Nový objev přepisuje legendu o králi Artušovi. Jakou proměnou prošel čaroděj Merlin?

V knihovně v anglickém Bristolu byly náhodně objeveny fragmenty rukopisu ze 13. století, které předkládají dosud neznámou verzi příběhu Merlina, slavného čaroděje z artušovské legendy. Tým vědců překládal spis – nyní označovaný jako Bristolský Merlin – ze staré francouzštiny do angličtiny a podařilo se mu blíže určit jeho původ. Rukopis je součástí skupiny textů nazývaných cyklus Vulgáta, nicméně vědci blíže určili, že tyto konkrétní stránky byly napsány v severní či severovýchodní Francii až kolem let 1250–1275, tedy až po prvním zápisu zmiňovaného cyklu z let 1220–1225.

Jak říká Laura Chuhan Campbellová, odbornice na středověké jazyky z Durhamské univerzity, legendy o králi Artušovi by se daly v dnešní době přirovnat ke komiksům od Marvelu. Na hlavní linii navazovaly příběhy o jednotlivých postavách (mnohdy v odlišných dobách, a utvářely tak postupně komplexní a provázané dílo, které na sebe bylo schopné odkazovat. A to bez ohledu na skutečnost, že legendy nesepisoval jediný člověk a nevznikaly na jednom místě. Není proto velkým překvapením, že nový příběh o Merlinovi nebyl původně součástí žádného většího díla a jeho objev může z dnešního pohledu působit trochu bizarně.

Rukopis jako součást obalu jiné knihy

Části pergamenu z 12. století totiž objevil zaměstnanec speciálních sbírek ve zmiňované knihovně uvnitř knihy z 15. století. Laura Campbellová poté s dalšími kolegy dospěla k názoru, že se stránky dostaly do Anglie asi 80 let poté, co byly napsány. Prozrazovat to má poznámka o Bohu na okraji jednoho z pergamenů. Dále se s nimi však nepracovalo a skončily na hromadě odpadu v britském knihkupectví. Tam měly být používány pro vazbu francouzských filozofických textů, které se pak na začátku 16. století dostaly do knihovny v Bristolu. Dostat se tam měly díky Tobiasovi Matthewovi, arcibiskupovi z Yorku, který knihovnu pomáhal založit a shromáždil za tímto účelem mnoho knih v Oxfordu. Po své smrti v roce 1628 je odkázal knihovně, kde trpělivě čekaly na své objevení.

Getting up close and personal with the Merlin Arthurian fragments found in Bristol Central Library by Bristol Uni researchers #merlin #kingarthur Amazing discovery! pic.twitter.com/RR7xD6W9ef

— Bristol Libraries (@BristolLibrary) February 19, 2019

Co se samotného příběhu týče, v mnoha ohledech se od jiných verzí příběhu o Merlinovi odklání. Leah Tetherová, jedna z restaurátorek objevených textů, bere za příklad setkání Merlina s vílou Vivianou, známou též jako Paní Jezera. Ve většině verzí příběhu je Merlin poháněn chtíčem a sexuálně po Vivianě touží, čemuž odpovídá i Bristolský Merlin. Ovšem ve snaze uchránit svou čest nepíše Paní Jezera zaklínadla přímo do svého rozkroku, nýbrž na prsten, který zároveň zamezuje, aby s ní kdokoliv mluvil, tedy i Merlin. Ve skutečnosti tak ani nedochází na popis žádných necudných konotací, což je pro tuto část cyklu atypické.

Na druhou stranu ale už ve středověku docházelo k nejrůznějším revizím jednotlivých částí cyklu a obraz hlavních postav se mění neustále. Pokud bychom měli zůstat u Merlina, v modernějších verzích legend o králi Artušovi je moudrým rádcem, zatímco ve starších iteracích je morálně pochybným magickým věštcem, nebo dokonce strašidelným malým chlapcem, jehož otec může být ďábel.