Nacisté v květnu 1945 nasadili těžké zbraně, v ulicích řádily obrněnce vyráběné v Praze

Symbolem bojů v ulicích Prahy se v květnu 1945 staly německé tanky. Hlavně kvůli nim se stavěly stovky barikád, za nimiž se krčili střelci s jedinou použitelnou protitankovou zbraní Pražského povstání, kterou byla pancéřová pěst. Obrněnce, na které panzerfausty mířily, ale z velké většiny skutečnými tanky s kanonem v otočné věži nebyly – nejčastěji se jednalo o stíhače tanků nebo samohybná děla.

Počtem kusů i odolností mezi nimi vynikal stroj vyráběný shodou okolností v Praze. Jednalo se o stíhač tanků Jagdpanzer 38(t) „Hetzer“, česky „štváč“, který byl navíc postavený na podvozku předválečných tanků československé armády. Na stíhač tanků v akci se můžete podívat tady:

Přečtěte si také: Nacistický panzerfaust byl noční můrou sovětských tanků. Měl jedinou velkou slabinu

Jak využít ukořistěné tanky

Původní lehké tanky LT vz. 35 a LT vz. 38 ukořistěné po obsazení zbytku Československa byly do německé armády zařazeny pod označením Panzerkampfwagen 35(t) a Panzerkampfwagen 38(t) a tvořily mimo jiné i část výzbroje 7. tankové divize generála Erwina Rommela. Osvědčily se v Polsku, ve Francii i v první fázi útoku na Sovětský svaz, záhy ale přestaly stačit svým pancéřováním i výzbrojí, kdy hlavní zbraní byl škodovácký kanón ráže 37 mm.

Němci pro ně ovšem našli originální využití. Použili podvozek lehkého tanku vz. 38 a namontovali na něj výkonný protitankový 7,5cm kanón Pak 40/3. Tak v roce 1942 vznikl obávaný stíhač tanků Marder III, který měl za úkol hlavně na východní frontě dorovnat početní převahu sovětských T-34. Ještě lepší parametry včetně plně kryté korby pak v roce 1944 získal vylepšený typ Hetzer.

Stíhače tanků v Praze

Oba stíhače tanků přitom měly s bývalým Československem společného víc než jen podvozek. Vyráběla je totiž v Praze Libni a na Smíchově původní ČKD přejmenovaná za Protektorátu Čechy a Morava na Českomoravské strojírny (Böhmische Mährische Maschinenfabrik, BMM). Dalším výrobcem byla plzeňská Škodovka.

Zejména Hetzery, v nichž se tísnila čtyřčlenná posádka, díky nízké siluetě a silnému čelnímu pancíři nejčastěji útočily ze zálohy a byly úspěšné proti většině nepřátelských tanků. O jejich oblibě svědčí i počty vyrobených strojů – jen od července do prosince 1944 jich v Praze sjelo z výrobních linek přes 1200, celkově se jich ale na území protektorátu vyrobilo přes 2800 kusů.

Rozjetou výrobu narušil až těžký nálet amerických bombardérů na továrny ČKD (BMM) v Libni a Vysočanech 25. března 1945. „Klíčová výroba stíhačů tanků Hetzer byla omezena natolik razantně, že po útoku stačily kapacity libeňského ČKD k dokončení necelé desítky Hetzerů. Přinejmenším pět desítek dalších rozpracovaných kusů muselo být z trosek továrních hal přesunuto do vojenského výcvikového prostoru v Milovicích, kam pak část zaměstnanců ČKD musela dojíždět a pokoušela se zde stroje dodělat,“ popsal situaci v Praze historik Jiří Rajlich.

Hetzery během povstání i po něm

Když dne 5. května 1945 vypuklo v Praze povstání proti nacistickým okupantům, podařilo se povstalcům ukořistit i jistý počet kusů těžké techniky – jednalo se o starší francouzské tanky Renault AMR-35 nebo Hotchkiss H-39, ale také o neúplné stíhače tanků Jagdpanzer 38(t) „Hetzer“. Ty byly ještě bez kanonů, takže povstalci otvory pro jejich instalaci improvizovaně uzavřeli ocelovými deskami se střílnou pro kulomet. Z ukořistěných obrněnců povstalci sestavili tři bojové skupiny, které bránily Smíchov, budovu rozhlasu nebo strašnický vysílač zajišťující rozhlasové vysílání.

Hetzery ve velké míře využívala i německá posádka Prahy a ve výzbroji je měla i skupina armád Střed a také oddíly SS, které se do Prahy přesunuly z výcvikového prostoru na Benešovsku. Právě Hetzery sehrály klíčovou roli v boji o Staroměstskou radnici a přispěly k zapálení a zničení jejího novorenesančního křídla. Ještě 8. května odpoledne se skupině odvážlivců z radnice podařilo proniknout do paláce Kinských na protilehlé straně Staroměstského náměstí, odkud pancéřovou pěstí zasáhli Hetzer stojící na rohu Dlouhé třídy a Staroměstského náměstí a zničili ho.

Mohlo by vás také zajímat: Historik: I kdyby Američané osvobodili Prahu, nechali by republiku Sovětům. Kvůli Japonsku

Po skončení druhé světové války byly Hetzery v počtu asi 300 kusů postupně opraveny a zařazeny do výzbroje československé armády pod označením ST-I, tedy Stíhač tanků I. Armáda si dokonce objednala 150 nových Hetzerů a dalších 158 jich putovalo do Švýcarska, kde sloužily pod označením G-13 až do počátku 70. let. Jediný dochovaný Hetzer používaný povstalci během Pražského povstání vlastní Vojenský historický ústav a je trvale umístěn ve sbírkách Vojenského technického muzea v Lešanech.

Zdroj: VHÚ, Archiv hlavního města Prahy

Video, které jste mohli minout: Legendární německá zbraň ničila tanky po stovkách. Podívejte se na její smrtící palbu

Miroslav Honsů

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom