Jan Amos Komenský: Věhlasný Učitel národů nám ani zdaleka nedal jen „školu hrou“

Jana Amose Komenského můžeme s klidným srdcem označit za spisovatele, lingvistu, presbytera, teologa, filozofa, vědce a především osvíceného učitele a jednoho z nejvzdělanějších lidí své doby. Tady je jeho životní příběh.

Život plný zvratů a nečekaných událostí

O místě narození Jana Amose Komenského, jenž se dostal na tento svět 28. března 1592, toho moc nevíme. Můžeme však vycházet ze dvou různých zdrojů. Na Komenského náhrobku v Naardenu je jako místo jeho narození uveden Uherský Brod. Druhým možným místem by mohla být Nivnice. Domnívat se tak můžeme na základě dochovaných dokumentů z jeho univerzitních studií, kde ke svému podpisu připojoval i přídomek „Nivnický“. Jisté však je, že se narodil na Moravě, kterou po celý svůj život považoval za svou vlast. Ve své knize Clamores Eliae (Křiky Eliášovy) mimo jiné napsal: „Milé matce mé vlasti, zemi moravské, jeden z věrných synů jejich…“.

Studijní léta Komenský zahájil v roce 1608 na latinském gymnáziu v Přerově. Již v roce 1611 odešel na vysokou školu do Herbornu a začal dělat asistenta profesoru teologie Johannu Heinrichu Alstedovi, který v té době pracoval na obecné encyklopedii. Alsted byl pro Komenského velkým vzorem a pod jeho vlivem začal pracovat na dvou velkých dílech, která ale bohužel nikdy nedokončil. Prvním z nich byl velký slovník s názvem Poklad jazyka českého a druhým pak encyklopedie Divadlo veškerenstva věcí. Začal cestovat po Evropě a v roce 1613 navštívil Amsterdam. Nezdržel se však dlouho a pak jeden semestr strávil studiem na univerzitě v Heidelbergu. V roce 1614 se přes Prahu vrátil do Přerova, kde na latinské škole zahájil svou pedagogickou dráhu ve funkci rektora.

V roce 1616 byl Komenský vysvěcen na kazatele Jednoty bratrské a jako první působiště si vybral Fulnek, kde působil i jako rektor tamější školy, poprvé se oženil a dopsal spis Listové do nebe. Velmi důležitým mezníkem v životě se pro Komenského stal rok 1621, kdy bylo potlačeno stavovské povstání. Byl donucen opustit Fulnek a až do roku 1624 se musel ukrývat na různých místech v Čechách i na Moravě. Při morové epidemii mu zemřela první žena a obě děti. Nejspíš pod vlivem těchto tragických událostí napsal filozofické spisy Truchlivý, Hlubina bezpečnosti a později pro většinu z nás známější Labyrint světa a ráj srdce. Když se situace uklidnila a Komenský se již nemusel skrývat, začal působit v Brandýse nad Orlicí a podruhé se oženil. Z tohoto manželského svazku měl čtyři potomky.

Politická situace v českých zemích se opět začala horšit a Komenský byl nucen odejít roku 1628 do exilu v polském Lešně, které bylo v té době vyhlášeným centrem bratrské víry. Zůstával však stále optimistou a věřil v brzký návrat do vlasti a svá nová literární díla vydával převážně v češtině. Následně se Komenský začal zabývat hlavně sepsáním své koncepce na zlepšení organizace školství a zefektivnění výuky. První teze se objevily v díle nazvaném Navržení krátké o obnově škol v Království českém. V Lešně byl také zvolen biskupem, písařem a působil i jako zástupce rektora zdejšího gymnázia. Do tohoto období také spadá vydání jeho stěžejních didaktických a metodických prací jako např. Česká didaktika, Didactica magna, Brána jazyků otevřená a Informatorium školy mateřské. Jeho práce si postupně získávala uznání po celé nekatolické Evropě.

První pozvánku na přednáškové turné Komenský přijal až v roce 1641, kdy se vydal do Anglie, kde mimo jiné vystoupil i před Královskou akademií věd. Poté vyhověl nabídce, která přišla ze severu Evropy. Přes Amsterdam odešel do Švédska s cílem podílet se na zdejší reformě školství a napsat pro školy nové učebnice. To se mu nakonec nepodařilo. Vznikly nicméně dva důležité spisy Nejnovější metoda jazyků a Obecné porady o nápravě věcí lidských.

V roce 1648 se musel Komenský s těžce nemocnou manželkou vrátit do Lešna, kde působil jako biskup. Téhož roku koncem srpna jeho žena zemřela. Netrvalo ani rok a Komenský se oženil potřetí s o více než o třicet let mladší ženou.

Rokem 1648 také končí všechny naděje Komenského a ostatních exulantů na návrat do vlasti. Byl totiž uzavřen vestfálský mír a tím skončila i třicetiletá válka. Komenský na tuto situaci reagoval sepsáním spisu Kšaft umírající matky jednoty bratrské.

Vestfálským mírem však Komenského pedagogické působení neskončilo. V roce 1651 odcestoval na pozvání uherského knížete Zikmunda Rákocziho do Šarišského Potoka. Jeho úkolem bylo zřídit a organizovat na jeho dvoře sedmiletou pansofickou školu. Pro své studenty napsal příručku Pravidla mravů a světoznámé učebnice Svět v obrazech a Škola hrou.

Komenský se ještě krátce vrátil do Lešna a závěr života strávil na pozvání svého přítele Louise De Geera v Amsterdamu. I když stále více bojoval s podlomeným zdravím, nikdy nepřestal tvořit a psát. V Amsterdamu byla nakonec vydána celá polovina Komenského díla. Zemřel po dlouhé nemoci 15. listopadu 1670.