Mrak z Černobylu se k nám dostal v době pálení čarodějnic. Podívejte se na video

Katastrofa v Černobylu bezprostředně postihla nejvíce Bělorusko a příslušnou část Ukrajiny. Díky atmosférickému proudění se ale radionuklidy vyvržené do atmosféry během několika následujících dnů rozšířily na území severní a střední Evropy včetně tehdejšího Československa. Na našem území byly první částice z Černobylu zaregistrované v noci z 29. na 30. dubna. Jak se radioaktivní částice šířily Evropou, můžete vidět na TÉTO ANIMACI francouzského Institutu pro ochranu před radiací a nukleární bezpečnost (IRSN).

Nejvíce zasaženou částí dnešní České republiky je pruh území táhnoucí se od severní Moravy šikmo na jihozápad přes Vysočinu do jižních Čech. Na severní Moravě navíc v noci z 29. na 30. dubna 1986 intenzivně pršelo, což spolu s vysokou koncentrací radionuklidů v ovzduší způsobilo, že jde o oblast vůbec nejvíc zasaženou radioaktivním spadem z Černobylu.

Jenže nezůstalo u jednoho „mraku“. Radioaktivní částice přešly ve větší míře přes Česko ještě dvakrát – podruhé to bylo 3. a 4. května a naposledy 7. května 1986. Zničený čtvrtý blok černobylské elektrárny totiž chrlil radioaktivní materiál ještě deset dnů po havárii. Teprve poté se podařilo tisícům „likvidátorů“ prostor reaktoru provizorně utěsnit. Někteří z nich později vzpomínali, jak oblečení jen v běžných uniformách jaderné palivo doslova zašlapávali vojenskými botami do země.

Kdy byly houby radioaktivní?

Jak nebezpečné bylo pobývat v prvních květnových dnech roku 1986 „venku“ a kolik radioaktivního materiálu se dostalo do půdy, vody a potravin? Můžeme vás uklidnit, tak zlé to zase nebylo. V tomto ohledu možná překvapí, že největší dávka radioaktivního materiálu nedorazila do tehdejšího Československa v souvislosti s katastrofou v Černobylu, ale o mnoho let dříve, v roce 1962, kdy jaderné velmoci provedly vůbec největší počet pokusných jaderných výbuchů v atmosféře.

O rok později podepsaly USA, SSSR a Velká Británie dohodu, díky čemuž globální spad v následujících letech poklesl více než stonásobně. Například ve srážkové vodě byla v roce 1962 naměřena celková radioaktivita přesahující 100 bequerelů na 1 litr (Bq/l), zatímco v roce 1986 došlo v důsledku černobylské havárie ke zvýšení radioaktivity z méně než 1 Bq/l na „pouhých“ 30 Bq/l.

To, že se radionuklidy dostaly i do potravin včetně mléka, masa a zeleniny, tuší každý. Lidovou slovesnost od černobylské havárie ale nejvíc zaměstnává, jak to bylo s houbami. V těch se aktivní Cesium 137 v roce 1986 skutečně objevilo, a to v míře nepřesahující hodnotu 3 500 bequerelů na kilogram hub, přičemž v roce 1994 už tato hodnota klesla na přibližně 100 Bq/kg. Jenže houby se v tomto směru chovají nestandardně, takže už o pět let později v roce 1999 si Češi nosili domů houby s celkovou radioaktivitou přes 4 000 Bq/kg. Od té doby tato hodnota klesá.

Černobyl, První máj a Závod míru

Přestože oficiální média mlčela, případně rozsah exploze bagatelizovala, lidé ve východním bloku se informace o katastrofě dozvěděli poměrně rychle z vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Pro všechny tehdy bylo podstatné, že k explozi čtvrtého reaktoru černobylské elektrárny došlo jen čtyři dny před oslavami Prvního máje. Účast v průvodech byla povinná (hlavně pro školní děti) a ostře se sledovala, ale omezení, nebo dokonce zrušení průvodů a oslav by posílilo spekulace o závažnosti celé události. A to nemohli straničtí bossové potřebovat.

Totéž platilo pro etapový cyklistický Závod míru, jehož 39. ročník se jel 6.–22. května 1986. Přestože závod se původně jezdil na trase Praha–Varšava (později se přidala i NDR), měl se tentokrát prolog a první tři etapy jet na území SSSR v okolí Kyjeva. Horší místo si v tu dobu nemohl nikdo vybrat.

Československé cyklistické družstvo odletělo do dějiště prologu 4. května 1986. Cyklisté Milan Jurčo, Radovan Fořt, Roman Kreuziger, Anton Novosad, Jozef Regec a Jiří Škoda se tak spolu s trenérem Kamilem Haťapkou a dalšími členy týmu ocitli 130 kilometrů od epicentra výbuchu.

Jak cyklisté celou situaci vnímali, zaznamenal Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů. Milan Jurčo podle něj v roce 2006 vzpomínal, že v Kyjevě bylo krásné počasí a ulice plné lidí. „Dostali jsme příkaz, abychom nevětrali a nechodili ven, jen na závody. Stále nás měřili,“ uvedl Jurčo.

Také Jozef Regec, mimochodem vítěz 1. etapy Závodu míru v Kyjevě, si po letech vzpomněl na některé zvláštnosti: „Bylo tam sice méně dětí, ale tvrdili nám, že prý mají prázdniny.“ Podle Antona Novosada se jídlo a ovoce do kyjevského hotelu, kde byli cyklisté ubytovaní, dováželo letadly. „Japonci nás tam měřili dozimetry – nejvíc nám to pípalo na hrdle a kotnících. Říkali, že je to v normě, ale Rusové všechno tajili,“ vzpomíná cyklista.

Důsledky zatajování skutečného rozsahu černobylské havárie později přinesly nejen značné ztráty na životech a dlouhodobé poškození zdraví obyvatel této části Sovětského svazu, ale nakonec přispěly k rozpadu SSSR jako takového.

Seriál dokumentů o pozadí katastrof moderní doby Mimo kontrolu najdete on-line tady.

Zajímavé dokumenty nejen o historii sledujte v živém vysílání televizní stanice Prima ZOOM