Tajná zpráva popisuje zkázu Černobylu. Pouze Rusko dodnes využívá reaktory stejného typu
Černobylská jaderná elektrárna Vladimíra Iljiče Lenina, jak se plným názvem nazývala dnes již uzavřená elektrárna ležící 110 kilometrů severně od Kyjeva, měla vážné potíže už před tragickou havárií v roce 1986. Došlo zde k několika výbuchům a v roce 1983 obdržela Moskva informaci, podle níž byl Černobyl jednou z nejnebezpečnějších jaderných elektráren na území Sovětského svazu vůbec. Na „černobylské“ reaktory typu RMBK-1000 přitom Rusko dodnes spoléhá.
Jak vyplývá z odtajněných materiálů archivu Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU), v roce 1982 byl na 1. bloku černobylské jaderné elektrárny zastaven významný únik radioaktivních částic a v roce 1984 došlo k havarijním situacím na 3. a 4. bloku. Mimořádná pozornost se v tajných hlášeních, která putovala do Moskvy, věnovala varování, že by radioaktivita v případě havárie mohla být až 60krát vyšší než při explozích bomb v Hirošimě a Nagasaki.
Černobylská jaderná elektrárna několik týdnů po havárii Zdroj: Getty Images
Opuštěné město Pripjať poblíž Černobylu Zdroj: Getty Images
Město Pripjať muselo narychlo opustit 44 000 lidí Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Do hořícího reaktoru shazovaly vrtulníky tuny písku a bóru Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Opuštěný velín elektrárny Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Rozervaná budova 4. bloku černobylské elektrárny Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Radioaktivita v Černobylu brání původním obyvatelům v návratu Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Čtvrtý reaktor v Černobylu Zdroj: Getty Images
Oblast Černobylu se dodnes nevzpamatovala Zdroj: Getty Images
V zamořené oblasti v těsném okolí JE Černobyl žijí stovky psů Zdroj: iStock
Město Pripjať pomalu pohlcuje zelená džungle Zdroj: Getty Images
Ruské kolo v Pripjati poblíž Černobylu je vděčným objektem fotografů Zdroj: Getty Images
Pripjať u Černobylu je místem, které navždy bude připomínat mnoho tragických osudů místních obyvatel Zdroj: iStock
Pripjať u Černobylu, místní obyvatelé museli bezprostředně po havárii opustit své domovy jen s nejnutnějšími věcmi. Zdroj: iStock
Pripjať s Černobylem v pozadí Zdroj: iStock
Černobylská jaderná elektrárna několik týdnů po havárii Zdroj: Getty Images
Opuštěné město Pripjať poblíž Černobylu Zdroj: Getty Images
Město Pripjať muselo narychlo opustit 44 000 lidí Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Do hořícího reaktoru shazovaly vrtulníky tuny písku a bóru Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Opuštěný velín elektrárny Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Rozervaná budova 4. bloku černobylské elektrárny Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Radioaktivita v Černobylu brání původním obyvatelům v návratu Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Čtvrtý reaktor v Černobylu Zdroj: Getty Images
Oblast Černobylu se dodnes nevzpamatovala Zdroj: Getty Images
V zamořené oblasti v těsném okolí JE Černobyl žijí stovky psů Zdroj: iStock
Město Pripjať pomalu pohlcuje zelená džungle Zdroj: Getty Images
Ruské kolo v Pripjati poblíž Černobylu je vděčným objektem fotografů Zdroj: Getty Images
Pripjať u Černobylu je místem, které navždy bude připomínat mnoho tragických osudů místních obyvatel Zdroj: iStock
Pripjať u Černobylu, místní obyvatelé museli bezprostředně po havárii opustit své domovy jen s nejnutnějšími věcmi. Zdroj: iStock
Pripjať s Černobylem v pozadí Zdroj: iStock
Samotná elektrárna se jen 10 kilometrů od běloruských hranic budovala od roku 1970. První blok o čistém výkonu 740 MW byl spuštěn o sedm let později, druhý v roce 1978, třetí v roce 1981 a čtvrtý v prosinci 1983 (bloky č. 2 až 4 poskytovaly čistý výkon 925 MW). Reaktor č. 4 ale vzhledem k chvatné dostavbě elektrárny a politickému tlaku na její co nejrychlejší spuštění neprošel všemi požadovanými zkouškami.
