Jaderná nehoda v „americkém Černobylu“ spustila evakuaci 140 000 lidí. Selhání přineslo zásadní změny

V roce 1979 se v jaderné elektrárně Three Mile Island, nacházející se poblíž města Harrisburg v americkém státě Pensylvánie, odehrál jeden z nejhorších incidentů v historii jaderné energetiky. V noci z 28. na 29. března 1979 došlo k poruše na chladicím systému druhého bloku elektrárny, konkrétně na zpětném ventilu pro odvod páry do nádrže na vypouštění chladiva z reaktoru. To mělo za následek spouštění kaskády procesů, kterými se měla elektrárna automaticky chránit proti katastrofě. Do všeho ale zasáhli operátoři elektrárny, a i když tak činili v dobré víře, stáli na začátku řetězce vedoucího k částečnému roztavení celého reaktoru a úniku radioaktivních plynů a páry do ovzduší.

K tématu: Od Kursku k Černobylu, od Fukušimy k Hirošimě. Jak probíhá nemoc a smrt z ozáření?

Katastrofa se začala odvíjet 28. března ve 4 hodiny ráno a porucha čerpadel, která do okruhu pumpovala vodu, byla jen spouštěčem dalších událostí. V první řadě začala v primárním chladicím okruhu rychle stoupat teplota a tlak. Automatické řízení elektrárny proto situaci vyhodnotilo jako krizovou a ve velmi krátkém čase odstavilo celý druhý reaktor. Regulační tyče vlivem gravitace spadly do aktivní zóny, čímž se zastavila řetězová jaderná reakce a teplo vznikající při štěpení se přestalo uvolňovat, resp. odpovídalo přibližně 6 procentům výkonu. To ovšem neznamená, že by se reaktor skokově ochladil – naopak, stále generoval rozpadové teplo a i to bylo nutné nadále chladit, pokud měla být katastrofa odvrácena.

Na začátku byla havárie čerpadel

Kvůli zmiňovanému výpadku čerpadel sekundárního chladicího okruhu však nebylo čím odebírat teplo z okruhu primárního a v danou chvíli již nebylo rozhodující, že byl reaktor odstaven. Značný problém ale způsobili sami pracovníci ve velíně, kteří byli rázem zahlceni množstvím blikajících kontrolek, alarmů a ukazateli s nestandardními hodnotami, které nedokázali správně a rychle vyhodnotit. Zásadní byla jejich domněnka, že se v primárním okruhu nachází až příliš velké množství vody, takže ji začali z okruhu vypouštět a vypnuli i automaticky spuštěné havarijní chlazení, spoléhající se na další trojici čerpadel.

Čtěte také: Američany a Sověty dělilo pár hodin od zabití 100 milionů lidí. Podívejte se na přípravy jaderného holokaustu

V okruhu zůstaly jen zbytky vody, které se rychle odpařily, a vznikající pára zvyšovala tlak, kvůli kterému se otevřel pojistný ventil s logickou funkcí tlak snížit. Jenže právě skrze tento ventil začala pára unikat do prostoru reaktorovny a v kombinaci s postupným tavením palivových tyčí bylo vnitřní prostředí elektrárny rychle zamořováno radiací. V reaktoru se navíc nahromadil vodík, což způsobilo menší explozi, ale ta naštěstí nevedla k poškození obalu reaktoru a byla jedním z mála světlých bodů na celém neštěstí. Dalším pak bylo vyhodnocení, že únik radioaktivních látek mimo elektrárnu zůstal neškodný, narušila se však celková důvěra Američanů v bezpečnost jaderné energetiky a incident měl přirozeně i lokální dopad na osobní úrovni.

Evakuace a společenský dopad

Ochlazení částečně exponovaného reaktoru trvalo následující dva dny, během kterých došlo rovněž k evakuaci osob z přilehlého okolí. Přesunuto bylo přibližně 140 000 lidí, mnoho dalších však zůstalo ve svých domovech a zbylí se vrátili přibližně po třech týdnech. Incident přinesl nový impuls ke zlepšování bezpečnosti jaderných elektráren a mnoho ze zjištění bylo následně využito ke zkvalitnění systémů kontroly a řízení reaktorů. Zavedeny byly rovněž nové bezpečnostní normy a od incidentu se provádějí pravidelné kontroly a inspekce jaderných elektráren po celých Spojených státech. Dá se tudíž mluvit o tom, že havárie v Three Mile Island byla zlomovým okamžikem v historii jaderné energetiky, při které se naštěstí nikomu nic nestalo.

Zdroj: Washington Post, Elektrina.cz, PBS