Vzniká déšť z hvězdného větru?

Plejády

Je vesmír plný vody? Nová teorie naznačuje, že to není nemožné...

Na Zemi je život prakticky všude tam, kde je voda. Dosavadní výzkumy naznačují, že tato voda se mohla na naši planetu dostat z komet. Vědci ale nyní poukázali na jiný možný zdroj vody ve vzduchoprázdném vesmíru – neustálý tok nabitých částic ze Slunce, proud známý jako sluneční vítr, napsal sever Space.com.

Tento vítr se skládá především z protonů, pozitivně nabitých jader atomů vodíku. Když tyto částice narazí na horniny obsahující kyslík, například křemičité minerály, mohou v zásadě vytvářet molekuly vody.

Tvorba vody pomocí slunečního větru by pomohla vysvětlit přítomnost vody na Měsíci a na asteroidech. Tento vítr také mohl formovat vodu v meziplanetárním prachu, který s ní pak mohl padat na Zem i na jiné planety složené z hornin.

Déšť z prachu?

"Meziplanetární prach padá na Zemi a na další tělesa sluneční soustavy nepřetržitě," vysvětluje spoluautorka vědecké studie Hope Ishiiová, odbornice na astronomické materiály Havajské univerzity. V současné době se na Zemi ročně snese 20 000 až 40 000 tun meziplanetárního prachu. V dávné minulosti ale toto množství bylo zřejmě mnohem větší, neboť v naší sluneční soustavě tehdy poletovalo tohoto prachu podstatně více.

Zajímavé také je, že, jak známo, meziplanetární prach obsahuje víc uhlíkatých organických molekul než jakýkoli jiný meteorický materiál. "Takový prach může dobře posloužit jako neustálý přísun jakýchsi malých reakčních nádob obsahujících vodu a organické látky, nezbytných pro vznik života," míní Ishiiová.

O tom, zda sluneční vítr může na okrajích nebo v povrchových vrstvách hornin ve vesmíru vytvářet vodu, ale vědci už diskutují desítky let. "Tyto spory trvaly tak dlouho, protože analytické postupy nebyly až do nynějška schopné potvrdit přítomnost vody. Množství vyprodukované vody je totiž malé a nachází se ve velice tenkých okrajích povrchu křemičitých nerostů," říká Ishiiová.

Nyní možná se svými kolegy tyto spory vyřešila, když objevili vodu uzavřenou v povrchových vrstvách meziplanetárního prachu. "Ukázali jsme, že voda působením slunečního větru skutečně vzniká," soudí americká vědkyně.

Vědci analyzovali meziplanetární prach získaný v suché stratosféře ve výšce kolem 20 kilometrů. Jeho částice snášející se na Zemi nasbírali s využitím letadla amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). Poté je analyzovali nejmodernějším elektronovým mikroskopem, který jim umožnil pátrat po vodě v měřítku nanometrů, tedy miliardtin metru. (Pro srovnání, lidský vlas je v průměru široký kolem 100 000 nanometrů.)

"Původně jsme hledali helium vpravené slunečním větrem do minerálů v meziplanetárním prachu, a narazili jsme na vodu," přiznala Ishiiová. Vědci vodu objevili v částečkách meziplanetárního prachu, kde podle panujícího přesvědčení neměla být.

"Poprvé jsme ukázali, že voda a organické látky jsou dodávány najednou," dodala vědkyně.

Tyto objevy by mohly mít význam pro vyhlídky existence života na vzdálených planetách.

"Proces reakce iontů vodíku ze slunečního větru s kyslíkem v křemičitých minerálech je v naší sluneční soustavě všudypřítomný a lze předpokládat, že jakákoli jiná hvězda produkující hvězdný vítr s vodíkovými ionty bude také ozařovat křemičité minerály v prachu a v dalších tělesech bez vzduchu nacházejících se v blízkosti. "Takže se dá očekávat, že voda vytvořená hvězdným větrem v prachu obsahujícím organické látky se dostane na jiné planety v systémech podobných naší sluneční soustavě."

Výzkumníci upozorňují, že je těžké odhadnout, kolik vody se dostává nebo dostalo na Zemi díky tomuto efektu. Je to proto, že vědci přesně nevědí, kolik povrchu částic mezihvězdného prachu je vystaveno slunečnímu větru ani jak dlouho. Není rovněž známa jasnost, jakou Slunce mělo ve svých raných dobách, ani množství mezihvězdného prachu, které v minulosti spadlo na Zemi. Tyto faktory jsou určující pro zjištění, kolik takové vody Země případně dostala.

"Nikterak nenaznačujeme, že množství vody z prachu ozářeného slunečním větrem bylo dostatečné k vytvoření oceánů," zdůrazňuje Ishiiová. "Nicméně vzhledem k tomu, že spad meziplanetárního prachu byl nepřetržitý, kumulativní množství vody vyprodukované slunečním větrem může být významné," dodává.

ČTK