Na Hřbitově vlaků si budete připadat jako v postapokalyptickém filmu. Unikátní místo možná brzy zanikne
Poznejte místo, ze kterého by tvůrci Šíleného Maxe měli velkou radost.
Bolívie je krásná jihoamerická země, která má návštěvníkům co nabídnout. Můžete obdivovat dechberoucí vrcholky And nebo jezero Titicaca, ztratit se na rušných trzích plných barev nebo se rozplývat nad plameňáky a huňatými lamami. Jedním z největších zdejších turistických taháků je ovšem hromada šrotu v pustině.
V nadmořské výšce kolem 3650 metrů se na více než 10 tisících km² rozkládá největší solná pláň na světě, která bývala dnem prehistorického jezera Salar de Uyuni. Když tu v období dešťů zaprší, promění se planina v největší zrcadlo, jaké jste kdy viděli. V období sucha je vidět až z Měsíce. Unikátní přírodní scenerie má specifické kouzlo a je nesmírně fotogenická. Lidé sem nemíří ale jen kvůli zírání do nekonečné bílé pustiny.
Vlakem k moři
Na okraji pláně, nedaleko města Uyuni, narušují minimalistickou meditativní krajinu výjevy jako z postapokalyptického filmu. Reziví tu a rozpadají se lokomotivy a vagony, které pamatují zdejší zlatou éru z počátku 20. století. Prosperující těžařské městečko Uyuni mělo kvůli výhodné poloze sloužit jako důležitý dopravní uzel mezi Bolívií, Argentinou a Chile. Ambiciózní budovatelský záměr propojit zemi s oceánem, k němuž Bolívie ztratila přístup v důsledku Druhé tichomořské války v 19. století, se sice nepodařilo zcela naplnit, nějaké koleje se ale položily a vlaky naložené stříbrem či solí a dalšími nerosty si to po nich šinuly dolů na jihovýchod, do přístavu Antofagasta, odkud suroviny putovaly dál do světa.
Obě světové války, které ochladily zájem dotčených zemí o jihoamerický export, chatrná domácí politická situace i neustálé handrkování se sousedy o území měly podíl na tom, že obchodní železniční trasa přestávala být frekventovaná a těžební průmysl šel ke dnu. Koneckonců bolivijská naleziště nebyla bezedná. A tak dávná hvězdná sláva Uyuni ve 40. letech vyhasla. Bezprizorní vlaky tu zůstaly trčet a už nikdy nevyjely. Jsou připomínkou někdejších velkolepých plánů.
Hřbitov vlaků ‒ Cementerio de Trenes dnes nabízí fascinující podívanou. A víc než podívanou. Desítky pomalu se rozpadajících parních mašin a nákladních vagonů si můžete osahat a prozkoumat zblízka. Na některé se dá i vylézt. Slunce, vítr, sůl a čas se ale na železných ořích podepsaly, a tak vše jen na vlastní nebezpečí!
Přečtěte si také: Legionáři zatápěli Rudé armádě obrněnými vlaky, letadly i loděmi. Jejich malá flotila pokořila slavný ruský ledoborec
Jestli je chcete vidět na vlastní oči, radši si pospěšte. Představitelé státu zamýšlejí navázat na místní těžařskou minulost. Pod solnou plání se totiž skrývá jedno z největších světových nalezišť lithia. Má tu být zhruba 21 milionů tun kovu, který se využívá k výrobě baterií. Místní komunity a ochránci přírody nicméně proti těžbě protestují. Uvidíme, možná se podaří zachovat krajinu takovou, jaká je, i s rezivými vlaky, a zase jen zůstane u velkých plánů, které se nenaplní.
Video, které jste mohli minout: Když dodržíte postupy, most vás přežije, říká legenda českého stavebnictví Bořivoj Kačena