Žít na dosud objevených exoplanetách by nikdo nechtěl, jsou to bizarní světy

Při hledání nových světů očekáváme, že najdeme sluneční soustavu, jako je ta naše. Místo toho ale zjišťujeme, že právě ta naše může být ve vesmíru šťastnou výjimkou. Málokde jsou kamenné (terestrické) planety typu Země uspořádané blíže k hvězdě a plynní obři, jako je Jupiter nebo Saturn, na vzdálenějších oběžných drahách.

Nedávno objevené planety jsou mnohdy světy, na nichž by se mohl vyvinout život. Jenže objev tisíců exoplanet zároveň odhalil ohromné množství typů slunečních soustav – některé podobné té naší, většinou ale úplně odlišné. Jaké podmínky pro vznik života v nich panují?

Chytlavou otázku, zda může na vzdálených planetách existovat život, rozebírá i serál Neobjasněné případy NASA, který můžete sledovat každé pondělí večer na Prima ZOOM.

Infračervený svět Gliese 667 Cc

Tato planeta je součástí trojhvězdného systému Gliese 667 v souhvězdí Štíra vzdáleném 23,62 světelných let od Země. Je asi o 54 % větší než Země a obíhá kolem červeného trpaslíka Gliese 667 C třídy M2V. Ten má jen třetinu hmotnosti našeho Slunce a jen nepatrnou část jeho záření tvoří viditelné světlo (18 %), zbytek je většinou infračervené záření. Pro astronomy, kteří hledají planety podobné Zemi, je Gliese 667 Cc strašákem – přestože je 8x blíž ke svému potemnělému slunci než Země k tomu našemu, nachází se v takzvané obyvatelné zóně a mohl by na ní být život. Jeden tamější rok trvá něco přes 28 dní a teplota na povrchu je odhadována na 4 °C.

Jaké by to bylo stát na povrchu této planety a dívat se na nebe? Na Gliese 667 Cc by bylo slunce 10x větší než to naše a obloha by byla zalitá rudým infračerveným zářením. Protože je planeta ke své hvězdě tak blízko, je v jejím slapovém sevření, a je k ní proto otočená stále stejnou stranou – stejně, jako je tomu v případě Měsíce a Země. Vědci se domnívali, že taková planeta bude moc horká na jedné straně a studená na druhé, aby na ní mohl vzniknout život. Nové studie ale naznačují, že teplo by se mohlo přelévat z jedné polokoule na druhou.

Pokud na této planetě vzniknul život, musel se vyvíjet úplně jinak než na Zemi, s očima adaptovanýma na infračervené světlo. Rostliny by vypadaly černé. Pro případný život je tu ale problém – trpasličí hvězdy jako je Gliese 667 C často vystřelují prudkou sluneční záři, která v minutě může jasnost hvězdy zdvojnásobit. Takové záření může zničit život a vyvolat smrtelné mutace.

Vodní dvojčata Kepler-62e a Kepler-62f

Vezměme si hvězdu jen nepatrně větší než naše Slunce, která nemá jen jednu, ale hned dvě planety, které jsou na správném místě a mají tu správnou velikost pro život. Kepler-62e a Kepler-62f jsou obě superzemě (planety větší než Země, ale menší než Neptun) – mají asi 1,5 průměru Země a jsou tak blízko u sebe, že kdyby jedna měla dostatečně vyspělou technologii, mohla by tu druhou za 12 dní raketou navštívit.

Mohlo by k tomu dojít, kdyby tam byly suché kontinenty, ale vědci mají podezření, že obě planety obíhající hvězdu Kepler-62 vzdálenou 1200 světelných let od Země v souhvězdí Lyry jsou pokryté souvislými oceány. Voda by byla skvělá pro život, ale technologická civilizace by se zde musela obejít bez ohně a elektřiny. To ale neznamená, že by místní „ptáci“ nemohli kolonizovat atmosféru obou planet.

Horký Jupiter HD 209458 b

První nalezené exoplanety byly takzvaný horký Jupiter, tedy velké hmotné planety, které se pohybovaly blízko hvězdy s dobou oběhu 1–10 dnů. První extrasolární planeta, na které byly Hubbleovým dalekohledem objeveny uhlík a kyslík (2005), byl horký Jupiter HD 209458 b. Ten oběhne kolem své hvězdy HD 209458 v souhvězdí Pegasa (asi 150 světelných let od nás) za 3,5 dne, zatímco Merkur, planeta naší sluneční soustavy nejbližší Slunci, to zvládne za 88 dní.

Vědci se domnívají, že atmosféra této planety mizí interakcí s hvězdou, zahříváním a slunečním větrem, který naráží na planetu a postupně ji atmosféry zbavuje. Planeta ztrácí každou sekundu 10 000 tun plynu a tím se fakticky odpařuje.

Ještě hůře na tom je další horký Jupiter WASP-18b. Ten kolem své hvězdy WASP-18 oběhne za méně než 1 den, takže vědci se domnívají, že je na spirálové sestupné dráze, která přibližně za milion let skončí kolizí obou těles. Nepůjde o žádné ťuknutí – srážkou ohrožená planeta je 10x větší než náš Jupiter.

Umírající planeta Kepler-91b

Vědci se dlouho domnívali, že Slunce se v daleké budoucnosti zvětší a pohltí umírající Zemi. Potvrzení této teorie jsme zřejmě našli u planety Kepler-91b v souhvězdí Lyry, 3360 světelných let od Země. Její hvězda Kepler-91 je přibližně stejně hmotná jako naše Slunce, ale už se zvětšila na rudého obra. Má 6x větší poloměr než Slunce a rychle roste. Jestli na planetě Kepler-91b existovaly oceány, už se odpařily. A pokud tam byl život, má velké problémy – dokáže existovat jen v noci a vše se točí kolem hledání vody.

Kepler-91b je asi o 35 % větší než Jupiter, ale váží o 14 % méně. Oběhne kolem své expandující hvězdy za 6,25 dne a za 55 milionů let bude svou hvězdou pohlcen.

Většina nových planet je objevena pomocí Keplerova teleskopu vypuštěného do vesmíru v roce 2009. Dosud identifikoval přes 2500 exoplanet, existence dalších 1000 planet se prověřuje.

(mih)