Jaká bude japonská stíhačka 5. generace?

Japonsko u leteckých výrobců aktuálně zjišťuje, čím mohou do jeho programu budoucího stíhacího letounu přispět letečtí výrobci. Největší pozornost přitáhl Lockheed Martin s údajnou nabídkou hybridu mezi F-22A Raptor a F-35. Northrop Grumman přitáhl pozornost spekulacemi nad možným obnovením programu letounu YF-23, na jehož úkor si americké letectvo v minulosti vybralo právě F-22. Možností je ale mnohem více.

Japonsko a americké F-15

Japonské letectvo je s více než sto padesáti letouny největším současným zahraničním provozovatelem stíhacího F-15. Krom toho provozuje přes šest desítek letounů Mitsubishi F-2 (v Japonsku vyráběná modifikace F-16) a sedm desítek zastarávajících F-4 Phantom II. V současné době do výzbroje zavádí také americké víceúčelové stíhací letouny F-35 patřící již do 5. generace, kterých si dosud objednalo čtyřicet dva. V jejich případě se navíc spekuluje o dalším dokoupení v případě, že by došlo k přestavbě dvou vrtulníkových lodí na letadlové.

Stíhačka 5. generace

Japonsko dlouhodobě směřovalo k vlastnímu stíhacímu letounu 5. generace. Důvodů je, jak už to bývá více. Mezi ty hlavní patří udržení know-how výroby, potažmo vývoje některých systémů a za druhé fakt, že Japonci měli v minulosti neúspěšně poptávat i jen drak z F-22A Raptora a očividně se nehodlají smířit jen s nákupem jednomotorových F-35A. V rámci programu budoucího japonského stíhacího letounu už dokonce vznikl i letový demonstrátor Mitsubishi X-2 Shinshin známý formálně pod zkratkou ATD-X.

Předpokládané výdaje na vývoj komplexního letounu včetně všech systémů se nicméně ukázaly natolik vysoké, že Japonsko nakonec poptává spolupráci u zahraničních výrobců, kteří mají zkušenosti s vývojem stíhacích letounů. Není ovšem dosud jasné, pro jakou spolupráci se rozhodne. Zda pro využití již existujícího letounu a vývoj jeho japonské varianty, či zapojení se do některého ze současných či budoucích programů.

Nový stíhací letoun pro japonské letectvo by měl být ne náhodou schopný konkurovat nejen současným ruským letounům Su-30 a Su-35 a čínským stealth stíhacím letounům J-20 a J-31. Japonsko má totiž jak s Ruskem, tak s Čínou teritoriální spory o námořní a přírodní zdroje. Japonští vojenští stratégové nesmějí opomíjet ani riziko konfliktu na korejském poloostrově, a to i když Severní Korea nedisponuje a zřejmě ani nebude disponovat moderním stíhacím letectvem ani protiletadlovou obranou.

Hybrid F-22 a F-35

Zatím největší pozornost na sebe přitáhl americký výrobce Lockheed Martin, který má údajně Japonsku nabízet jakýsi hybrid – drak z F-22 Raptora a elektroniky a zbraňových systémů z F-35. Tedy dvoumotorový letoun s velmi dobrými výkony, skvělou manévrovatelností a stealth na vysoké úrovni. A zároveň s nejmodernější avionikou a zbraňovými systémy.

Takový letoun by už z podstaty věci měl potenciál stát se možná nejlepším stíhacím letounem na světě. Na druhou stranu stále zůstává otázka, zda by jeho prodej schválil americký kongres, když existuje zákaz vývozu již nevyráběného F-22A Raptora. A zda by spolupráce s Japonskem nebyla poznamenána nějakým jiným omezením. Každopádně zájemci by byli. Krom Japonska se v souvislosti s tímto letounem hovoří především o Izraeli, Jižní Koreji, Saúdské Arábii a občas i o Austrálii a Indii. V případě existence takového letounu pak samozřejmě nelze vyloučit ani zájem amerického letectva.

Bývalý protivník F-22: Northrop YF-23

Aby dohadů nebylo málo, objevily se začátkem července spekulace o využití poraženého soupeře F-22A Raptor – YF-23 od společnosti Northrop Grumman. Ten navzdory neúspěchu v programu amerického letectva ATF (Advanced Tactical Fighter) prokázal své kvality a při vybavení nejmodernějšími systémy by měl velký potenciál.

