Ženě oznámili, že není matkou svých dětí, i když je všechny tři porodila. Unikátní případ vyvolal smích i zděšení
Analýza DNA se považuje za spolehlivý způsob, jak určit rodinné vazby. Ovlivňuje lidské životy, když třeba u soudu rozhodne o tom, jestli je podezřelý člověk vinen. Jsou ale známé případy, kdy testy DNA ukázaly svoje limity, když narazily na realitu přírody, která si s námi občas hraje.
Francouzská novinářka Lise Barnéoud v roce 2025 vydala knihu Skrytí hosté: Migrace buněk a jak nová věda o mikrochimérismu redefinuje lidskou identitu. Popsala v ní pozoruhodný případ ženy, které těhotenský test ukázal, že není matkou svých dětí. Přitom je porodila.
Jste podvodnice!
Američanka Lydia Fairchild měla 26 let, když si zažádala o sociální dávky, které by jí pomohly s péčí o její dvě děti. Součástí procesu byla podmínka podstoupit test mateřství. S tím neměla problém. O pár týdnů později ale dostala předvolání na schůzku se sociálními pracovníky, kteří ji obvinili z toho, že není matkou uvedených dětí. „Nejdřív jsem se tomu smála, ale mysleli to vážně,“ řekla Fairchild. „Test DNA je stoprocentně spolehlivý a nelže,“ oznámila jí sociální pracovnice.
Lydiu podezírali z pokusu o podvod kvůli penězům. Státní zástupce s ní zahájil řízení a potvrdil, že žije v domácnosti se dvěma dětmi. Ve hře byla teorie, že je unesla a neoprávněně si je přisvojila. Na obhajobu Lydia ukazovala své fotky v těhotenství. Otec dětí, Lydiina matka i její porodník shodně dosvědčili, že Lydia skutečně porodila dvě děti. Podle úřadů ale mohla být taky náhradní matkou, která odnosila děti jiným rodičům a pak si je ponechala. „Každý den jsem měla pocit, že je to naposledy, co je uvidím,“ vzpomínala se slzami v očích. „Volala jsem všem právníkům z telefonního seznamu. Nikdo mi nevěřil. Bylo to moje slovo proti DNA. Byla jsem to já proti všem.“ Aby toho stresu neměla málo, byla v té době navíc potřetí těhotná. Soudce si vyžádal, aby matka i dítě ihned po narození podstoupily testy DNA. Výsledek všechny šokoval. Ani její nejmladší syn, který právě vyšel z jejího těla, nebyl z genetického hlediska jejím potomkem.
Neviditelná sestra
Lydia konečně našla právníka, který ji neměl za blázna. Alan Tindell dohledal vědecký článek o podobném případu Karen Keegan z Bostonu. Američanka potřebovala transplantaci ledviny, proto nechala otestovat své tři syny, jestli by se mezi nimi nenašel vhodný dárce. Zjistila, že dva z nich geneticky nejsou její. Tindell kontaktoval vědecký tým z Bostonu a požádal je o vyšetření Lydie. Nejprve testovali její krev, poté buňky kůže či vlasů, ale pořád nenarazili na nic zvláštního. Zajímavý výsledek přinesl až stěr z děložního čípku. Tam vědci objevili buňky s jinou DNA. S tou DNA, která se shodovala s DNA jejích dětí, ale i s DNA Lydiiny matky. Došli k závěru, že tato DNA musela pocházet od zamlklého plodu jejího dvojčete-sestry.
Chiméra
Syndrom mizejícího dvojčete popisuje stav, kdy se jeden ze zárodků v prvním trimestru těhotenství spontánně přestane vyvíjet a zanikne. Odumřelé embryo se vstřebá. Dochází k tomu až u 30 procent těhotenství, která začnou jako mnohočetná, a nemusí jít ani o jednovaječná dvojčata.
Přečtěte si také: Předci Vladimira Putina: Jeho dědeček vařil Leninovi i Stalinovi, jeho rodiče možná nebyli jeho pravými rodiči
Pokud se v těle vyskytují dva typy DNA, jde o chimérismus. Objevuje se u rostlin, zvířat i lidí. Dvě buněčné populace se mohou lišit i pohlavím. V těchto případech neplatí poučka, že se celé tělo živočicha vyvíjí z jedné buňky. Pokud tělo matky kolonizují buňky dítěte (či naopak), mluvíme o mikrochimérismu. Může k němu dojít ale i při transplantacích nebo transfúzích.
K testům DNA se velmi často uchylujeme ve vážných případech, které mají zásadní dopad na život konkrétních lidí. Testy se používají k určení rodinných vztahů, prokázání či vyvrácení otcovství, hodnocení žádostí o sloučení rodiny cizinců nebo k odsouzení osob, které se jinak považují za nevinné. „Za takových okolností platí zásadní předpoklad, že vzorek, který nepotvrdí genetické příbuzenství, je známkou podvodu, bez ohledu na další důkazy legitimních příbuzenských vztahů,“ poznamenává britská filozofka Margrit Shildrick, jedna z mála vědkyň, které zkoumají sociální a právní důsledky mikrochimérismu.
Nevíme, kolik je mezi námi lidí jako Lydia Fairchild nebo Karen Keegan. Existence chimérických buněk zmizelých dvojčat většinou zůstává bez povšimnutí. Kdyby Lydia nežádala o dávky a Karen nepotřebovala transplantaci, nedozvěděly by se o tom, že jejich gamety jsou obsazeny i jinými buňkami než jejich vlastními. Na problém by pak třeba mohli narazit jejich potomci, když by zjistili, že zdědili geny, které nepatří jejich rodičům.
Nejsem tvůj otec, jsem tvůj strýc
Známe asi desítku případů chimérismu zárodečné linie, kdy byly chimérické buňky přítomny v tkáních, které tvoří spermie nebo vajíčka. Jeden Američan se například z testů otcovství dozvěděl, že není otcem dítěte počatého prostřednictvím asistované reprodukce. Chystal se zažalovat kliniku v domnění, že zaměnila sperma. Přesnější testy následně odhalily, že s dítětem sdílí 25 % DNA, geneticky tedy byl jeho strýcem. Další výzkum ukázal, že 10 % jeho spermií obsahovalo DNA zmizelého dvojčete. „Jedním z nejdůležitějších důsledků této případové studie je poukázat na to, že některé tradiční testy otcovství, které vedly k negativním výsledkům a testovaný rodič byl vyloučen jako biologický rodič, mohly být chybné, protože údajný rodič mohl mít nediagnostikovaný chimérismus,“ uvádějí vědci, kteří na zmiňovaném případu pracovali.
Zdroj: Live Science, El País
Video, které jste mohli minout: Pijete vodu ze studny? Na jaře si ji nechte zkontrolovat, hrozí kontaminace
Alena Gurin Stará
redaktorka FTV Prima, COOL & ZOOM
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
