Největší nalezený meteorit po sobě nezanechal kráter. Dlouholetá záhada se nakonec dočkala vyřešení
V roce 1920 narazil farmář Hermanus Brits u města Grootfontein v Namibii při orání svého pole na nečekanou překážku. Jeho pluh se zasekl o kus kovu, a tak se jej farmář rozhodl odstranit. Až později ovšem zjistil, že narazil na meteorit, a co víc, na ten největší, který byl do té doby na povrchu naší planety nalezen. A toto prvenství drží dodnes. Jedna věc ale nesedí – jak mohl objekt o hmotnosti 60 tun dopadnout na Zemi a nezanechat při tom po sobě žádný kráter?
Meteorit, který byl později pojmenován Hoba podle farmy, kde byl nalezen, váží přibližně 60 tun a je z 84 procent tvořen železem. Zbývající část tvoří nikl a dále už pouze stopové množství dalších prvků. Vědecká komunita si však zejména kvůli zmíněné hmotnosti dlouho lámala hlavu nad tím, jak se mohl meteorit Hoba dostat na povrch Země v tak neporušeném stavu – a hlavně, proč po něm nezůstaly žádné dramatické stopy dopadu. Logika by totiž velela hledat obří kráter, který by sice mohl po dlouhých letech postupně zase částečně splynout s okolní přírodou, přesto by však měl být patrný.
Kam zmizel kráter?
Tým vědců, který se dopadem meteoritu Hoba zabýval v roce 2013 a svou práci publikoval v odborném časopise Springer Nature, přišel s několika hypotézami. Jedna z nich pracovala s možností, že jde jen o část většího meteoritu, který dosud nebyl objeven, to ovšem přímo neodpovídá na otázku, kam se poděl kráter. Náznaky mohou přicházet s dalšími hypotézami, v nichž se kalkuluje s tím, že meteorit – ať už sám o sobě nebo ve větším celku před rozlomením – vstoupil do atmosféry pod velmi mírným úhlem a při relativně nízké rychlosti. Atmosféra jej mohla zpomalit tak, že při dopadu už neměl tolik destruktivní síly jako jiné meteority a bez většího dramatu se jen zaryl do půdy.
Podle vědců mohl meteorit vážit při vstupu do atmosféry až 500 tun, hmotnost se ale ke štěstí obyvatel Namibie kvůli tření před dopadem snížila. Kráter po dopadu meteoritu pak mohl být díky popsaným okolnostem jen velmi malý, v průměru kolem 20 metrů s hloubkou pouhých pěti metrů, což by eroze dokázala postupem let dokonale zakrýt. Zvlášť, když se při studii meteoritu zjistilo, že se na něm vytvořila silná vrstva železité břidlice o tloušťce 20-30 centimetrů, což by znamenalo, že tento kus kovu ležel v Namibii už přibližně 80 tisíc let.
V kombinaci s měkkým podložím tamější půdy tak patrně dostáváme velmi přesnou odpověď na to, co se při dopadu vlastně stalo. Už navždy ale půjde jen o hypotézy nebo možné scénáře. Pokud byste se ale někdy ocitli v Namibii a konkrétně na místě dopadu tohoto meteoritu, sami jej budete moci obdivovat. Zůstal totiž na místě svého dopadu a dodnes je populární turistickou atrakcí v této oblasti Afriky.
Zdroj: Springer Nature, Britannica
Video, které jste mohli minout: Apollo 11 přistálo s palivem na 20 sekund, záznam letu je plný adrenalinu