Nenávist jako cesta ke smyslu života? Protiváha lásky může být silnější, unikátní výzkum vás možná zarazí

Je láska smyslem života? Udržování láskyplných blízkých vztahů se dlouhodobě ukazuje jako klíč k životnímu štěstí a pocitu spokojenosti – a to nejen z pohledu Bible, ale třeba i slavného a dlouhé dekády běžícího harvardského výzkumu. Jakkoli idealisticky a sympaticky může taková myšlenka znít, objevují se i značně odlišné názory – třeba že cestou k životnímu naplnění může být i nenávist.

Čtěte také: Světem se šíří „epidemie“ osamělosti, varují experti. WHO mluví o hrozbě, zasáhla i Evropu

„Myslím, že každý náhodný pozorovatel lidské povahy si uvědomuje, že mnoho prominentních kulturních osobností nebo politických hnutí nabere na síle, když má jasného a identifikovatelného nepřítele, proti němuž bojuje. Začal jsem více přemýšlet o tom, proč by to tak mohlo být, a napadlo mě, že mít nepřítele, někoho, koho nenávidím, může lidem dodat energii,“ vysvětlil důvody ke vzniku svého originálního výzkumu Abdo Elnakouri, doktorand psychologie na kanadské Univerzitě ve Waterloo. „Nenávist může být mocnou motivační silou, která dává lidem jasný účel v boji proti hodnotnému nepříteli – jinými slovy, život plný smyslu.“

Zásadní objekt nenávisti

Je přitom velký rozdíl mezi nenávistí směřovanou vůči jednotlivci a vůči instituci či společenskému jevu. V případě jednotlivých osob si totiž lze uvědomit, že pod nepříjemnou maskou se ukrývá lidská bytost, která má stejně jako kdokoli jiný své sny, ambice, touhy, přednosti i slabiny. A čím více se na nenáviděného člověka napojíme, tím těžší je uchovat si původní emoci nenávisti, nezkalenou pocity viny či myšlenkami na nespravedlivé obvinění druhého. Tyto prosociální projevy jsou samozřejmě společensky velmi důležité a přínosné – ovšem pokud je cílem nenávist, empatie a soucit jaksi stojí v cestě.

Zato v případě abstraktních fenoménů či odosobněných institucí takové problémy nehrozí. Každý jednotlivec ztrácí v davu tvář – vždyť i ve válkách proti sobě bojují „armády“, nikoli konkrétní lidé z jedné země proti konkrétním lidem ze země druhé…

Aktivace či inhibice našeho chování

Elnakouri a jeho kolegové využili model, s nímž v 70. letech přišel britský psycholog Jeffrey Alan Gray. Postuloval existenci dvou vzájemně nezávislých systémů, prostřednictvím nichž člověk interaguje s okolním světem – tzv. systém behaviorální aktivace (behavioural activation system, BAS) a systém behaviorální inhibice (behavioural inhibition system, BIS). První představuje motivaci pozitivní, druhý negativní.

Zjednodušeně řečeno, pokud ve svém okolí zaregistrujeme podnět, který by pro nás mohl představovat odměnu, systém se aktivuje a my pravděpodobně začneme vykazovat chování, jež by mělo k oné odměně vést. A naopak, v případě vidiny trestu či jiného negativního důsledku se budeme chovat tak, abychom se této hrozbě vyhnuli. Zní to vlastně banálně, ovšem navzdory nejasným neurologickým základům byla existence těchto systémů v našem mozku v uplynulých dekádách podporována a podnítila spoustu výzkumů zaměřených na rozdíly v chování při výskytu odměn a trestu.

Nenávist jako smysl života?

Což je tedy případ i zajímavého kanadského výzkumu. Ten spočíval v sérii dotazníků, kterou vyplnilo 847 dobrovolníků. Postupně jim byly pokládány otázky týkající se jejich smyslu života, nenávistných představ, aktuálního prožívání a konkrétních důvodů, proč vůči různým objektům chovají negativní emoce. Z výsledků vyplynulo, že deklarovaná nenávist vůči kolektivním entitám je spojena s BAS a naopak není spojena s BIS – čili tento typ nenávisti souvisí s přítomností entuziasmu, odhodlání a dychtivosti, což dobrovolníci chápou jako významný účel života.

„Myslím, že jednou ze zajímavých otázek by bylo zjistit, jak si nenávist stojí ve srovnání s jinými zdroji životní smysluplnosti. Je nenávist silnější než láska například v tom, že dává lidem trvalý pocit smyslu? Možná je nenávist snazší nebo bezpečnější, protože je spojena s menším rizikem zranění než láska; nemusíte se otevřít jiné osobě, abyste prožili hodnotu boje s nepřítelem,“ zamýšlel se Elnakouri nad naší potřebou neustále s něčím či někým bojovat. Každý z nás si musí odpovědět na otázku, pro které hodnoty má větší smysl žít – a tento výzkum výrazně připomíná, že pro leckoho z nás může být nenávist až příliš lákavou cestou k dosažení naplnění.

Zdroj: Science Direct, PsyPost

Video, které jste mohli minout: Vánoční pohoda? Problém pro naši psychiku jsou výkyvy a hysterie