Samotný YF-23 představuje nebo představoval stíhací letoun k vybojování a udržení vzdušné nadvlády s důrazem na stealth a dobré výkony. Dvojice proudových motorů o tahu až po 156 kN mu měla udělit rychlost přes 2,2 machu a schopnost letu vysokou nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování. Čtveřice střel středního dosahu i dvojice střel vzduch–vzduch krátkého dosahu měla být umístěna v interních zbraňových šachtách, aby nedocházelo ke zvýšení radarové odrazivosti.

Nikde však není psáno, že by Northrop Grumman jen nevyužil zkušenosti a nevznikl by z podstatné části zcela nový letoun. Přece jen YF-23 byl stále jen prototyp a do hotového letounu měl ještě daleko a od programu ATF, v rámci něhož byl vyvíjen, uběhlo více než čtvrt století. Ale i zkušenosti a některé technologie by se pro program japonského letounu jistě hodily. A zejména co se týče stealth technologií, má tento výrobce nemalé zkušenosti, protože stál i za vývojem a výrobou amerického stealth bombardéru B-2 Spirit.

Vylepšená F-15

S nabídkou do programu má přijít také Boeing, kolem kterého prozatím panuje až překvapivý klid. Média jej doposud nejčastěji zmiňují v souvislosti s osvědčeným víceúčelovým stíhacím letounem F/A-18 Super Hornet, jež se řadí do 4++ generace. Výhodou je, že se stále vyrábí a zároveň již využívá některých stealth technologií. Navzdory dvoumotorové konstrukci ale z hlediska maximální rychlosti nepatří mezi nejvýkonnější letouny a to zejména ve srovnání s druhým stále vyráběným typem od Boeingu, kterým je F-15.

Právě F-15 zůstává překvapivě mimo pozornost, ačkoliv, a možná i protože už je ve výzbroji japonských vzdušných sil. Výrobce každopádně už před lety představil vylepšený F-15 Silent Eagle využívající stealth technologie včetně interních zbraňových šachet i řadu dalších moderních systémů včetně radaru. Před několika týdny se navíc objevily informace o tom, že o vylepšené variantě označované jako F-15X dokonce uvažuje i americké letectvo jako o náhradě starších F-15C určených k vybojování a udržení vzdušné nadvlády. I když se jedná o čistou spekulaci, pořízení modernizovaných F-15 by pro japonské letectvo znamenalo nejrychlejší a dost možná i nejekonomičtější cestu k budoucímu výkonnému stíhacímu letounu. Japonsko by tímto zároveň získalo čas a mohlo se zapojit do některého ze vznikajících nebo budoucích projektů letounů 5. nebo 6. generace.

A co spolupráce s Brity?

Ostatně trochu dodatečně se někdy uvádí jako další možný účastník programu britská společnost BAE, jež se podstatně podílí na projektu evropského stíhacího letounu Eurofighter Typhoon. I proto je tento letoun často zmiňován, byť dost možná neprávem, jako jeden z možných kandidátů. I když opomeneme politiku, tak se jedná o letoun 4,5, respektive 4++ generace, při jehož vývoji nebyl kladen takový důraz na stealth vlastnosti a výrobce se o něco takového dosud ani dodatečně nepokusil podobně jako třeba Boeing u svého F-15 Silent Eaglu.

Už v minulém roce se ale objevily informace o údajné dohodě mezi Velkou Británii a Japonskem, podle níž má vzniknout studie možnosti společného vývoje nového víceúčelového stíhacího letounu. Zajímavé přitom je, že britská společnost BAE je jakýmsi hlavním účastníkem programu budoucího britského stíhacího letounu Tempest představeného na nedávném aerosalonu. Ten se má již dle proklamací výrobce řadit do 6. generace a soudě dle vizualizací a modelu bude využívat tolik poptávanou dvoumotorovou konstrukci. Jeho jedinou nevýhodou je, že vývoj je úplně na začátku a nebude k dispozici dříve než v polovině 30. let. To ale nakonec nemusí být takovou překážkou.

Text: Michal Polák