Viola má doma všechno srovnané podle barev a materiálu. Exkluzivní rozhovor s Dvojčaty z Asia Expressu

Dvojčata Sandra a Viola Černodrinské v Asia Express

Sandru a Violu Černodrinské děsí na Asii hlad a nevyspání.

7 Zobrazit galerii

Sympatická dvojčata Sandra a Viola Černodrinské (36) - sice propojená pozitivním poutem, ale navzájem si umí mluvit do života. Nejlepší kamarádky i největší kritičky. Po otci zkrátka podědily balkánský temperament a bude zajímavé sledovat, jestli a jak najdou společnou řeč v řešení náročných problémů v extrémních podmínkách.

Poprosím vás, abyste se mi krátce představily.

Viola: Já jsem Viola Černodrinská a jsem tady jako sestra Sandry.

Sandra: A já jsem Sandra Černodrinská, sestra Violy.

Co děláte a co vás v životě baví?

Viola: Já jsem editorka a taky učím jógu.

Sandra: A já jsem herečka.

Proč jste se do soutěže přihlásily?

Viola: Přišla nabídka ségře, takže já ji vlastně jen doprovázím.

A co vás na tom zaujalo? Nemusela jste přece říct ano.

Viola: Zaujalo mě, že to bude dobrodružství. Je to něco, co by se mi normálně asi nestalo.

Sandra: My ještě vlastně nic nevíme, takže ani nevíme, co by se normálně nestalo. Uvidíme.

Dokážete si představit trávit spolu tolik času?

Sandra: Ne.

Viola: Bude to výzva.

Byly jste už spolu na nějaké delší cestě nebo dovolené?

Viola: My jsme spolu byly v bříšku devět měsíců – to byla hodně dlouhá dovolená.

Sandra: Hodně dobrá dovča!

Viola: Jinak se vídáme pořád, ale na dovolené jsme spolu takhle dlouho nebyly. A tohle navíc nebude dovolená.

Připravujete se na to nějak?

Sandra: Jo, chodíme běhat. Normálně obě cvičíme, tak jsme si přidaly ještě kondiční trénink.

Viola: A přestaly jsme jíst – preventivně, abychom tam neměly hlad.

Sandra: Beru taky spoustu vitamínů, abych nebyla nemocná. A jinak se snažím zůstat v klidu, hlavně psychicky.

Viola: Přemýšlíme nad taktikami, jak zničit nepřátele. Zatím jsme nic moc nevymyslely. Já hodně o tom sním – zdá se mi o tom. To je moje mentální příprava.

Řekly byste, že se na to těšíte?

Sandra: Jo, moc.

Viola: Já taky. Akorát se mi někdy zdají špatné sny, tak doufám, že se tam třeba nezačnu počurávat. Ale jinak se těším.

Je něco, čeho se bojíte?

Viola: Toho nepohodlí, nevyspání a hladu. Toho se trochu bojím, ale myslím, že to může být i dobrá výzva.

Sandra: Taky hlad a nevyspání. A bojím se, že se někde zraním. Ať už pojedeme kamkoliv – a my to nevíme – ale kdyby to byly třeba tropy, tak se rány blbě hojí. Toho se bojím, že se někde odřu a bude to pak dlouho bolet.

Myslíte si, že budete jedna druhé oporou?

Sandra: Ne.

Viola: Ale budeme se snažit.

Myslíte si, že všechno vyřešíte smíchem, a ne třeba hádkami?

Viola: My si můžeme myslet spoustu věcí, ale dokud tam nejsme, tak to netušíme. Myslím, že to každopádně bude jízda. Jak to vyřešíme, bude záležet na charakteru situací, které nás potkají.

Na co konkrétně se těšíte? Máte rády cestování?

Sandra: Já miluju cestování, miluju adrenalin a improvizaci během cest. Mívám často strach, ale když ho překonám, mám obrovskou radost a jsem na sebe pyšná. Na tohle se těším.

Viola: Já se strašně těším na jacuzzi.

Jaký největší adrenalin jste dosud zažily?

Sandra: Při cestování se mi občas stávají nečekané situace. Třeba na Srí Lance jsem jela na takové dlouhé ziplině nad propastí. To bylo strašně fajn.

Viola: Já nemám takové vzpomínky.

Sandra: A co třeba wakeboard?

Viola: Jo, takhle – jasně. Třeba wakeboard, když člověk spadne a obrátí se mu oční víčka. Takovéhle adrenalinové zážitky mám, ale nejsou tak extrémní.

Co máte jedna na druhé ráda?

Sandra: Nic. (smích) Ne, vážně – mám ráda, že se za všech okolností snaží být vtipná. A je laskavá, je to laskavý člověk.

Viola: Ségra je taky dobrá. Možná.

Napadne vás něco říct o té druhé, co by diváci třeba netušili?

Viola: Viola má doma všechno srovnané podle barev a podle materiálu.

Sandra: Už to nemám, protože se dělím o skříň s klukem, takže tam nemám místo. Ale chtěla bych to mít – to je můj sen. A Sandra nemá nic srovnané podle barev ani materiálu. A někdy má obrazy na zdi nakřivo, což nechápu. Jak tam takhle žiješ?

Viola: Já jsem pořád živá!

Řekly byste o sobě, že jste soutěživé?

Sandra: Ne, myslím, že ne.

Viola: Taky si myslím, že ne.

Říkala jste, že se vám při cestování staly různé nečekané situace. Mohla byste nějakou vypíchnout?

Sandra: Třeba jednou jsme přijely do Maroka, půjčily si auto a zjistily, že má rozbitou kontrolku na benzín. Ale zjistily jsme to až ve chvíli, kdy nás to nechalo uprostřed dálnice někde v marockých horách. Měly jsme v plánu natankovat, ale nevěděly jsme, že další benzínka je desítky kilometrů daleko. Snažily jsme se stopnout auto – měly jsme s sebou tříletého syna – a trvalo nám to dvě až tři hodiny. Nakonec nám zastavil řidič kamionu. Poprvé v životě jsem se svezla v kamionu, pán byl strašně milý a nakonec jsme z toho měly skvělý zážitek.

A vám se stalo něco nečekaného během cest?

Viola: Mně se pořád něco stává, takže těžko vypíchnout jednu věc.

Sandra: A co ten Balkán?

Viola: Jo, to jo. Řídila jsem obrovský džíp, couvala jsem, a nevšimla jsem si, že za mnou je příkop. Byla tam vysoká tráva, takže jsem si myslela, že je to jen terén, ale zapadla jsem tam zadními koly. Zapnula jsem pohon 4x4 a snažila se vyhrabat, jenže v příkopu byly kameny, které se zasekly do kol. Měly jsme ale obrovské štěstí – kolem jeli motorkáři, kteří nám auto vytáhli, a nic za to ani nechtěli.

Asie Express startuje již v neděli 22. února na prima+ a 1. března na Primě.