Ze Země na Neptun dvanáctkrát rychleji: Revoluční pohon má změnit dobývání vesmíru

Pokud se chce lidstvo pustit do zkoumání vesmíru osobně a nenechávat všechnu práci na satelitech či teleskopech, bude muset vyřešit otázku vlastního přesunu z bodu A do bodu B. Vzdálenosti mezi vesmírnými tělesy jsou obrovské a jen cestování napříč naší soustavou planet – ze Země k Neptunu – by zabralo se současnými možnostmi přibližně 12 let. NASA však neskládá zbraně a v rámci nové iniciativy pojmenované NASA Innovative Advanced Concepts (NIAC) chce podpořit projekty, které mohou přijít s novými způsoby cestování vesmírem či pohony, které by prozkoumávání nekonečného prostoru usnadnily.

Program NIAC začátkem roku 2023 oznámil 14 nových příjemců grantu ve výši 175 000 dolarů, který má pomoci uvést některé z nových technologií mnohdy inspirovaných vědecko-fantastickými romány či filmy do života. Jsou mezi nimi nápady jako TitanAir, hydroplán určený k letu v atmosféře dusíku a metanu Saturnova měsíce Titanu, nebo lunární potrubí určené k přepravě kyslíku mezi budoucími osadami na Měsíci. „NASA se odhodlala učinit nemožné skutečností,“ uvedl v prohlášení správce vesmírné agentury Bill Nelson. Jak ale uvádí, aby bylo možné dosáhnout nemožného, musí vědci napnout síly a přijít s něčím, co není jen inovativní, ale také realistické.

Asi nejambicióznější myšlenka, která se mezi zmiňovanou čtrnáctkou projektů nachází, je pohon peletovým laserovým paprskem. Ačkoliv si pelety spojujeme především s granulemi dřeva určenými k topení, existují i na mikroskopické úrovni a mohou být součástí laserového paprsku, který by je vysílal kýženým směrem. Jak uvádí výzkumník Artur Davoyan z The University of California v Los Angeles, lidstvo by tím dostalo možnost dostat se k poslední planetě naší soustavy nikoliv za 12 let, jak trvalo sondě Voyager 2, ale za pouhý jeden rok. Extrapolací by technologie peletového pohonu mohla poslat kosmickou loď o hmotnosti jedné tuny za 15 let do vzdálenosti přibližně 500 AU, tedy kamsi do rozptýleného disku Kuiperova pásu, což je, mírně řečeno, nepředstavitelné.

Je však nutné vrátit se k rýsovacím prknům a především testovat, zda se teorie může protnout s praxí. V první fázi projektu budou odvážná tvrzení zkoumána prostřednictvím nejrůznějších modelů a přípravy subsystémů, které by měly tento pohon podporovat. Co víc, peletový pohon není jediný, který iniciativa NIAC podpořila. Další dva projekty se obracejí k jaderným reaktorům, jež by mohly podle odhadů zkrátit cestu na Mars nejméně o čtvrtinu plánovaného času. Nebo raketový motor na bázi jaderného štěpení neboli FFRE, který by podle NASA byl doslova exponenciálně účinnější než raketové motory. Bohužel, motory FFRE jsou momentálně až příliš velké, neuvěřitelně složité a mají poměrně velká tepelná omezení. Ale, jak s oblibou říká NASA, skutečností se mohou stát i nemožné věci.

Zdroj: Popular Mechanics