Doktoři do lidí pumpovali mléko místo krve. Bizarní transfuze zachraňovala životy

Jediná kapka krve dokázala připravit dospělého člověka o vědomí

Červené krvinky při onemocnění srpkovitou anémií

Krvetvorba je jeden z klíčových tělesných procesů

Krevní transfuze je dnes běžnou metodou, kterou se zachraňují životy. Těžké úrazy, náročné chirurgické zákroky či porody, to vše je často doprovázené touto procedurou, bez níž si moderní medicínu prakticky nelze představit. Ačkoli biolog Karl Landsteiner učinil objev, který široké užití krevní transfúze umožnil, až na začátku 20. století, používala se tato metoda mnohem dříve. A občas dost bizarním způsobem.

O metodě přemisťování krve z jednoho člověka do druhého za účelem záchrany života se údajně poučili už španělští konkvistadoři, kteří ji viděli u starých Inků. Informace je to bohužel nepodložená, takže to nelze tvrdit zcela spolehlivě, ale v nejlepším případě by se tak dalo hovořit o jedné z nejstarších lékařských procedur.

Mohlo by vás zajímat: Krev na vás prozradí víc, než si myslíte. Co všechno z ní lze zjistit?

Zázrak krevní transfuze

Zásadním průlomem, který umožnil oficiální počátky krevních transfuzí, byl rok 1616, kdy William Harvey objevil princip krevního oběhu v lidském těle. S pokusy s přemístěním krve z jednoho pacienta do druhého začali roku 1666 lékaři z Královské společnosti v Londýně, konkrétně chirurg Richard Lower, jenž provedl první krevní transfúzi mezi dvěma psy. K propojení artérií krčních žil použil tehdy husí brk. Už o rok později byl na druhém konci transfúze člověk.

Francouzský lékař Jean-Baptiste Denys provedl roku 1667 první zdokumentovanou krevní transfuzi. Jeho pacientem byl náctiletý chlapec trpící horečkami. V rámci léčby hoch absolvoval kolem dvaceti puštění žilou, což byla v té době běžná metoda, která spočívala v odčerpání krve, aby se krevní oběh zbavil nečistot a v těle tak převážila zdravá krev, která se v něm obnovila. Bohužel to pro lidský organismus bylo dost vysilující.

Úpadek transfuze

Denys použil jehně, kterému předtím vyživoval krevní oběh mlékem. Tento nápad byl důležitý o necelých 200 let později. Následně převedl krev z krční tepny jehněte do chlapcových žil. Jehně proces nepřežilo, ale chlapcův stav se zásadně zlepšil. Svět tak našel novou metodu, která mohla zachraňovat životy a transfuze se stala běžně užívanou metodou. Od přenosu krve si lékaři slibovali nejen vyčištění organismu, ale také určitou změnu osobnosti, a tak se transfuze začaly používat k léčbě šílenství. Bohužel se čím dál častěji stávalo, že pacient proceduru nepřežil, a tak byla metoda roku 1668 zakázaná a na dlouho upadla v zapomnění.

Krátký návrat zažila transfuze v polovině 19. století, kdy ji porodník James Blundell provedl pomocí injekční stříkačky s defibrinovanou krví. Byť byla krev zbavená proteinu fibrinu určitým vylepšením, pacienty léčba stále spíše zabíjela, než aby jim pomáhala, kvůli čemuž se metoda neujala. Mnohem výraznějšího a na pohled bizarnějšího vylepšení se transfuze dočkala v roce 1854.

Mléčná transfuze

Tehdy řádila v kanadském Torontu epidemie cholery a dva lékaři, James Bovell a Edwin Hodder, se obrátili k zapovězené metodě. Inspirovali se Denysovým pokusem, v němž hrálo důležitou roli mléko. Protože zdokumentovaná procedura byla úspěšná, předpokládali oba lékaři, že mléko pomáhá regenerovat bílé krvinky. Začali tedy do oběhu pacientů vpravovat mléko.

První pacient mléčné transfuze nejen nečekaně přežil, ale dokonce se jeho stav povážlivě zlepšil, a tak se metoda ujala, a to především v Severní Americe. Začalo ale docházet k tomu samému jako předtím, metoda za sebou nechávala více mrtvých než uzdravených. Roku 1880 nahradila mléko solná infuze, ale skutečný zlom přišel až v roce 1900, kdy Karl Landsteiner objevil tři krevní skupiny. Díky tomu se před lékaři otevřela cesta, jak krevní transfuze provádět bezpečně a jak konečně dosáhnout toho, aby cizí krev zachránila pacientův život. Bezpečné darování krve se nakonec stalo běžnou součástí reality.

Zdroj: IFL Science