Byla smrt mnoha dětí předpovězena? Z mrazivých předtuch vyčnívá kresba osmiletého chlapce
Aberfanská tragédie zanechala šrámy na celé Británii a těžce se s ní vyrovnávala i královna Alžběta II. Drtivou většinu obětí sesuvu hlušiny totiž tvořily děti, kterým nebylo ani 12 let. Mezi desítkami lidí, kteří pomáhali na místě tragédie, byl i psychiatr John Barker, který si brzy začal všímat podivných souvislostí a rozhodl se je prošetřit.
Bylo teprve chvilku po deváté ráno, pátek 21. října roku 1966, když se nad velšským hornickým městečkem Aberfan ozvalo dunění. Na 150 tisíc tun polotekutého uhelného odpadu se rychlostí 130 kilometrů v hodině svalilo na město a zavalilo místní základní školu. Tragédie, o které si můžete přečíst v tomto článku, si vyžádala 144 životů, a většina z nich byly děti mezi 7 a 10 lety.
Na místo tragédie se samozřejmě sjížděly stovky lidí, od záchranářů přes policisty, politiky, novináře, až po lidi, kteří zkrátka chtěli nějak pomoct. Zábranami, které měly příval lidí na místo tragédie regulovat, se dostal mimo jiné i psychiatr John Barker. Ten pracoval v zařízení, kde se nacházeli lidé shledaní „nevhodnými“ pro život v běžné společnosti a byl celkem známý pro své, řekněme, neortodoxní myšlenky a metody.
Barker na místě tragédie zaznamenal, že spousta lidí smrtícímu sesuvu hlušiny unikla obrovskou náhodou, třeba protože zaspali nebo nestihli autobus. A někteří rodiče dokonce mluvili o předtuchách a podivných řečech, které jejich děti před tragédií vedly a jimž v tu chvíli nepřikládali pozornost…
Úřad pro vyšetřování předtuch
Barkera celá záležitost tak zaujala, že se rozhodl začít s výzkumem. Nechal si dokonce otisknout inzeráty, ve kterých vyzýval všechny, kteří měli nějakou předtuchu týkající se Aberfanské tragédie, aby se mu ozvali. Obdržel 76 odpovědí.
Čtěte také: Počty nakažených HMPV v Británii rychle rostou. Nemocnice připomínají dobu covidu, píší média
Prvním velkým důkazem o existenci předtuch, který se Barkerovi povedlo sehnat, byla kresba osmiletého Paula Daviese, který zemřel při tragédii. Jeho matka ji objevila až týdny po jeho smrti. Na obrázku byly desítky postav, které se snažily kopat v hlíně sesuté z kopce. Pod obrázkem bylo napsáno „konec“.
Barker nakonec shromáždil 22 různých případů s důkazy, tedy různými záznamy a výpověďmi svědků z doby před tragédií. Rozhodl se proto pokračovat ve zkoumání a spolu s novinářem Peterem Fairleyem založili „Úřad pro předpovědi“ a prostřednictvím tisku požádali čtenáře, aby se ozvali s jakýmikoli podivnými sny a předtuchami.
Veškeré nahlášené případy si pečlivě zaznamenávali a vytvořili bodový systém, kterým je hodnotili. Během 18 měsíců existence úřadu přijali 723 předpovědí, drtivá většina z nich se ale nevyplnila. Pouze 18 se dalo považovat za trefu, a z toho 12 pocházelo od dvou stejných lidí, technika Alana Henchera a učitelky Lorny Middletonové. Hencher předpověděl například letecké neštěstí a trefil se téměř přesně i s počtem obětí – tvrdil, že jich bude 123, nakonec jich bylo o jednu více. Middletonová zase dokázala předpovědět třeba smrt kosmonauta Vladimira Komarova a atentát na Roberta F. Kennedyho.
A pozor, jak Hencher, tak Middletonová předpověděli také smrt samotného Barkera, ani jeden se ovšem netrefil s příčinou. Barker zemřel v srpnu 1968 na cévní mozkovou příhodu. Krátce po jeho smrti úřad zanikl.
Důkazy nejsou dostatečné
Barkerovy poznatky a celou činnost úřadu vědecká obec přijímala velice skepticky. Odborníci na metodách shledali mnoho mezer. Vadilo jim, že o předtuchách neexistovalo dost spolehlivých důkazů. Detaily mohly být upravené až poté, co se událost stala, některé předpovědi postrádaly dost potřebných detailů na to, aby se dalo jednoznačně říci, že opravdu sedí na danou událost, a tak dále.
Nikdy se zkrátka žádnou předtuchu nepovedlo dokázat a moderní vědci se spíše kloní k teorii, že špatné události lidem mohou některý z mnoha snů, které se nám zdají, zkrátka připomenout.
Zdroj: The Guardian, BBC, New Scientist, Columbia.
Video, které jste mohli minout: Jen metry dělily letadlo Smartwings od tragédie. Podívejte se, jak málo chybělo.