O prvních zimních olympijských hrách se rozhodlo v Praze. Jak si vedli čeští sportovci?

Politické a historické pozadí zimních olympiád

Když v roce 1894 schválil Mezinárodní olympijský výbor pod vedením Pierra de Coubertina konání prvních novodobých letních olympijských her v Aténách v roce 1896, měl Pierre de Coubertin v plánu zařadit do programu i soutěže v krasobruslení. Malér byl jen v tom, že Atény neměly a vlastně ani nemohly v té době mít vhodnou ledovou plochu. Krasobruslení se tak na program olympijských her dostalo až v roce 1908 v Londýně a následně společně s ledním hokejem i v Antverpách v roce 1920.

Zimní sporty získávaly stále větší popularitu a věnovalo se jim rok od roku více sportovců. Zvláště pak Švýcarsko a Kanada prosazovaly uspořádání samostatných zimních olympijských her. Od samého počátku však bohužel zasahovala do olympijského hnutí politika a zájmy jednotlivých zemí. Dnes bychom nejspíš předpokládali, že severské země jako Norsko a Švédsko budou intenzivně lobovat za zavedení tradice pořádných samostatných zimních olympijských her. Opak byl ale pravdou. Po úspěšném uspořádání Severských her v roce 1901 měly pořadatelé oprávněnou obavu z jejich zániku.

Při pohledu zpět se jako naprosto zásadní v této věci jeví červnové zadání MOV v roce 1921 v Lausanne. Závěry plynoucí z této schůzky sice na první pohled mohou vyznívat jako alibistické nebo nicneříkající, ale opak je pravdou. Funkcionáři sice nezvolili novou pořadatelskou zemi pro VIII. olympijské hry, ale připustili, že pokud Francie dostane šanci uspořádat letní olympijské hry, bude jejich součástí i tzv. „Týden zimních sportů“ v Chamonix. A vskutku, Francie pořadatelství VIII. olympiády opravdu získala a díky tomu se otevřely dlouho zavřené dveře otevírající cestu k pravidelnému pořádání zimních olympiád. Ale nepředbíhejme událostem. Definitivní posvěcení a rozhodnutí o zavedení tradice zimních olympijských her přišlo až rok po úspěchu týdne zimních sportů v Chamonix na zasedání MOV v Praze v roce 1925.

Zimní olympiáda ve stínu Mont Blancu

Zhotovení plakátu pro „Týden zimních sportů“ v Chamonix se ujal francouzský plakátový umělec Augustin Matiss. V době, kdy vytvářel návrh plakátu, nemohl Augustin Matiss vědět, že se bude jednat o historicky první zimní olympiádu, a proto není o této skutečnosti na plakátu jediná zmínka. Volný překlad textu na plakátu hlásá „připojeno k mistrovským soutěžím VIII. olympijských her“.

Týden zimních sportů v Chamonix se v mnohém lišil od většiny dalších navazujících olympiád. V roce 1924 totiž například neexistovala tradice zapalování olympijského ohně v řecké Olympii a následné běžecké štafety s pochodní v ruce. Poprvé plál olympijský oheň zapálený v Olympii v roce 1936 v Berlíně a na výlučně zimní olympiádě pak v roce 1948 v St. Moritz.

Ve srovnání se zimní olympiádou konanou v roce 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu to byl jen malý podnik zvící velikosti republikového klání v nevýznamném sportu. Účastnilo se ho totiž „jen“ 258 sportovců ze 16 zemí. Československo vyslalo do sportovního klání celkem 27 sportovců a bohužel nezískalo na této olympiádě jedinou medaili.

Přesto nemůžeme říci, že by tyto zimní olympijské byly nudné, nebo dokonce chudé na neočekávané výsledky, které se již nikdy poté neopakovaly a nejspíš ani už nikdy opakovat nebudou.

Ze všech sportovních týmů měli nejdelší cestu do Chamonix argentinští bobisté. Během tréninku na extrémně náročné trati těžce havarovali a celý tým skončil v nemocnici bez možnosti účastnit se slavnostního zahájení her.

Vzpomínáte na fenomenální úspěch Ester Ledecké v jihokorejském Pchjongčchangu? Také norský reprezentant Thorleif Haug zde dokázal vskutku nečekané. V běžeckých disciplínách získal postupně tři zlaté medaile a k tomu čtvrté místo v závodě sdruženém.

Hokejový turnaj s nebývalým přehledem vyhrál kanadský tým Toronto Granites impozantním skóre 110:3. Rychlobruslařským disciplínám dominoval Fin Clas Thunberg, který získal tři zlaté medaile, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili.

Zdroj: Encyclopedia Britannica