Až 900 000 mrtvých. V Treblince umírali hlavně Židé, velká vzpoura přinesla krutou odplatu

Nacistický vyhlazovací tábor Treblinka patřil mezi nejhorší ze všech a 2. srpna 1943 v něm vypukl jeden z největších útěků. Některým se úprk vydařil, a dokonce přežili válku, mnoho vězňů však zahynulo. Vězni každopádně neměli co ztratit. Německá neporazitelnost byla v té době pryč a kromě šířící se naděje na osvobození také rostly obavy z toho, že nacisté sáhnou po vyvražďování, aby zahladili stopy. Odhodlaná skupinka nazývající se „Organizační výbor“ tak začala plánovat povstání a masový útěk.

Čtěte také: Nově odhalený izraelský tank působí jako vynález ze sci-fi filmu. Podívejte se, co všechno umí

Mezi jejími členy byli například bývalý polský důstojník Julian Chorazycki nebo bývalý československý důstojník Zelo Bloch. Součástí spiklenecké skupiny byli i mnozí další odvážlivci jako například tesař Jankiel Wiernik pracující ve vyhlazovací oblasti tábora. Ačkoliv byli součástí vězeňského povstání mnozí zkušení vojáci, velký útěk byl několikrát takřka zmařen.

Začátek povstání

2. srpna 1943 skupině hrozilo odhalení, povstání tak muselo začít. Byly ukořistěny zbraně z táborové zbrojnice, přičemž někteří vězni začali podpalovat dřevěné kasárny. Ačkoliv plynové komory ohně nepohltily, někomu se dokonce podařilo vznítit benzinovou nádrž. Ta vybuchla a v táboře vypukl chaos. Na obloze se mísily kouřové věnce, současně se ozývaly hlasité výstřely a ohlušující výbuchy. Stráže začaly do pobíhajících vězňů pálit, z nichž mnozí smršti kulometných střel neunikli. Jiní uvízli na ostnatých drátech nebo v minovém poli.

I tak se ale zhruba tisícovce jedinců podařilo z Treblinky utéct. O svoji těžce získanou svobodu však museli i nadále bojovat. Celý region se začal hemžit nacisty. Většina vězňů byla chycena a odvezena do tábora či zastřelena na místě. Nacisté si hledání pojistili vyhláškou, jejímž prostřednictvím bylo polské obyvatelstvo upozorněno, že jakákoliv pomoc bude potrestána smrtí.

I přesto se ale dost lidí nezaleklo a navzdory nebezpečné vyhlášce poskytlo vězňům úkryt. Pod ochranou noci některým pomohli najít bezpečnější místo nebo bezpečnější směr cesty. Desítkám vězňů se tak skutečně podařilo utéct a přežít válku. Někteří však také rezignovali a pomoc místního obyvatelstva odmítli. Po několika dnech se vrátili do tábora, kde na ně čekala jistá smrt.

Treblinka byla srovnána se zemí

Po vězeňské vzpouře hrůzy v Treblince neskončily. Poškozené budovy byly vězni opraveny a vyhlazování pokračovalo až do konce srpna 1943. Tábor byl tehdy zbylými vězni demontován, načež byli někteří na místě zastřeleni a jiní přemístěni do Sobiboru.

Skutečný a definitivní počet obětí zřejmě nebude nikdy stanoven, neboť nacisté zničili většinu důležitých záznamů, které by vedly ke konkrétnímu vyčíslení. Průzkumy však odhadují, že bylo od července 1942 do srpna 1943 zavražděno zhruba 900 000 lidských bytostí. Mnohé byly zplynovány, některé zastřeleny nebo umučeny k smrti.

Na místě vyhlazovacího tábora byl postaven statek, v současnosti se zde nachází několik stovek kamenných náhrobků. Na nich mohou návštěvníci vyčíst názvy zemí a oblastí zavražděných lidí. Pietní místo tak bude již navždy připomínat hrůzy, které je schopen člověk udělat člověku.

Zdroj: Holocaust Encyclopedia / Muzeum Treblinka / HMD