Odložený a zpackaný test
Jeden z nejdůležitějších chybějících experimentů měl prověřit, zda bude po nenadálém výpadku proudu elektrický generátor schopen do naběhnutí záložních zdrojů energie setrvačností napájet čerpadla havarijního chlazení reaktoru č. 4. Obsluha ho měla uskutečnit 25. dubna 1986, tedy 28 měsíců po jeho spuštění. To ovšem předpokládalo snížení výkonu, což energetický dispečink s ohledem na stabilní dodávky proudu pro továrny dohánějící před blížícími se oslavami 1. máje výrobní plány odmítl.
Noční směna, která tak večer 25. dubna 1986 přebírala reaktor č.4 s odpojeným chlazením, vypnutými havarijními systémy (aby nezasahovaly do průběhu testu) a rozkolísaným výkonem, pak už jen vršila jednu chybu za druhou. Když se kolem půlnoci štěpná reakce takřka zastavila, vytáhla obsluha většinu regulačních tyčí a rozhodla se v testu pokračovat. Výkon reaktoru se ale stále pohyboval mimo pásmo povolených hodnot a asi 23 minut po jedné hodině ráno se zcela vymkl kontrole.
O dvě minuty později došlo uvnitř 4. bloku ke dvěma ničivým explozím. Jak ve své obsáhlé diplomové práci uvádí Marek Lajtkep, první z nich způsobila přetlakovaná pára, která odhodila vrchní, 1 000 tun vážící, reaktorovou desku. Poté se dovnitř dostal vzduch a reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem vznikl vodík, který okamžitě explodoval také. „Tento výbuch již poškozený reaktor definitivně zničil, částečně pobořil reaktorovou halu a do okolí rozmetal části aktivní zóny, včetně jaderného paliva a grafitu. Na přilehlých budovách od rozžhavených trosek následně vypukl požár,“ popisuje situaci Lajtkep.
Tajná zpráva ředitele elektrárny
Podle 35 let utajované zprávy sepsané a podepsané ředitelem černobylské jaderné elektrárny Viktorem P. Brjuchanovem se v okamžiku výbuchu, k němuž došlo na 4. bloku v 1:25 po půlnoci 26. dubna 1986, v elektrárně nacházelo kolem 200 lidí. Devět z nich utrpělo popáleniny různého stupně, tři z nich byli v těžkém stavu. Na pozorování skončilo 34 lidí, z toho devět hasičů. Brjuchanov také přiznal, že ještě v 8 hod ráno nebylo nic známo o osudu nočního operátora oběhového čerpadla, ukrajinského inženýra Valerije Iljiče Choděmčuka, který – jak se později ukázalo – byl nejspíš první obětí havárie.
Brjuchanov také ve zprávě sepsané už v 9:33 ráno po havárii hlásil, že ve 3 hodiny byla ve městě Pripjať naměřena úroveň radiace 4-14 mikrorentgenů za sekundu, která se v 7 hodin ráno snížila na 2-4 mikrorentgeny za sekundu. V bezprostředním okolí místa havárie Brjuchanov přiznával radiaci 1 000 mikrorentgenů za sekundu. Smrtelná dávka je 500 miliónů mikrorentgnenů/hod. Příčinu nehody a rozsah materiálních škod podle Brjuchanova zkoumala vládní komise, situace v Pripjati a přilehlých sídlech byla podle něj „normální“. Ve skutečnosti ovšem měla situace k normálnosti hodně daleko.
