systému, což bylo bohužel třeba daleko dřív, než by si mnozí přáli; během katastrofálních povodní v roce 2002.

Zdroj: Josef Matějíček: Povodeň v povodí Moravy v roce 1997