Očkování: je nebezpečné, nebo bez něj nemůžeme žít? Rozhovor odpůrkyně a obhájce!
Donedávná věc samozřejmá a chvályhodná. Až někteří odborníci začali zvedat varovný prst. Před čím? Před povinným a nadstavbovým očkováním. A strhla se nevídaná debata.
Jaké jsou tedy klady a zápory, prospěšnost i rizika očkování? Hosty pořadu Martiny Kociánové v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 byli zastánci obou názorových směrů. Tedy kritička povinného očkování Ludmila Eleková, praktická lékařka pro dospělé, která byla vloni zvolena pacienty Lékařem roku (v kategorii praktický lékař). A druhým hostem byl specialista v oboru očkování, předseda odborného spolku pro očkován Marek Petráš.
Martina: Milí hosté, vy stojíte každý na opačné straně názorového spektra a já bych vás teď požádala, abyste pojmenovali zásadní pro a proti očkování, jak to vidíte vy. Poprosím vás, zda byste v tom výčtu mohla začít nečekaně klady očkování. Pokud nějaké vidíte.
Ludmila Eleková: To je těžká otázka, protože já tam ta „pro“ moc nevidím. Tím, jak jsem si to docela důkladně studovala, vidím spíš ta „proti“, protože mám pocit, že očkování zasahuje do imunity nebo do organismu dost zásadním a většinou negativním způsobem. A nové vědecké poznatky, které se objevují, to v podstatě potvrzují.
Také jsem se dívala do historie, proč vymizely nemoci, proč se snížil jejich výskyt, proč se snížila úmrtnost a je jasné, že za to mohly úplně jiné faktory, než bylo očkování.
Martina: A jaká jsou tedy proti?
Ludmila Eleková: Proti je to, že vakcíny z principu svého designu poškozují imunitu, to znamená, oslabují imunitu proti infekcím, buněčnou imunitu a vedou k alergiím, autoimunitám a jsou neurotoxické. V podstatě je popsán mechanismus, jakým k tomu dochází a nedá se vlastně předem říct u žádného očkovaného, jestli náhodou některá z těchto chorob nebo těchto poruch zdraví u něj nepropukne.
Martina: Já se k těm konkrétním proti vrátím za malou chvíli a teď se obrátím na vás, pane doktore Petráši, vidíte nějaká proti?
Marek Petráš: Vysloveně najít obecně „proti“ očkování, to z mého pohledu je velmi složité a asi to nedokážu. Samozřejmě můžeme v individuálnostech najít, proč by se třeba neměli očkovat proti hepatitidě typu B novorozenci, kojenci. A proč by se tedy toto očkování mohlo přesunout na pozdější věk.
Jinak víc vidím to pro. Jednoznačně nemůžu souhlasit s tím, že očkování je zásah do imunitního systému v tom negativním pohledu věci.
Naopak si myslím, a jiné výzkumy to potvrdily, že stimuluje imunitní systém a vlastně mu pomáhá. Možná kompromisně, protože lidstvo před 100, 200 lety prožívalo infekce velkého spektra, jejich imunitní systém se tím samozřejmě posiloval a přežívali jenom silní jedinci. V dnešní době už tento přirozený výběr neumíme a rozhodli jsme se jako společnost, že budeme za každou cenu bojovat o život jedinců. A to je možná ten důvod, kdy očkování s sebou přináší i tu možnost posílit imunitní systém. To znamená simulovat infekce z dávné doby, ovšem předávat je v podobě, která je pro ten imunitní systém příznivá nebo dostatečně uchopitelná.
Martina: To znamená, že tady z vašeho úhlu pohledu je jedno velké pro, tedy že nás očkování uchrání před některými druhy nemocí.
Marek Petráš: Přesně tak se to dá říct. Samozřejmě, budou vždycky jedinci, kteří budou mít tak silný imunitní systém a budou schopni překonat příslušnou infekci. To je historie dávné doby. Ale dneska v podstatě chceme, aby přežili všichni nebo většina. A to si myslím, že bez toho očkování by to realizovatelné nebylo.
Martina: A teď mi řekněte, co si má posluchač rodič počít? Protože budu-li číst argumenty paní doktorky Elekové, řeknu si, ano, to zní velmi logicky. Přečtu-li si vaše, pane doktore, řeknu si totéž. A teď musím vzít to malé dítě za ruku v lepším případě, v horším ho přinést v peřince a rozhodnout se, ano – ne. Řekněte mi, když se podívám na ten základní argument, je to zásah do imunity každého člověka. Vy říkáte, pane doktore, že je ten zásah pozitivní, vy říkáte, paní doktorko, že je ten zásah někdy poměrně zdrcující. Čeho se mám chytit?
Marek Petráš: Tady si myslím, že v podstatě oba dva říkáme něco, co je společné. Je to nějakým způsobem přenos informace imunitnímu systému a učíme imunitní systém rozpoznávat tu danou infekci.
A teď je otázka, zda ten imunitní systém tuto informaci umí dobře zpracovat a připraví se, anebo řekněme je v takovém stavu, že toto nezvládne a má nežádoucí účinky nebo nežádoucí příhody.
Pokud se jedná o průkaz toho, že po očkování dochází k autoimunitním onemocněním, tak nikdy nebyl jednoznačně podán.
Martina: Souhlasíte s tím, paní doktorko?
Ludmila Eleková: Já si dovolím oponovat. Proběhly dva velké mezinárodní kongresy o autoimunitě, kde se diskutovalo o takzvaném ASIA syndromu, což je autoimunitní syndrom indukovaný adjuvancií.
Jeden z typů syndromů jsou autoimunitní nemoci spuštěné hliníkovým adjuvantem ve vakcínách. Byly tomu věnovány celá čísla vědeckých časopisů a podobně. A například velmi známý slovenský profesor Milan Buc, předseda imunologické společnosti při Slovenské akademii věd, na jednom z těch kongresů byl a psal o tom. Výslovně řekl, že bylo prokázáno a popsáno, jakým mechanismem ta autoimunita vzniká.
Co je v očkovací látce škodlivé? A proč? Víte, že doktoři na neurologické klinice v Čechách začínají zkoumat vztah očkování proti klíšťové encefalitidě a roztroušeny sklerózy? Jaké studie prokázaly, že nemocnější je proočkovaná populace? Jaké konkrétní problémy podle odpůrců očkování hrozí lidem? A co na to říkají zastánci? Jakou přímou reakci na očkování měl syn paní doktorky Elekové? Přečtěte si celý rozhovor: