Výbuch v Černobylu: Jak probíhala největší katastrofa v dějinách jaderné energetiky minutu po minutě?

Město Pripjať na Ukrajině je nejznámější město duchů na světě. Ve městě ze 70. let minulého století zůstalo vše na svém místě – budovy, silnice, dětská hřiště, slavné ruské kolo. Všechno kromě lidí. Už několik desetiletí se tu šíří neviditelný, leč smrtící jed, skrývá se v zemi i ve vegetaci, kontaminoval úplně všechno. Je to radioaktivní záření, které pochází z nejhorší civilní jaderné havárie v dějinách. Její jméno zná celý svět – Černobyl. Co přesně se stalo v Černobylu v noci 26. dubna 1986?

Pripjať, město u Černobylu a komunistický ráj

Pripjať na Ukrajině na jaře roku 1986, pár let před koncem studené války a rozpadu komunistického bloku. Zdejší obyvatelé si užívají ve srovnání s jinými městy v Sovětském svazu neobyčejně pohodlného života. Město se širokými ulicemi, spoustou zeleně a s 50 000 obyvateli. Miniaturní komunistický ráj. Ráj, který elektřinou zásobuje zbrusu nová jaderná elektrárna ležící 3 kilometry od města. Kromě elektřiny poskytuje městu také pracovní místa, v ultramoderním závodě pracují 4 000 místních lidí.

Elektrárna byla svého času považována za nejbezpečnější a nejmodernější ze všech v Sovětském svazu. Její princip byl prostý: voda se natáhla do reaktoru, kde ji ohřívalo jaderné palivo, pak se ve formě stlačené páry dostala k obrovským dynamům – turbínám, které generují elektrický proud. Ochlazená voda se vracela v tekuté formě zpět do jádra na další cyklus.

Elektrárnu tvořily čtyři reaktory. Na počátku katastrofy byl reaktor číslo 4, sovětský ultramoderní kanálový reaktor RBMK o výkonu 1 500 MW. Tento obr byl 15x větší než západní reaktory, vysoký 20 metrů, s průměrem 12 metrů a naložený 200 tunami uranu. Zvláštností tohoto reaktoru byl regulační systém, který byl na rozdíl od jiných západních reaktorů plně motorizovaný.

Co černobylské havárii předcházelo

25. duben 1986 nebyl v elektrárně všedním dnem. Operátoři naplánovali provedení testu bezpečnosti reaktoru číslo 4. Chtěli zjistit, zda v případě poruchy dodávky elektrického proudu budou mít turbíny dostatek hybné síly, aby zajistily provoz čerpadel, tedy zda bude fungovat chladicí systém. Test se měl odehrát uprostřed noci, kdy se sníží poptávka po energii. Tato procedura vyžadovala snížení výkonu na polovinu, z 1 600 na 700 MW. Pro snížení výkonu reaktoru se využívají regulační tyče ze slitiny kovů, které slouží ke zpomalení jaderné reakce.

Ve chvíli, kdy byl výkon snížen na 700 MW potřebných pro provedení testu, dochází ke zvláštnímu jevu. Pokles výkonu se výrazně zrychlí, sníží se až na hranici 30 MW. Nezbývá než zvrátit klesající tendenci. Operátoři zapojí regulační systém, začnou vytahovat tyče z jádra, aby zvýšili výkon reaktoru. V první chvíli se zdá, že reaktor reaguje pozitivně, proto operátoři ve vytahování regulačních tyčí pokračují, ale vytáhnou jich mnohem víc, než by měli. Výkon reaktoru se zvýší, ale příliš rychle. Zazní první varovný signál, bezpečnostní poplach – stav nouze, který v řídicí místnosti rozpoutá zmatek. Bude se v testu pokračovat?

Černobylská havárie minutu po minutě

26. dubna 1986 v 1 hodinu a 23 minut ráno nadřízený operátorů udělá osudovou chybu, nařídí pokračování v testu, a to i když je reaktor ve velmi nestabilním stavu. Operátoři zavřou přívody páry k turbíně, aby simulovali poruchu v dodávce proudu. Budou se však turbíny dál točit pomocí setrvačnosti, a dodávat tak vodu potřebnou k ochlazení reaktoru? Jeden muž sleduje vršek reaktoru. Okamžitě si uvědomí, že je něco špatně. Došlo k přehřátí jádra, reaktor se neochlazuje a tím se jaderná reakce dostává mimo kontrolu.

Jaderná reakce je velmi rychlá. Obsluha elektrárny je v naprostém šoku. Za pouhé 4 vteřiny se výkon reaktoru zvýšil stokrát. Když zareagují, čili stisknou tlačítko nouzového vypnutí, které spouští regulační tyče, je už pozdě. Situace je kritická, výkon vyletí na 30 000 MW a celý mechanismus se začíná postupně tavit. Je jen jedna možnost, jak zabránit katastrofě. Zasunout regulační tyče, jenže kvůli motorizovanému mechanismu reaktoru typu RBMK trvá tato operace neskutečně dlouhých 18 vteřin. Přesně v 1 hodinu 23 minut a 42 vteřin se situace totálně vymyká kontrole.

Kryt reaktoru, který váží 2 000 tun, vyletí několik desítek metrů do vzduchu. Do ovzduší okamžitě uniká obrovské množství částic a plynu. Najednou se uvolní uran a plutonium z jádra reaktoru a všechny produkty štěpení způsobené provozem elektrárny.

Navzdory mohutnému výbuchu zahyne na místě pouze jeden zaměstnanec. Skutečné nebezpečí číhá jinde – vysoce radioaktivní látky pokryjí okolí elektrárny v okruhu několika set metrů. Je hluboká noc a nikdo v Pripjati neslyšel výbuch, nikdo netuší, že právě začíná nejhorší civilní jaderná katastrofa.

Černobylská havárie: 10 minut poté

Černobylská elektrárna 10 minut po výbuchu, na místo přijíždí 30 hasičů z černobylské hasičské stanice. Za temné noci si neuvědomují rozsah poškození a na elektrárně vidí jen plameny, které je nutné uhasit. Vůbec netuší, že skutečné nebezpečí nepředstavuje požár. V ohni a prachu je nesmírné množství radioaktivního spadu. Všichni jsou vystavení obrovské dávce radioaktivity.

Po třech hodinách se hasičům podaří požár elektrárny uhasit. Nikdo na místě havárie nemá tušení, že jsou všichni odsouzeni k smrti. Jejich tělem pronikají radioaktivní látky, které jsou neviditelné, bez zápachu a bez bolesti. Během tragické noci 26. dubna 1986 dostali černobylští hasiči do těla trojnásobek dávky, která se považuje za smrtelnou. Stačila chvíle, aby se z nich staly chodící mrtvoly. O několik dnů později těmto lidem vypadaly všechny vlasy a oni začali pomalu bolestivě umírat. Hasiči jsou sice prvními obětmi Černobylu, ale zdaleka ne posledními. Válka proti jadernému záření začíná.