Před 82 lety zemřel Mathias Zdarsky. Český vynálezce zásadně ovlivnil lyžování

Není mnoho osobností, které by se do počátku dějin alpského lyžování zapsaly tak výrazným písmem jako Mathias Zdarsky – autor nové lyžařské techniky i majitel patentu na lyžařské vázání.

Mathias Zdarsky – od učitele k nadšenému lyžaři

Mathias se narodil jako sedmé dítě mlynáře Jana Žďárského v Kožichovicích nedaleko Třebíče. Po smrti otce se s matkou a sourozenci odstěhoval do Třebíče. V dětství utrpěl úraz levého oka a nakonec o něj přišel. Po maturitě na reálném gymnáziu v Jihlavě v roce 1874 nastoupil ke studiu na německém učitelském ústavu (Lehrerbildungsanstalt) v Brně. Úspěšně složil zkoušky a až do roku 1883 se živil jako učitel ve Vídni a na několika dalších místech v Dolních Rakousích. V roce 1883 ukončil svou praxi učitele a odešel studovat sochařství a malířství do Mnichova. Jeho všestrannost a zájem o nové věci potvrzuje jeho další studijní pobyt v Curychu na polytechnice.

Neposedné boty

Byl i nadšený cestovatel a tulák, který podnikl celou řadu výprav podél Dunaje, do Bosny a do Itálie. Dostal se i do severní Afriky. Na cestách kreslil a v rodinném archivu se dochovalo několik jeho skic a obrazů.

Usadil se na horském statku Habernreith u Marktlu v Lilienfeldu. Inspirován aktivitami norského polárníka Fridtjofa Nansena začal lyžovat. Fridtjof Nansen přešel na lyžích jako první na světě v roce 1888 společně se se třemi Nory a dvěma Laponci z východního na západní pobřeží Grónska.

Zdarsky si nechal z Norska poslat lyže a začal experimentovat. Rychle přišel na to, že norská lyžařská škola a prezentovaná technika jízdy se příliš nehodí pro příkré alpské svahy. V roce 1890 vyrobil první postranní silně odpružené ocelové vázání. Jeho zásadní výhodou byl menší pohyb paty směrem do stran a snadnější a efektivnější přenášení sil z bot na lyže a tím i snadnější zatáčení. V roce 1896 si nechal svůj nový typ vázání patentovat, a dal tak základ k pozdějšímu vývoji moderního lyžařského vázání. Ze začátku používal jednu lyžařskou hůl, kterou označoval jako „Skistock“.

Lilienfelder Skiverein

Své znalosti a dovednosti si nenechával jen pro sebe. V roce 1898 založil Liliendorfský lyžařský spolek (Lilienfelder Skiverein). O dva roky později v roce 1900 byl jedním ze spoluzakladatelů Mezinárodního alpského lyžařského spolku (Internationale Alpen Ski-Verein). První závody ve sjezdu uspořádal už v roce 1901 a o čtyři roky později se poprvé soutěžilo ve slalomu. Zdarsky získal titul nejlepšího světového lyžaře.

Své pedagogické zkušenosti zúročil při pořádání lyžařských kurzů. V letech 1896–1916 prošlo jeho výcvikem dnes jen těžko uvěřitelných 20 000 lyžařů. Zatímco norská lyžařská škola využívala při technice zatáčení lyže telemarského tvaru a díky volné patě ovládali lyže pouze dolními končetinami, Zdarsky využíval techniku přívratných oblouků a jízdy v pluhu s využitím jedné hole jako opory.

Válečný instruktor

Během první světové války vedl coby lyžařský instruktor výcvik c.k. rakousko-uherské armády a byl také uznáván jako odborník na lavinovou problematiku. V roce 1916 vedl rozsáhlou záchrannou akci v lavinovém terénu a vážně se zranil. Přesto zůstal velmi váženým mužem a císař mu ještě téhož roku udělil za zásluhy ve výcviku Rytířský kříž řádu Františka Josefa. Zranění, která utrpěl, byla tak vážná, že mu trvalo dlouhých osm let, než mohl znovu začít lyžovat. Další významné ocenění přišlo v roce 1931, kdy získal Zlatý odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval. Odstěhoval se do hotelu Pittner v Sankt Pöltenu, kde 20. června 1940 umírá.