Mytická Medúsa stále žije. Byla obětí znásilnění a je spojena s kastrací

Medúsa byla jednou z Gorgon – tří sester, jež se narodily mořským bohům Forkýnovi a Kétó. Na rozdíl od svých sester Euryalé a Sthenó byla Medúsa smrtelná a také se nenarodila s nestvůrným zjevem, nýbrž krásnou tváří. Podle řeckého básníka Hésioda byla Medúsa milenkou vodního boha Poseidóna, zato Ovidius ve svých Proměnách přiřkl této postavě temnější osud: Podle něj ji Poseidón znásilnil v Athénině chrámu. V každém případě ji bohyně umění a moudrosti potrestala skutečně děsivým prokletím – z krásné dívky se stala ohyzdná čarodějnice s nazelenalou kůží a zmíněným klubkem hadů namísto vlasů. Největší hrůzu však budila Medúsina schopnost proměnit v kámen kohokoli, s kým se střetl její pohled.

Kvůli tomu se jednalo o jednu z nejobávanějších příšer řecké mytologie. Hrdina Perseus byl vyslán ostrovním králem Polydektem na zdánlivě sebevražednou misi. Král se totiž obával rostoucí Perseovy moci, a tak věřil, že úkol zabití Medúsy bude nad Perseovy síly. Udatnému mladíkovi se to však podařilo, a to jednak díky užitečným darům od bohů, jednak i díky tomu, že sledoval Medúsiny pohyby pouze prostřednictvím svého naleštěného štítu, nikdy napřímo.

Po lítém boji této čarodějnici usekl hlavu, již následně využil ke svým účelům – ukazoval ji nepřátelům, kteří vzápětí zkameněli. Po několika úspěšných akcích (včetně zkamenění krále Polydekta) ji daroval bohyni Athéně, jež si hlavu nešťastné Medúsy připevnila na svůj štít.

Nesmrtelná Medúsa

Báje o Medúse pronikla i do psychologie. Samotný Sigmund Freud věnoval Medúse celou stať, v níž připodobňoval dekapitaci ke kastraci – useknutí hlavy tedy souvisí se strachem z vykastrování. Dle Freudova výkladu podepřeného tvrzením, že podle mytologie Medúsin pohled způsobil zkamenění pouze mužům, se jedná o znázornění situace, kdy chlapec uvidí tabuizované genitálie dospělé ženy; pravděpodobně matky. Strach z potrestání dospělým mužem (nejspíše otcem) za tento prohřešek vede k zamrznutí, očekávání reálné či symbolické kastrace.

V roce 1948 přišel francouzský filozof Gaston Bachelard s termínem „Medúsin komplex“, který měl vystihovat pocit ztuhnutí dítěte, na něž je upřen přísný rodičovský pohled. Strach z hodnocení a případného ohrožení autoritou je prožíván jako vztek, ovšem vztek ztichlý, němý, paralyzující.

S touto myšlenkou následně pracovali další psychologové – v rámci teorie attachmentu (tedy v zásadě vývoje vztahu mezi primární pečující osobou a dítětem) se Medúsin komplex vyskytuje jako sebedestruktivní agrese v raném věku vznikající přerušením vzájemného pohledu mezi matkou a dítětem. Analytická psycholožka Marion Woodman zase popisovala „zkamenění“ jako neschopnost si vybrat mezi bojem a útěkem v ohrožující situaci či jako důsledek emočního konfliktu mezi vysněným stavem a skutečností.

Během 20. století také došlo k reinterpretaci mýtu a zaměření na jeho dosud okrajové prvky. Například feministické přístupy zdůrazňovaly oprávněnost Medúsina hněvu, díky němuž se stala jednou z nejobávanějších mytologických postav. Vzhledem k prožitému znásilnění je však v tomto příběhu obětí Medúsa, která se navzdory útrapám stane silnou ženou – což se mužskému pokolení (zosobněnému Perseem) pochopitelně nelíbí, a tak si ji musí podrobit. Není náhodou, že síla Medúsy byla před pár lety spojována i s hnutím #MeToo.

Odraz v umění

Příběh i specifická podoba Medúsy inspirovaly mnoho umělců, a to především k malířským zpodobněním této ikonické příšery. Nakreslená hlava Medúsy byla v klasické antice využívána jako ochranný prvek proti magii a zlu – takové amulety se nazývaly gorgoneión.

Stejně jako (mnohem méně bájný) kraken se i Medúsa objevila ve slavném filmu Souboj titánů z roku 1981 i jeho remaku z roku 2010. Vedle mnoha dalších filmových a televizních zpracování Medúsy stojí za zmínku ještě dobrodružná fantasy Percy Jackson: Zloděj blesku z roku 2010, kde si příšeru zahrála věhlasná Uma Thurman. Hlava Medúsy je rovněž symbolem slavné módní značky Versace – údajně pro její spojení krásy, umění a filozofie.

ZDROJ: Wikipedia, Greek Mythology