Svatý Jiří v legendě porazil draka pohanství. Jeho bolestivou smrt si odpůrci vychutnali

Lybijské město Silenu trápil zlý drak. Usídlil se u tamního jezera, dýchal jedovaté výpary a lidé mu museli obětovat nejdřív své ovce a posléze i lidi. Když los padl na místní princeznu, odvážil se římský tribun Jiří přijít jí na pomoc. Pokřižoval se a draka pak snadno srazil kopím k zemi. Zraněné obludě dal na krk jako obojek princeznin pás, čímž draka definitivně zkrotil.

Předpokládáme, že vám tahle stará legenda také připomíná hned několik různých klasických pohádek. Ačkoli bývá vykládána jako zpodobnění boje křesťana s pohanstvím a nekončí svatbou, nýbrž tím, že si Jiří vymíní, aby místní obyvatelé přijali křesťanskou víru, její kořeny bychom pravděpodobně nalezli v řecké mytologii. A ačkoli je zajímavá, dobrodružná a poutavá, je také kompletně vymyšlená.

Hodiny mučení a ošklivá smrt

Nemělo by nás to ale překvapit, protože jestli něco o svatém Jiřím s jistotou víme, je to fakt, že jej nezmiňují vůbec žádné historické dokumenty. A přesto je pokládaný za významnou historickou osobnost. Obsáhlejší vyprávění vzniklo až v 13. století, kdy jeho kult zažíval obrovský rozmach. Nejstarší prameny, které jej zmiňují, ale najdeme už v 5. století. I to je ale dost pozdě, uvážíme-li, že se údajně narodil okolo roku 270 na území dnešního Turecka. Po vzoru svého otce vstoupil do římské armády, když ale v roce 303 císař vydal edikty umožňující pronásledování a útisk křesťanů a vojákům nařídil účastnit se perzekucí, přiznal se údajně otevřeně ke křesťanství, své jmění rozdal chudým a nahlas císařské rozhodnutí kritizoval.

Skončil extrémně špatně, dokonce i v porovnání s jinými mučedníky. Císař se rozhodl mu způsobit co nejhorší bolesti. Nejdřív mu ve vězení dali nohy do klády. Pak mu na hrudník položili těžký kámen. Dalšího dne jeho tělo drásaly hřeby přidělané k otáčejícímu se kolu, hodili ho do nehašeného vápna, bičovali ho… Podle některých z legend to ale ze strany Římanů byla poněkud sisyfovská práce, protože se mu údajně všechny rány do druhého dne zhojily. Podle jiných pramenů zase nesl mučení tak statečně, že císařovna konvertovala ke křesťanství. Císař se každopádně brzy odhodlal Jiřího zbavit definitivně a 23. dubna roku 303 mu nechal setnout hlavu.

U nás slaví později

Do Evropy se větší část legend o svatém Jiřím rozšířila až v 11. nebo 12. století s křižáky. U nás získala svoji romantickou podobu a Jiří zase dostal titul rytíře, který samozřejmě v římské armádě neexistoval. Stal se extrémně oblíbeným světcem a je patronem mnoha zemí od Anglie přes Gruzii, která je po něm podle domněnek některých historiků i pojmenovaná, až po Řecko. Ale ačkoli jinde jeho svátek slaví logicky v den jeho úmrtí, jak to u svatých bývá, v Česku tohle datum už patří jinému, pro nás důležitějšímu světci – našemu patronovi svatému Vojtěchovi. A proto u nás mají Jiříci svůj svátek až o den později.

Zdroj: Svatý Jiří: Životopis a legendy