Záhadná smrt šesti lidí na Sibiři připomíná Ďatlovovu expedici. Podle jediné přeživší krváceli z očí a uší
Před dvaatřiceti lety, v srpnu roku 1993, se šest mladých turistů vydalo přejít pohoří Chamar-Daban ve východní Sibiři. Doprovázela je zkušená instruktorka, trasa byla dobře známá a v oblíbené turistické oblasti. Bezpečná výprava, řekli byste si… jenže kromě jediné ženy dobrodružství nikdo nepřežil. A dodnes nevíme proč.
Ve skupince, která vyrazila z osady Murino nedaleko Bajkalu, byli tři muži a tři ženy ve věku kolem dvaceti let. Výpravu vedla Ludmila Korovinová, ostřílená instruktorka, která pohoří dobře znala. Počasí jim zpočátku také přálo, začalo se kazit až krátce po výstupu na jeden z horských vrcholků.
Čtěte také: Skála přepůlená mimozemským laserem? Výjimečný útvar obklopují konspirační teorie
Prudký déšť a vítr byly tak intenzivní, že turistům nešlo ani rozdělat oheň. Chtěli proto postavit tábor a doufali, že se dalšího dne potkají se známými, kteří vyrazili na méně náročnou trasu. Skupina, se kterou se měli potkat, na ně ale druhého dne čekala marně.
Podivné svědectví
Několik dní nebylo vůbec jasné, co se s pohřešovanou výpravou stalo. A světlo do celého případu nevnesla ani jediná svědkyně, kterou našli nehybně stát na břehu řeky Sněžnaja, Valentyna Utočenková. Členka ztracené výpravy na sobě podle některých svědků měla zaschlou krev a zpočátku vlivem prožitého šoku vůbec nemluvila.
Teprve několik dní poté byla schopná vylíčit události, které zněly jako z hororu. Při sestupu z hory šli prý členové výpravy husím pochodem. Najednou se zezadu ozval mužský křik. Byl to Aleksandr Krysyn, který šel poslední. Podle toho, co Utočenková popsala, mu z úst šla pěna a z očí i uší mu tekla krev. O chvíli později se zhroutil v křečích a přestal dýchat.
Skupina se ho pokusila oživit, ale vzápětí se podobné příznaky objevily také u dalších. Instruktorka Korovinová se prý začala dusit, chovala se zmateně a zakrátko zemřela. Jedna z dívek začala bušit hlavou o kámen. Další kolabovali, dusili se a nakonec zůstali nehybně ležet. Valentyna jediná nespěchala ostatním na pomoc, ale z místa tragédie utekla. A to jí asi zachránilo život.
Oficiální pátrání po pohřešovaných začalo kvůli Valentyninu stavu a opožděné výpovědi až 24. srpna, tedy dvacet dní po tragédii. O dva dny později těla našli přesně tam, kde měla podle Valentyny být. Ležela na volném svahu, asi 250 metrů pod hlavním hřebenem, bez jakýchkoli známek rozkladu a v naprostém tichu. Ani ptáci nad nimi podle svědků nelétali.
Záhada nemá odpověď
Případ záhy dostal přezdívku „burjatský Ďatlovův průsmyk“, podle dalšího záhadného horského neštěstí z roku 1959, kdy v Uralu za podivných okolností zemřelo devět zkušených horalů. Psali jsme o něm v tomto článku. Ale smrt v Chamar-Dabanu působí ještě o něco tajemněji, protože pitva ukázala, že několik členů skupiny zemřelo na podchlazení a jedna z obětí dostala infarkt.
Jenže to nesedí ani s popisem událostí jediné svědkyně, ani s faktem, že těla měla pohmožděné plíce a byla částečně vysvlečená. Je pravda, že u podchlazení se může objevit tzv. paradoxní svlékání, kdy člověk ve zmateném stavu začne vnímat extrémní chlad jako horko. Jenže Valentynou popisované krvácení z očí nebo pěna u úst mezi příznaky rozhodně nepatří, a také je podivné, že by tento stupeň podchlazení vnímali všichni členové výpravy ve stejném okamžiku.
Mezi možnými příčinami se proto spekulovalo o kontaminované vodě, otravě houbami, vzácném atmosférickém jevu nebo dokonce o testování chemických látek. Jenže žádná z hypotéz nedokáže vysvětlit všechno. A Valentyna Utočenková už o událostech nikdy znovu nepromluvila.
Zdroj: Russia Beyond, Explorers, Historic Mysteries.
Video, které jste mohli minout: Kde se potopila Atlantida? Podivuhodné malby prý ukrývají zásadní stopu.
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
