Červí díry se možná skrývají přímo před našima očima. Ověření je na hraně bláznovství

Tým fyziků ze Sofijské univerzity tvrdí, že červí díry, které lze chápat jako hypotetické tunely spojující odlišné části vesmíru, může mít lidstvo celou dobu na očích. Tedy tak, aniž by o nich vědělo. Vědci se totiž domnívají, že mnohem častější černé díry nebyly identifikovány správně a ve skutečnosti by se mělo jednat o díry červí.

Jak jsme si spletli černou díru s červí?

Proč, ptáte se? Kvůli hmotě, která se nemůže jen tak někam vypařit, pokud platí základní fyzikální zákony. A protože černé díry pohlcují hmotu a nedovolí jí uniknout, tým z univerzity v hlavním bulharském městě si pokládá otázku, kam všechna tahle hmota mizí? Vědci se domnívají, že by tyto černé díry mohly vést k tzv. bílým dírám neboli studnám, chrlícím proudy částic. Aby se však mohla hmota dostat od jednoho „otvoru“ ke druhému, musí mezi nimi cestovat.

Tyto dvě díry by tak měly tvořit Einsteinův-Rosenův most, který by mohl spojit libovolnou mezeru v čase i prostoru, což je lákavá teorie, potenciálně přepisující zákony časoprostoru, jak je chápeme dnes. Nyní vědci naznačují, že ústí červí díry by mohlo vypadat velmi podobně jako dříve objevené černé díry, například monstrum Sagittarius A, o kterém se předpokládá, že dlí v centru naší galaxie.

Jak ověřit červí díru?

„Před deseti lety byly červí díry spíše tématem sci-fi,“ řekla vedoucí týmu Petya Nedkova ze Sofijské univerzity v rozhovoru pro časopis New Scientist. „Nyní se dostávají k hranicím vědy a lidé po nich aktivně pátrají,“ doplnila. Článek, který byl publikován v časopise Physical Review D, pak přichází se závěry z nového počítačového modelu Sofijské univerzity, který naznačuje, že záření vycházející z disků hmoty vířících kolem okrajů červích děr může být téměř nemožné odlišit od těch, které obklopují černou díru.

Abychom ale byli přesní, rozdíl tu přece jen je – týká se množství světelné polarizace vyzařované černou a červí dírou, které by mělo být podle použitého modelu odlišné přibližně o čtyři procenta. Tím se ale opět vracíme k tomu, že takhle nepatrný rozdíl s ohledem na dostupnou technologii skutečně nelze bezpečně odečíst, a tudíž nelze s určitostí povahu děr určit. To na druhou stranu neznamená, že se nechce Petya Nedkova se svým týmem pokusit najít jiný způsob, jak určit rozdíl. Do té doby se ale nejjistější variantou jeví skok do díry, ať už je červí, nebo černé. V prvním případě by se „skokan“ objevil na jiném místě ve vesmíru. V tom druhém by prostě zemřel, což je rovněž poměrně neprůstřelný způsob, jak si být konečně jistí.

Zdroj: Futurism