Jak vypadá „dobrá smrt“? Zkušení lékaři prozradili, jak by chtěli prožít poslední dny svého života

Zatímco dřív lidé běžně umírali doma, postupně finální stadium života zmizelo z našeho dohledu a odsunulo se na lůžka zdravotnických zařízení. Jako by neexistovalo. Spolu se stárnutím populace se ale ze smrti stává přítomné téma.

Lékaři bývají svědky končícího života relativně často. Ovlivňuje to jejich představy o vlastních posledních hodinách na tomto světě a liší se jejich požadavky od péče, kterou poskytují „běžným smrtelníkům“?

Věda a technika

Co člověk zažije půl minuty po klinické smrti? Poprvé se to povedlo detailně zachytit

Tím se zabýval už výzkum z roku 2014 a odhalil, že rozdíl v tom je. Lidem v terminálním stadiu zdravotníci prodlužují život intenzivními zásahy, medikací, napojením na přístroje. Pro sebe by ale takovou péči na konci svých dní nevolili ‒ 88,3 % lékařů se rozhodlo nenechat se resuscitovat a stát se dárci orgánů. Výzkum byl nicméně úzce zaměřený a vzorek respondentů omezený na pracovníky dvou amerických nemocnic.

Mezinárodní srovnání

V červenci v odborném žurnálu Palliative Care & Social Practice vyšla nová studie. Zpracovala ji výzkumná skupina End-of-life Care, která sdružuje šest desítek expertů a soustředí se na paliativní péči v Belgii i dalších zemích.

V roce 2022 provedla rozhovory s pětačtyřiceti lékaři z Belgie, Itálie a USA. Byli mezi nimi praktici, doktoři zabývající se paliativní péčí a další zdravotnický personál, který se setkává s umírajícími. „Mezinárodní srovnávací výzkum může poskytnout cenné poznatky o tom, jak kulturní, sociální a systémové rozdíly ovlivňují osobní preference lékařů ohledně konce života,“ píší autoři.

Věda a technika

Kdy zemřete? Nová aplikace spočítá datum vaší smrti, stačí zadat pár údajů

Co znamená dobře umřít?

Specializace lékařů měla vliv na to, jak často a jak moc konkrétně o vlastní smrti uvažují. Pracovníci paliativní péče své poslední dny promýšleli mnohem důkladněji než ostatní. Mnoho zdravotníků mělo na základě zkušeností pacientů i pozůstalých představu o tom, jak by měla vypadat „dobrá smrt“.

„Lékaři jako faktory dobré smrti často uváděli pobyt doma nebo v hospicu, přijetí smrti, přítomnost blízkých, dostatek času na rozloučení, absenci utrpení, kontrolu bolesti a symptomů, srovnané praktické i duchovní záležitosti, jasnou mysl a zachování autonomie a důstojnosti,“ uvádí studie. Rádi by také věděli, že smrt přichází, aby si stihli dát život do pořádku. Vzhledem k tomu, že při práci viděli pacienty, kterým byla poskytnuta agresivní nebo „zbytečná“ péče, osobně by se takovým zákrokům chtěli vyhnout. Vyslovovali i přání nebýt druhým na obtíž.

Přečtěte si také: Influenceři vs. lékaři: Prymula popsal, komu věřit. Vysvětlil, proč je v politice tolik doktorů

Výsledky jsou v rozporu s tím, co žádá laická veřejnost. Pacienti se většinou rozhodnou pro léčbu, která jim má prodloužit život. Důvodem může být strach, nejistota z budoucího vývoje a koneckonců i nedostatek medicínských znalostí. Oproti tomu lékaři jsou si vědomi nákladů na takovou léčbu a nepohodlí, které přináší, a raději se jí osobně vyhnou.

Proč tedy tuto léčbu dál doporučují? Řeší tohle dilema, když mluví s pacienty? To by podle autorů studie stálo za další průzkum.

Zdroj: End-of-life Care, IFLScience

Video, které jste mohli minout: Zemřela vévodkyně z Kentu. Katharine dojala Čechy slavným gestem na Wimbledonu