Série vtipů měla v 70. letech narušit důvěru ve vládu. Podivná akce uspěla a ovlivňuje svět dodnes

Hoaxy, konspirační teorie, náboženství. Všechny tyto sféry byly působištěm Kerryho Thornleyho, amerického spisovatele a věčného buřiče. Vešel ve známost jako spoluzakladatel diskordianismu, parodického pseudonáboženství vzývajícího řeckou bohyni sporů Eris. Vedle toho, že Thornley chtěl společně se svým kamarádem Gregem Hillem upozornit na dogmatičnost a zastaralost katolické církve, rozšířil působnost tohoto hnutí i k cílenému šíření konspiračních teorií – a to vše v 60. a 70. letech, tedy dávno předtím, než se o konspiracích v dnešní podobě skutečně hovořilo.

Cílené šíření dezinformací

Thornley se od řady jiných významných figur aktivistických kontrakulturních hnutí 60. let lišil tím, že záměrně nepřilnul k žádné ideologii, jeho názory se měnily a promptně vyvíjely; i proto se nestal všeobecně známým. Zaujal novináře Roberta Antona Wilsona a společně vymysleli plán známý jako Operace Mindfuck, který Wilson společně s kolegou Robertem Sheou rozepsali v knižní trilogii The Illuminatus! Trilogy. Podle zde rozepsaných myšlenek měli příznivci diskordianismu připisovat všechny katastrofy, vraždy a konspirace iluminátům a podobným tajným uskupením.

V této podobě zní myšlenka samozřejmě směšně a absurdně, ovšem Wilson a jeho tým dovedli bizarní praktiku k dokonalosti: Příběhy o iluminátech a mysteriózní reklamy se dostaly do řady alternativních novin a časopisů, v ulicích se objevily tematické graffiti a další akty vandalství. Na myšlenku se navázala různá umělecká hnutí, roznášely se hoaxy, veřejný prostor ovládly kanadské žertíky. Wilson ani Thornley na ilumináty samozřejmě nijak napojeni nebyli a vlastně ani nevěřili v jejich existenci. Proč to tedy dělali?

Důsledky výkladu reality

Sociologické koncepty 60. let (v čele se sociálním konstruktivismem Thomase Luckmanna a Petera Bergera) upozorňovaly na to, že v moderní společnosti objektivní realita neexistuje – a k její konstrukci dochází podle toho, co většina považuje za pravdivé, skutečné. Ba co víc, už tehdy se začaly objevovat i některé postmoderní myšlenky (přestože postmodernismus jako takový se utvořil až v 80. letech), například právě nedůvěra v to, že se většina lidí dokáže smysluplně shodnout na jednotném pojetí reality. Cílem Wilsona, Thornleyho a jejich následovníků tedy bylo upozornit na to, jak ve společnosti k utváření reality dochází. Mimoděk se však zasloužili o připomenutí tou dobou už poměrně zastaralých konspirací zahrnujících ilumináty, dávno rozpadlou tajnou společnost.

Přestože Operace Mindfuck vznikla na (relativně) ušlechtilých základech a její tvůrci se snažili lidem otevřít oči ohledně utváření naší sdílené reality, pravděpodobně inspirovali i pozdější pravicové extremisty, internetové trolly a vůbec spoustu zájmových skupin, jež v současnosti stojí nejen za tvorbou neškodných internetových memů, ale i nebezpečných konspiračních teorií, podrývajících důvěru mnoha lidí v demokratické instituce. Je samozřejmě pravda, že jsme všichni uvězněni v pomyslných tunelech reality, které limitují naše možnosti vnímání okolního prostoru; zároveň je však jisté, že některé tunely jsou mnohem bližší pravdě nežli jiné.