Bájný kraken vychází ze skutečného živočicha. Jak přesně postrach moří vypadá?

Bájný kraken dalece přesáhl své skandinávské kořeny a zařadil se po bok nejslavnějších mytických příšer. Přitom se však nejedná o tvora, který by měl za sebou stovky či tisíce let trvající historii, nýbrž nás děsí necelé tři století. Kde se kraken vzal a jaké jsou jeho nejčastější podoby (vyjma známých Pirátů z Karibiku)?

Kraken napříč historií

S prvními ucelenějšími zprávami o obrovské krakatici, která tyranizuje moře kolem Norska a Islandu, přišel v polovině 18. století norský historik a také biskup z Bergenu Erik Pontoppidan. Vycházel z vyprávění mnoha rybářů, kterým se údajně podařilo uniknout ze spárů této bytosti o velikosti menšího ostrova. Díky tomu, že se zmínky o krakenovi začaly objevovat ve vědecké, nikoli mytologické době, není s ním spojena tak silná symbolika – Pontoppidan a další novověcí učenci, kteří v existenci krakena věřili, jej považovali prostě za zvíře nebezpečné svou velikostí, nikoli za zlé stvoření zhmotňující boží trest či něco podobného.

Obvod těla tohoto hlavonožce měl dosahovat až jednoho a půl kilometru, proto si ho mořeplavci často pletli s ostrovem. Tím bylo vysvětlováno mnoho chybně zakreslených ostrovů na mapách a existence krakena údajně ovlivňovala i úlovky rybářů – přítomnost chapadlovité bytosti v hlubokých vodách totiž měla vést k tomu, že obrovské množství ryb vyplouvalo k vodní hladině, díky čemuž se zlepšovala produktivita rybářů.

Zároveň však bylo krakenovi připisováno i potopení mnoha lodí, a tak se žádní mořeplavci údajně nemohli před jeho ničivou silou cítit v bezpečí. Bez ohledu na velikost plavidla se totiž mohl kraken z mořských hlubin kdykoli vyřítit a sevřít loď do svého smrtícího objetí. O takových schopnostech vodní příšery psal ve svých pamětech už norský král Sverre Sigurdsson ve 12. století a během středověku se ve skandinávském folklóru objevilo ještě několik dalších mořských stvoření; popularita žádného z nich se však nevyrovnala tajemnému krakenovi.

Vysvětlení pomocí krakatice

Zkazky o krakenovi zaujaly francouzského biologa Pierra Denyse de Montforta, který na počátku 19. století popsal dva druhy do té doby neznámých chobotnic: chobotnici kraken a chobotnici obří. Přestože Montfort zemřel v roce 1820 v chudobě a jeho teorie se nedočkaly všeobecného zájmu, jeho popis chobotnice kraken překvapivě souhlasil s charakteristikami krakatice, vědecky prokázané až o necelé čtyři dekády později.

I nadále si však krakatice uchovaly většinu tajemství, jelikož během 20. století se je podařilo zkoumat pouze pomocí mrtvých, na břeh vyplavených těl. Až během posledních dekád byly pořízeny záznamy živé krakatice, a i díky nim lze předpokládat, že tito fascinující tvorové mohou dosahovat délky mezi deseti a dvaceti metry. Rozměr ostrova to tedy tak úplně není, přesto lze předpokládat, že kraken z vyprávění vyděšených rybářů minulých století bude ve skutečnosti krakatice – podobně mysteriózní, avšak bezesporu existující.

Kulturní odraz

O krakenovi složil v 19. století báseň viktoriánský literát Alfred Tennyson, což zřejmě inspirovalo Julese Verna ke slavnému vyobrazení obrovské chobotnice ve slavném díle Dvacet tisíc mil pod mořem. Filmový svět poctil kraken svou návštěvou především ve slavném Souboji titánů z roku 1981 i jeho remaku z roku 2010. Hned dvakrát se kraken objevil i v sérii filmů o Pirátech z Karibiku, a to ve druhém a třetím díle.

ZDROJ: Wikipedia, The Conversation