Nejhorší operace všech dob měla 300% úmrtnost. Jak je to možné?

Rok 1846 přinesl naprosto zásadní objev. Přestože se už v předchozích staletích experimentovalo s různými látkami k tišení bolesti, až těsně před polovinou 19. století poprvé došlo k operačnímu využití anestezie. Původně stomatolog William Morton tehdy provedl veřejný experiment, kdy prostřednictvím inhalovaného éteru uspal pacienta před operací nádoru. Pokus se zdařil a dějiny moderního lékařství si mohly zapsat výrazný milník. Operace do té doby totiž přinášely spoustu bolesti a zároveň i zdravotních rizik – jak tragicky ilustruje bizarní případ z 20. let 19. století.

Rychlost především

Ale vraťme se ještě na chvilku k anestezii. Dokud ještě nebyla dostupná, prováděly se tedy operace na bdělých pacientech, s čímž byla spojena nejen těžko představitelná míra bolesti, ale i rizika omdlévání, nepravidelného pulzu a dalších faktorů ovlivňujících úspěšnost operace. Z toho důvodu se u tehdejších chirurgů nejvíce cenila trochu překvapivá vlastnost – totiž rychlost. Operace se prováděly v řádu minut, což bylo možné i díky jejich časté jednoduchosti – dominovaly totiž amputace a podobné jednoznačně definované procedury, při nichž se operující lékař skutečně nemusel zabývat detaily.

Jedním z nejvyhlášenějších chirurgů počátku 19. století byl Robert Liston, který údajně zvládl provést kompletní amputaci končetiny v řádu několika minut; a to včetně závěrečného šití. Liston se v roce 1835 stal profesorem klinické chirurgie v londýnské fakultní nemocnici University College Hospital, na konci roku 1846 za asistence zmíněného Mortona provedl první operaci s použitím anestetik na evropském kontinentu. Ještě předtím se však nechvalně proslavil jednou skutečně velmi nepodařenou operací.

Čtěte také: Žena šla k doktorovi s podivnou bolestí hlavy. Mohla za ní tasemnice v mozku

Tragédie na třetí

Při jedné amputaci totiž omylem uřízl i prst jednomu ze svých asistentů, kteří amputovanou nohu drželi. Náročnou proceduru zvládl během pouhých dvou a půl minut, je tedy logické, že při takovém spěchu nebyl čas na řešení detailů. Bohužel jedním z těch detailů byla i otrava krve – smíšení krve pacienta a asistenta vedlo k tomu, že oba posléze v nemocnici zemřeli na sněť (gangrénu).

Tou dobou se operací účastnilo i velké množství diváků. Možnosti zábavy byly přece jen omezené a vzhledem k tomu, o jak rychlé procesy se obvykle jednalo, byla pro spoustu lidí možnost sledovat operaci v přímém přenosu velmi atraktivní. Bezpečnost však byla až na druhém místě, což jeden z diváků pocítil až příliš bolestivě. Jak se do práce zabraný Liston oháněl skalpelem, prořízl muži jeho kabát. Zde se dochované informace liší – podle některých zdrojů byl i tento divák lehce pořezán skalpelem s kontaminovanou krví a následně také zemřel na sněť; jiné zdroje hovoří o pouhém úleku, který však vedl ke smrti v důsledku šoku. Ať tak, či onak, i onen divák po této operaci zemřel, čímž událost vstoupila do dějin jako první (a snad i jediná) operace se zdánlivě nepochopitelnou 300% úmrtností…

Odkaz na obrázkovou licenci CC BY 4.0.

Zdroj: The Atlantic