Největší olympijské (dopingové) skandály

"Jménem všech závodníků slibuji, že vystoupíme na olympijských hrách jako čestní soupeři, poslušní pravidel, která je řídí, za sport bez dopingu a drog, v rytířském duchu pro slávu sportu a čest našich družstev." Tak zní slavnostní olympijský slib. Jak vidno, doping a drogy v něm mají své místo.

Při poslední olympiádě se dopingem nechvalně proslavili ruští sportovci, ale zdá se že je to jen vrcholek ledovce. Doping se táhne celou historií novodobých olympijských her.

1904

Americký maratonec Fred Lorz a se zdviženýma rukama protrhává cílovou pásku. Medaile se mu dostává z rukou půvabné dcery amerického prezidenta Alice Rooseveltové. Jenže vzápětí se hlásí svědci zpochybňující jeho vítězství. Tvrdí, že se nejméně 18 kilometrů vezl v autě, kde za volantem seděl jeho trenér. Trapas a ostuda v jednom bez ohledu na fakt, že se Lorz ze závodu včas odhlásil a nejspíše šlo o vtip. Jenže kdyby se svědci nepřihlásili, nestal by se „vtip“ nakonec podvodem? Nicméně vítěz maratonu Thomas Nicka se také posilnil strychninem, který v malé dávce posiluje sportovní výkony.

1936

Hitlerovské Německo pořádající svou „monstr“ olympiádu v Berlíně nasadilo do ženského skoku vysokého muže, sportovce Hermana Ratjena, který vystupoval pod jménem Dora Ratjenová. Získal(a) čtvrté místo.

1960

Dánský cyklista Knud Enemark Jensen spadl během závodu vedeném v extrémním vedru z kole, poranil si lebku a následkem pádu zemřel. Ovšem za hlavního viníka byl prohlášen amfetamin, což vedlo Mezinárodní olympijský výbor k zavedení dopingových kontrol.

1968

Švédští pětibojaři museli vrátit bronzové medaile poté, co Hans-Gunnal Liljenwall byl pozitivně testován na etanol. Švéd se se ctí v krvi přiznal vypití dvou piv. Žízeň ho stála medaili.

1976

Boris Oniščenko podváděl v moderním pětiboji speciálně upraveným kordem, kterým se mu podařilo oklamat zařízení na počítání zásahů. Celé družstvo Sovětského svazu bylo diskvalifikováno.

1988

Populární kanaďan Ben Johnson přišel přišel o zlatou medaili v běhu na 100 metrů, poté, co mu byl prokázán v těle zakázaný stanozolol, ale toho roku byla kvůli dopingu vyloučena celá řada sportovců.

2000

Na této olympiádě byly díky přísnějším kontrolám a přesnějším měřícím přístrojům odhaleno hned několik dopujících atletů: Rumunka Andreea Răducan (gymnastika, pseudoefedrin, odebrána zlatá medaile), Američanka Marion Jonesová (k dopingu se přiznala před soudem, užívala jednalo o směs růstového hormonu, inzulinu a erytropoetinu), Američan Antonio Pettigrew (musel po vyšetřování v roce 2008 vrátit z různých olympiád celkem 4 zlaté medaile)

2004

Maďarského reprezentanta Adriána Annuse stál doping zlatou medaili v hodu kladivem a jeho kolegu Róberta Fazekase v hodu diskem. Tentýž rok byla přistižena u dopingu Ruska Irina Koržarenková, což znamenalo ztrátu zlaté medaile za vrh koulí. Tyto olympijské hry jsou dávány za příklad, jak moc je sport dopingem „promořen“. Pozitivní testy byly odchyceny takřka denně.

2016

Kromě ruských sportovců, jimž byla účast na olympiádě zakázána, se prokázal pozitivní test na hydrochlorothiazid u čínské plavkyně Čchen Sin-i, která na olympijských hrách v Riu de Janeiro skončila čtvrtá na 100 metrů motýlek.

V roce 1972 proběhla anonymní anketa mezi sportovci, kde se k braní zakázaných látek přiznalo 85 % olympioniků. Nemá smysl si nalhávat, že by Československo stálo stranou. I u našich sportovců proběhla celá řada dopingových afér, na dopingu se aktivně podílel československý stát. V interní zprávě pro předsedovu Československého svazu tělesné výchovy Antonínu Himlovi se doporučuje, aby olympionikům byla pro Montreal k dispozici anabolika, zejména Dianabol a Stromba. Dopingoví lékaři byli přísně vybíráni a výkony sportovců pečlivě hlídal tehdejší aparát KSČ. Dopoval i legendární diskař Imrich Bugár.

Text: Topi Pigula