Podle zprávy uložené po desítky let v ukrajinských archivech je zjevné, že ještě několik hodin po explozi 4. reaktoru si ani ředitel elektrárny rozsah havárie nepřipouštěl anebo o tom aspoň ve své zprávě nechtěl mluvit. Ve skutečnosti při explozi nebo krátce po ní zahynulo 31 lidí a reaktor hořel ještě dalších deset dnů, přičemž do ovzduší chrlil smrtící koktejl spalin s vysokým obsahem radionuklidů jódu, cesia, stroncia a plutonia.
Teprve odpoledne 27. dubna začala evakuace obyvatel Pripjati ležící asi 4 kilometry od elektrárny. Rovněž utajovaná zpráva operačního krizového štábu z následujícího rána hlásila 44 416 evakuovaných osob, z nichž většina opustila Pripjať v autobusech (33 760 lidí), zbytek pak po železnici (5 900 lidí) nebo vlastními auty (5 100 lidí). I to ale byl jen začátek, celkově muselo po havárii své domovy opustit přes 100 000 lidí.
Навіть через 35 років після жахливої трагедії на Чорнобильській АЕС в хронології тих подій для більшості людей...
Posted by Служба безпеки України on Sunday, April 25, 2021
Konec černobylské elektrárny
Zatímco Rusko na „černobylské“ reaktory RMBK-1000 dodnes spoléhá, Ukrajina se jich na přelomu tisíciletí zcela zbavila. Tento typ byl instalován jen v černobylské jaderné elektrárně, celkově jich tu mělo pracovat šest. Rozběhnutá stavba dalších dvou reaktorů číslo 5 a 6 byla ihned po havárii 4. bloku zastavena, samotná elektrárna ale pracovala dál.
Reaktor č. 2 byl trvale odstaven v roce 1991 poté, co v jeho turbíně v důsledku vadného spínače vypukl požár. Reaktory č. 1 a 3 pokračovaly ve výrobě elektřiny dál s tím, že Ukrajina dohodla s Evropskou unií jejich odstavení výměnou za financování speciálního sarkofágu vztyčeného nad zničeným reaktorem. Poslední blok elektrárny tak byl odstaven 15. prosince 2000.
Dosluhující reaktory RBMK
Reaktory RBMK vznikly už v 60. letech a jsou tak dnes nejstarším provozovaným typem jaderných reaktorů. Aktivní zóna RBMK-1000 je 14 × 8 m velká a tvoří ji grafitové krychle s hranami o délce 250 mm. V grafitu jsou otvory (kanálky) určené pro tyče s palivem a vodu, která reaktor chladí. Kanálků byly řádově tisíce, například reaktor 4. černobylského bloku jich měl 1 872, z toho 1 661 pro palivo a 211 pro tyče řídicího a nouzového systému.
Nádoba kolem reaktoru se plnila inertní atmosférou tvořenou héliem a dusíkem, která měla chránit grafit a zároveň sloužit k přenosu tepla z něj na vodu v kanálech procházejících reaktorem. I když nádoba byla vzduchotěsná, tlaky uvnitř reaktoru byly malé. Proto nebylo nutné náročně vyrábět pevnou tlakovou nádobu jako v případě tlakovodních reaktorů, jakým je například pozdější sovětský typ VVER.
Sověti si reaktory RBMK oblíbili. Palivo, které tvořil dvouprocentní obohacený uran 235, se mohlo vyměňovat za provozu, nebyla nutná odstávka. Při jaderné reakci navíc vznikalo plutonium použitelné v jaderných zbraních, což se velmi líbilo armádě. I z tohoto důvodu se reaktory RBMK stavěly výhradně na území bývalého Sovětského svazu.
Dodnes je používá Rusko, ve třech jaderných elektrárnách (Kursk, Smolensk a v Leningradské jaderné elektrárně) provozuje deset těchto reaktorů, které dodávají necelých 30 % veškeré elektrické energie vyrobené v ruských jaderných elektrárnách. Reaktory pochopitelně prošly modernizací, která jejich životnost prodloužila na 45 let, princip jejich fungování se ale nezměnil.
ZDROJ: Forbes, World Nuclear Association
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
