Hledáme život ve vesmíru špatně? Měli bychom přehodnotit základní parametr

Ačkoliv je nepravděpodobné, že bychom se v dohledné době dostali s lidskou posádkou za hranice naší soustavy a prozkoumávali vesmír na vlastní pěst, lidstvo stále prahne po objevech. Jedním z takových může být nalezení planety, na které existují podmínky pro vznik či existenci života, což se daří, ale podle některých ne v dostatečné míře. Vědci proto přemýšlí, jak změnit nastavené mechanismy a po čem přesně se dívat, aby mohli na obří vzdálenost určit, která z planet se podobá Zemi a která naopak ne.

Díváme se špatně?

Veškerý život na zemi závisí na pěti prvcích – uhlíku, vodíku, kyslíku, dusíku a fosforu –, z nichž je zvlášť důležitý první jmenovaný. I proto vědci při hledání života ve vesmíru zaměřují svoji pozornost právě na uhlík a jeho výskyt v atmosféře zkoumané planety. „Hledání na základě zvýšeného množství uhlíku v atmosféře nemusí nutně vést k objevu planety podobné Zemi,“ uvádí profesor Julien de Wit z Massachusettského technologického institutu. Naopak navrhuje, aby se astronomové zaměřili na porovnávání složení atmosfér blízkých planet a hledali tu, která má uhlíku v atmosféře paradoxně méně.

Podle Juliena de Wita totiž může malé množství uhlíku být signálem, že je na planetě voda, která je dalším faktorem pro výskyt života – už jen proto, že se skládá z vodíku a kyslíku, dalších dvou prvků, které považují vědci za nezbytné. De Wit rovněž poukazuje na to, že díky novým technologiím, kam řadí samozřejmě i Vesmírný dalekohled Jamese Webba, mohou nyní vědci skutečně sledovat řadu nových indikátorů a zaměřit se i na ono porovnávání planet mezi sebou.

Mohlo by vás zajímat: Nová vodní planeta je vzácným objevem, navíc ji máme blízko. Jak si vede v porovnání se Zemí?

„Planety v určitém hvězdném systému budou vznikat s podobným množstvím uhlíku, a pokud na některé z nich bude uhlíku méně, může to znamenat, že je uvězněn ve vodní mase. Stejně jako je tomu na Zemi“ uvádí autoři studie zveřejněné v časopise Nature Astronomy. Naopak sledování pouze těch planet, které mají v atmosféře uhlíku hodně (s odkazem na dedukci, že tím pádem je uhlíku i hojné množství na povrchu planety), může vést k objevům těles jako je třeba Venuše nebo Mars.

Uhlík není jediným indikátorem

Jen pro kontext, Venuše má hustou atmosféru, která je z téměř 97 procent tvořena oxidem uhličitým, ale rozhodně to není dobré místo pro život. A zmíněný Mars má opět poměrně značné množství oxidu uhličitého či metanu v atmosféře, která je ale pro změnu příliš řídká a opět nevede k tomu, že by byl Mars pohodlně obyvatelný člověkem. Samozřejmě je ale podle de Wita nutné myslet na to, že uhlík není jedinou veličinou, kterou vědci berou v potaz a hlavně je nezbytné zmíněné porovnávání stavu u dalších planet v soustavě.

Navíc, ačkoliv menší koncentrace uhlíku v atmosféře skutečně může vést k tomu, že je na povrchu planety kapalná voda, ještě stále to nemusí znamenat, že se v ní vyvinul život – k tomu jsou zapotřebí i další biosignatury, jako je například ozón. Ten by naznačoval doplňování atmosféry molekulárním kyslíkem, což je jen těžko vysvětlitelné bez rozšířeného fotosyntetizujícího života.

Zdroj: IFL Science, Nature Science, MIT