Loď zvaná „Šedý duch“ byla Hitlerovou noční můrou. Za její potopení nabízel Železný kříž a milion marek
Legendární lodě II (5) – šedý duch
O tom, že jsou Britové schopní stavitelé lodí, nikdo nepochybuje. Na počátku 30. let 20. století ale musela rozestavěná chlouba britského impéria, největší parník své doby Queen Mary, na své dokončení kvůli hospodářské krizi přes dva roky čekat.
Aby nakonec mohla být Queen Mary v roce 1934 spuštěna na vodu, museli dělníci řeku Clyde ve Skotsku, kde se nacházela loděnice Clydebank, vybagrovat a prohloubit. I tak panovaly obavy, že chlouba britského loďařství narazí do protějšího břehu. Proto bylo k jejímu trupu připojeno přes 2000 tun vlečných řetězů sloužících jako brzdy, které ji při ohromující délce trupu 310 metrů zastavily pouhých 60 centimetrů za vzdáleností považovanou inženýry za bezpečnou.
Přečtěte si také: Mohutnou explozi s 862 oběťmi zachytila kamera. Potopení bitevní lodi se tajilo, dnes je k vidění na Youtube
Při výtlaku 82 000 tun se RMS Queen Mary díky čtyřem parním turbínám o výkonu 120 000 kW hnala oceánem průměrnou rychlostí 57 km/h, což jí umožnilo stát se vůbec první osobní lodí, která dokázala přeplout Atlantik za méně než čtyři dny. Právě nebývalá rychlost, díky které v souboji s francouzskou sokyní SS Normandie opakovaně získávala slavnou Modrou stuhu za nejrychlejší přeplutí oceánu, se po vypuknutí druhé světové války stala její největší předností i obranou.
Válka mění pravidla hry
Když 3. září 1939 vyhlásila v reakci na napadení Polska Británie válku Německu, byla Queen Mary uprostřed Atlantiku na cestě do Spojených států. Pro více než 2000 cestujících to nebyla dobrá zpráva. V oceánu slídily německé ponorky a jedna z nich, U 30, jen několik hodin po vyhlášení války potopila britský osobní parník SS Athenia, přičemž zahynulo 112 lidí.
Queen Mary nicméně o dva dny později doplula bez nehody do New Yorku, kde spolu se svou sesterskou lodí Queen Elizabeth několik měsíců čekala na svou další příležitost. Ta přišla v březnu 1940, kdy obří loď převzalo Královské námořnictvo.
Válka v Atlantiku v té době nabírala obrátky a Británii hrozilo, že kvůli děsivým ztrátám v lodní tonáži ztratí možnost zásobovat mateřské ostrovy potravinami, pohonnými hmotami, municí a válečným materiálem. Velký problém představovala i přeprava vojáků. Proč při ní nevyužít velkou kapacitu a rychlost nečinné Queen Mary?
Ozbrojený parník
Loď stavěná pro 2100 cestujících jich tak po několika úpravách dokázala pojmout 5500 a později až 8500. Uvažovalo se dokonce i o jednorázové přepravě celé divize, tedy 15 000 mužů, plán ale zpočátku vázl na nedostatku záchranných člunů. I tato meta ale padla, když se v červenci 1943 na palubu lodi vměstnalo 15 740 vojáků a 943 členů posádky. Byl to nejvyšší počet lidí, jaký kdy nějaký parník vezl.
Při absenci pancéřování pak bylo nutné tak velký počet vojáků aktivně chránit, což obstaralo množství protiletadlových 40mm a 20mm děl Bofors a Oerlikon. K tomu přibyl radar a další děla na přídi a zádi. „Po modernizaci palubní výzbroje se z lodi stal ekvivalent lehkého protiletadlového křižníku,“ komentoval úpravy v dokumentu legendární lodě na Prima ZOOM Dave Way, kurátor muzea bitevní lodi Iowa.
Poprvé upravená loď vyplula 21. března 1940 do Sydney, kde naložila 5000 australských vojáků. Další úpravy proběhly během zastávky v obřím suchém doku v Singapuru, kde byla kolem odkrytého trupu Queen Mary podélně omotaná demagnetizační cívka jako ochrana před německými magnetickými minami. Cívka se skládala z osmi kilometrů měděného drátu, který po nabití elektrickým proudem účinně neutralizoval magnetické pole lodi.
Nejsilnější zbraní Queen Mary ale stále byla její rychlost. Loď plula přinejmenším dvakrát rychleji než běžné zásobovací konvoje a tempo s ní nedokázala udržet ani většina válečných lodí. V praxi to vypadalo tak, že loď doprovázely torpédoborce nebo křižníky jen při vyplutí, jakmile ale na volném moři obří parník zrychlil, zůstal úplně sám.
Odměna za potopení
Queen Mary se brzy stala nepostradatelnou. Odhaduje se, že tvořila zhruba 20 procent přepravní kapacity britského vojenského personálu a při svých cestách několikrát obeplula svět. Její výkon a schopnosti, díky nimž (a také díky krycímu nátěru) si vysloužila přezdívku Šedý duch, pochopitelně neušly pozornosti nacistů. Adolf Hitler dokonce za její potopení nabídl jako odměnu milion říšských marek a Železný kříž s dubovými ratolestmi.
Queen Mary nicméně přečkala druhou světovou válku bez úhony. K jediné tragické události nakonec došlo 2. října 1942, kdy se křižování během plavby stalo osudným postaršímu lehkému křižníku HMS Curacao. Ten se ocitl příliš blízko obří lodi, která jím projela jako nůž máslem a rozpůlila ho na dvě části, které se vzápětí potopily. Ze 429 mužů se jich zachránilo jen 101.
Mohlo by vás také zajímat: Krvavé noci: Brutální popravy českých odbojářů. V Berlíně po 82 letech zazní jména obětí
Význam Queen Mary vynikne v souvislosti s přípravami na vylodění v Normandii a otevřením druhé fronty v Evropě. Mezi červnem 1943 a dubnem 1945 loď přepravila téměř 340 000 amerických a kanadských vojáků, přičemž urazila nejméně 180 000 námořních mil, což je přibližně 333 000 kilometrů. Bez jejího přispění by k invazi došlo nejdříve v roce 1945, což by Stalinově Rudé armádě umožnilo obsadit mnohem větší část kontinentu.
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
