Možná už jsme našli život na Marsu. Jen jsme ho okamžitě zabili
Plány na další průzkum Marsu se snahou dopravit na Zemi první vzorky jeho půdy otevírají staré rány. Ačkoliv se NASA v tuto chvíli soustředí na program Mars Sample Return a očekává, že se v polovině 30. let 21. století podaří misi dokončit, profesor astrobiologie z Technické univerzity v Berlíně Dirk Schulze-Makuch připomíná, že jsme život na rudé planetě mohli objevit už před padesáti lety. A také ho v rámci dobře míněného experimentu bohužel omylem zabít.
Dlouho předtím, než se po Marsu prohánělo vozítko Curiosity, přistála na povrchu rudé planety dvojice modulů v rámci projektu Viking. Šlo o první zařízení, která pořídila snímky přímo z povrchu Marsu, ale současně také provedla biologické experimenty s cílem nalézt život. Výsledky vědcům zprvu pořádně zamotaly hlavu, protože se zdálo, že i když byly v půdě skutečně nalezeny organické sloučeniny, nakonec NASA usoudila, že se vzorky kontaminovaly mikroorganismy ze Země a byly prohlášeny za neprůkazné.
Neprůkazné pokusy
U jednoho z experimentů se ale NASA přece jen zastavila a prováděla ho dál, protože se zdálo, že život na Marsu existuje. Přijít na to vědci chtěli pomocí několika pokusů, jako bylo přidání vody s živinami a radioaktivním uhlíkem do některého ze vzorků půdy. Předpoklad byl takový, že pokud by mikroorganismy skutečně spotřebovaly živiny, odpadním produktem by byl plyn s radioaktivním uhlíkem, a právě takový v prvním testu zařízení skutečně detekovalo. Další pokusy už takový výsledek nepřinesly – žádný plyn se už neuvolnil – což bylo proti předpokladu, že by přidání živin ještě zvětšilo populaci mikrobů a tudíž i obsah vyprodukovaného plynu. I tento pokus byl proto označen za neprůkazný a od roku 1976 se jím v podstatě nikdo otevřeně nezabýval.
Byl to až zmíněný Dirk Schulze-Makuch, který v roce 2024 vyslovil v článku zveřejněném portálem BigThink teorii, že experimenty v rámci programu Viking byly až příliš pozemské. Připomněl, že na Zemi existují mikroorganismy, které přežívají v extrémně suchých podmínkách – například hluboko v solných horninách pouště Atacama. Tyto organismy pak čerpají vodu z vlhkosti vzduchu a přímý kontakt s kapalinou by je zahubil. Co když jsme tedy na Marsu narazili na podobně adaptované formy života a zlikvidovali jsme je tím, že jsme je polili vodou?
První mimozemšťani? Zničeni!
Schulze-Makuch to ilustruje jednoduchou analogií: „Představte si, že mimozemšťané najdou člověka v poušti. Zjistí, že potřebuje vodu – a hodí ho do oceánu. Asi mu tím moc nepomůžou.“ Podle něj mohlo nalití vody na marťanské mikroby znamenat konec jejich metabolické aktivity, a proto už další testy nic neukázaly. Co víc, už v roce 2007 vyslovil Schulze-Makuch v rámci studie zveřejněné portálem Cambridge University Press hypotézu, že případný život na Marsu by mohl využívat peroxid vodíku jako součást buněčné struktury. Ta by pomáhala přežít nízké teploty, zadržovat vodu a poskytovat i zdroj kyslíku. Jenže peroxid je velmi nestabilní a vystavení teplu by buňky okamžitě zabilo.
Čtěte také: Mimozemšťané mohou objevit Zemi díky letištím. Nesmí ale být moc daleko
A právě něco takového se zřejmě stalo v roce 1976. Půda byla před analýzou zahřívána, takže pokud marťanské mikroorganismy peroxid vodíku obsahovaly, opět mohly být tímto způsobem usmrceny dřív, než přístroje vůbec něco zachytily. Samozřejmě, jde stále o spekulace a patrně je nebude možné v dohledné době ověřit. Pokud by se tak ale stalo a ukázalo se, že jsme byli při kontaktu s prvními mimozemšťany tak trochu zbrklí, byl by to pěkný námět na béčkovou sci-fi, co říkáte?
Zdroj: BigThink, Space, Cambridge University Press
Video, které jste mohli minout: Úchvatná kometa na obloze. Tak svítila nad Hradem, zachytili ji i amatéři
Adam Vala
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
