Islámský stát zničil většinu historických památek. Vytiskneme je znovu na 3D tiskárnách?

FOTO: Thinkstock

Fyzický a virtuální svět jsou o něco blíže.

Destrukce kulturních památek, jaké v posledních dvou letech v Iráku a Sýrii rozpoutala nechvalně známá povstalecká skupina ISIS, znovu rozpoutala debatu kolem udržitelného zachovávání odkazu předešlých civilizací. Pomocnou ruku v zachování toho nejstaršího důkazu lidského důvtipu dost možná nabídnou naše nejnovější technologie: 3D tisk a laserové skenery.

Virtuální archeologie

Export archeologických památek z místa naleziště není v případě konfliktu sám o sobě zrovna nejoptimálnějším řešením. Jednak není zaručeno, že bude vždy možný, navíc vyvolává vzpomínky na období kolonialismu. Především také nic nezaručuje, že časem nebudou kvůli futuristické bezpečnostní situaci čelit zničení i památky v muzeích v Londýně, Paříži či Tokiu – před 70 lety zde byly víc v ohrožení než v dnešní Sýrii či Iráku. I pokud se ale muzejní sbírky přesouvají do klidnějších části světa, nelze s nimi transportovat celé chrámy či starověká města. Podle iránské aktivistky Morehshin Allahyari je však částečným řešením alespoň snaha zachovat prostorový záznam předmětů ve virtuálním prostoru.

Allahyari se v průběhu minulého roku věnovala záznamu 3D obrazu soch, které ISIS zničila, a jejich přetvoření do menších, ale prostorově akurátních 3D výtisků. Postupem doby zároveň na internetu publikuje 3D plánky jednotlivých soch se záměrem je co nejvíce rozšířit pro případ, že by technická chyba znehodnotila její kopie. Ačkoliv plány soch vznikaly podle existujících fotografií, do budoucna by celý proces mohl být ještě více zpřesněn a zautomatizován s využitím skenerů.

Netřeba se přitom omezovat jenom na malé předměty, zaznamenávat lze i celé lokace pomocí postupu známého jako fotogrammetrie. Ten v zásadě "naskenuje" celé prostředí do virtuálního záznamu. Díky dronům a robotice jej lze použít pro velmi přesný záznam, metody například již využívá i herní průmysl pro levné kopírování reálných scén do videoherních. Limitace takového postupu jsou nasnadě – fotogrammetrie či jiné skenování odhalí pouze povrch, nikoliv předměty ukryté zraku.

Závody ve skenování

Jakékoliv nápisy schované pod nánosy času, jakékoliv artefakty schované ve zdech anebo pod zemí, jsou samozřejmě zničením památky nenávratně ztraceny. Samotné přesné zaznamenání artefaktu či lokace však stále zachovává mnohem více dat než pouhá 2D mapa či fotografie. Dá se z ní lépe odvodit prostorové využití oblasti, je snáze pochopitelná a může díky záznamu místa v konkrétní moment například v půdorysu prozradit i možné podzemní části. Pokud by se do metody záznamu zapojil i radar, mohl by být přehled o místě ještě zevrubnější.

Již nyní proběhl krom aktivit Allahyari dokonce určitý závod ve 3D skenování iráckých a syrských památek od soukromých společností. Nezisková orgaizace CyArk například zaznamenala 3D mapu slavného zikkurazu v Uru vybudovaného před více jak 4000 lety. Relativně detailní záznam pyramidy trvá dva až tři dny, což je pro společnost omezenou zdroji, navíc často operující nedaleko válečné zóny, věru šibeniční limit. Do jejích řad se připojuje celá řada dobrovolníků, nejnověji včetně skupiny z Číny.

Překování plánů do virtuálních prostředí pak může krom vědeckého účelu mít i zábavní cíl. Jedním z relativně věrných způsobů, jak prožít kulisy středověké Sýrie, může po ničivé občanské válce paradoxně být akční hra Assassin's Creed. Myslí si to alespoň polská počítačová historička Maria Garda. Z čistě akademického účelu tak lze poměrně snadno vyčarovat výdělečný projekt. Pokrokový rozdíl mezi virtuálním a fyzickým světem se tak, ironicky vlivem války a fanatismu, opět o něco zmenšuje.

Ladislav Loukota