Revoluční zbroj může změnit válečné konflikty i dobývání vesmíru. Konvenční zbraně nemají šanci

Je poměrně obvyklé, že se vědci z nejrůznějších oborů nechávají při svém bádání inspirovat přírodou. Platí to ostatně i o lidech, kteří se snaží přijít s novými materiály vhodnými pro pancéřování, což je velmi specifický obor, a přesto zde může příroda sehrát podstatnou roli. Řeč je o bílkovinách, které jsou schopné odolat nadzvukovým nárazům, resp. jejich syntéze a výrobě takového materiálu, který může následně člověk použít pro své potřeby. Jednou z nich je pak bílkovina talin, kterou se zabýval tým vědců na Kentské univerzitě, který po několika testech věří, že talin a celá nová rodina hydrogelových materiálů nazvaných TSAM už brzy najde uplatnění v praxi.

„Naše práce na proteinu talinu, který je přirozeným tlumičem nárazů v buňkách, ukázala, že tato molekula obsahuje řadu binárních přepínacích domén, které se pod napětím otevírají a po poklesu napětí se opět skládají,“ vysvětlil autor studie profesor Ben Goult. „Tato reakce na sílu dává talinu jeho molekulární tlumicí vlastnosti, které chrání buňky před účinky velkých silových změn. Když jsme polymerizovali talin do podoby TSAM, zjistili jsme, že jeho vlastnost absorbovat nárazy propůjčuje neuvěřitelné vlastnosti i materiálu,“ dodal Goult.

Záchyt a uchování projektilů

Při testování se ukázalo, že nový materiál je schopen absorbovat nárazy střel letících rychlostí 1,5 km za sekundu, tedy daleko za rychlostí Mach 1, která odpovídá 343 metrům za sekundu. Tým Bena Goulta doplňuje, že jde rovněž o vyšší rychlosti, než jakých dosahují projektily konvenčních zbraní, pohybující se přibližně od 0,4 až 1 km za sekundu. A bez zajímavosti není ani to, že jde o vyšší rychlost, než jakou dosahují částice letící vesmírem. Ty se obvykle pohybují mírně nad hodnotou 1 kilometru za sekundu.

Schopnost tlumit nárazy pak byla prokázána proti projektilům nejrůznějších povah, od drobných čedičových částic měřených v mikrometrech až po větší kusy hliníkových střepin. Užitečným rozdílem oproti tradičním neprůstřelným materiálům je pak podle Goulta to, že TSAM tyto projektily po nárazu zachovávají. Díky tomu by mohl být materiál vhodný také pro zachytávání kosmických úlomků pro následnou analýzu či vývoj skafandrů a dalších ochranných prostředků v leteckém a kosmickém sektoru.

Výzkumníci rovněž tvrdí, že tyto materiály mají potenciál absorbovat kinetickou energii střel a střepin lépe než současné pancéřové materiály z keramiky a kompozitních vláken. Integrace těchto materiálů do příští generace ochranné výstroje by tak mohla zajistit její nižší hmotnost, delší životnost a lepší ochranu před tupým poraněním. Faktem ovšem je, že studie se příliš nezabývá otázkou, jakým způsobem dojde k uvolnění energie způsobené nárazem. Studie zatím rovněž ještě není dokončena a neprošla také odbornou recenzí.

Zdroj: New Atlas