Jsou lumíci sebevrazi? Rozšířená pověra se od reality podstatně liší
Lumík Malý gigant severu – Smrt lumíka
I když jsou lumíci pozoruhodní tvorové sami o sobě, do širšího povědomí se dostali především díky jednomu známému mýtu.
Lumík je specifický druh hlodavce, který se zdržuje především v oblasti Arktidy a od ostatních zástupců svého druhu se liší v několika detailech. V první řadě přes zimu vůbec nehibernuje, zůstává aktivní a dál hledá potravu. Na předních tlapkách má delší lopatkovité drápky, které mu usnadňují hrabání. Sníh také využívá k ochraně před predátory, vyhrabe si v nich hlubokou noru, ve které přečkává zimu. Vztah k predátorům je ostatně další věcí, kterou se od ostatních hlodavců liší.
Čtěte více: Mrňavý hlodavec je zuřivý postrach. Vyje na Měsíc, zabíjí štíry a vytváří supersérum
Příliš velká odvaha
Místo toho, aby lumíkové před predátory prchali, chovají se k nim agresivně. Kromě odbojnosti a přebývání v norách nemají proti soupeřům jinou šanci, protože jsou nápadně zbarvení, a tudíž jsou doslova všem na očích. Jejich odvaha je ale často jejich zkázou, což se projevuje i při jejich další zvláštnosti. Lumíci jsou totiž zdatnými plavci, a proto se často odváží přeplavat jezero či řeku. Jak ale uvidíte v pořadu Lumík: Malý gigant severu, ne vždy se jim tento risk vyplatí. Zároveň je pro ně charakteristický poněkud chaotický způsob života.
Lumíci žijí na hraně Zdroj: Getty Images
Lumík se moc dobře neschovává Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Lumíci jsou zdatnými plavci, ne vždy se jim to ale vyplatí Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Lumíci se sdružují jen v době páření Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Když se přemnoží, rozprchnou se do všech stran Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Lumíky ohrožuje i jejich nápadné zbarvení Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Lumíci jsou v zásadě samotáři, společnost vyhledávají jen v době páření, a jako všichni hlodavci mají sklony se přemnožit. Když jejich stav překročí únosnou kapacitu, rozprchnou se do všech stran, aby hledali potravu a úkryt. Pohybují se nepravidelně a poněkud chaoticky. Jejich na pohled zmatený pohyb a častá úmrtnost ve vodě jsou nejspíš příčinou rozšíření naprosto mylného mýtu o sebevražedných sklonech.
Mohlo by vás zaujmout: Pomsta prasete. Zvíře při cestě na porážku napadlo řezníka, ten útok nepřežil
Nejstarší zmínka o tomto bludu se vyskytuje v srpnovém čísle časopisu Popular Science Monthly z roku 1877, od té doby pronikl jak do obecného povědomí, tak do různých oblastí popkultury. Ve skutečnosti ale lumíci netrpí nechutí k životu, pouze nadbytkem odvahy.
Zdroj: Encyclopedia Britannica
Sledujte seriál Tajemství vraků právě teď: